Od všeho trochu
Vysoké a strmé hory napomohly zrodu velmi odlišných tradic a způsobů života. Po pádu římské říše se jednota země rozdrolila a Itálie byla opět sjednocena v roce 1870. Obrovské rozdíly v mentalitě, zvycích i životní úrovni zůstaly dodnes.
Čecha sem však vábí jiné kouzlo: moře. A je z čeho vybírat.
Nejkrásnější moře najdete na Sardinii a v dolní části jaderského pobřeží, tam, kde se nachází podpatek italské boty. Sardinie nabízí patrně nejčistší vodu se smaragdovou barvou z celého Středozemního moře. Voda v dolní části Jaderského moře je tyrkysově modrá, dno je vidět i v hloubce patnácti metrů.
Kromě toho má Itálie bohaté kulturní dědictví. Podle neoficiálních odhadů UNESCO se zde nachází 55 procent historických a uměleckých památek světa. Benátky, Řím, Florencie, Pompeje, ale také třeba starořecké chrámy na Sicílii.
Ale pojďme dál: románská, renesanční i barokní architektura, malířství a sochařství by bez Itálie prostě nemohly existovat. Do kulturního bohatství světa Italové přinesli i operu a velké filmové režiséry. Dnes smysl pro krásu Italové vtělují do módy, uměleckých řemesel a designu.
Jak vyzrát na organizovanou anarchii
Nenechte se však příliš unést, jste v Itálii, kde panuje tak trochu organizovaná anarchie. Nic naplat, ale po dobu návštěvy si na ni bude muset zvyknout i český turista. Stojí to však za to.
Abyste si ušetřili nervy, je třeba dbát následujících rad. První věc - provoz, hlavně jedete-li autem. Psaný princip, podle kterého se mají řidiči disciplinovaně seřadit do příslušného silničního pásu před křižovatkou, v Itálii neplatí. Jinými slovy, uvidí-li někdo před vaším automobilem pětimetrový volný prostor, klidně tam vjede a nebude to považovat za nezdvořilost, protože "c'era posto, quindi mi ci sono messo io" - bylo tam volno, tak jsem tam vjel. Nemá se to dělat, ale rozčilovat se je zbytečné.
Italové jezdí rychle, ale dosti dobře. Bouraček je proto málo. Nebezpečí naopak hrozí od mopedů, skútrů a motorek, kterých je zde na miliony a které jezdí podle principu „dělám si, co chci“. Člověk nežijící v Itálii má v autě dojem, že je v obležení roje vos. Jedinou zbraní je tady trpělivost. Na jih od Florencie platí jedna zásada: sledujte, co dělá řidič před vámi, a zařiďte se podle toho.
A ještě jedna věc. Italky řídí možná lépe než muži. Problém je v tom, že jako všechny ženy často mění názor, a to i v dopravě. Takže se vám může stát, že hodí šipku doleva, a najednou zahnou doprava. Zkušení Italové se dívají, kdo je za volantem - nejen pro známý sklon zajímat se o ženy, ale i proto, aby se ujistili.
Tou druhou věcí je pořádek na ulici a doma. Vzhled italských měst se během posledních let zlepšil, zvláště v severní a střední Itálii ale málo platné, na zemi se válí mnohem více papírů než jinde. Ale nedejte se mýlit - v italských domácnostech, obchodech, restauracích či barech panuje vzorná čistota. Kdekoliv si můžete koupit a sníst cokoliv - bez rizika.
Italové si často stěžují na nedostatek hygieny v Anglii či Francii a myslím, že se nemýlí. Před vlastním prahem si také zametou, ale co je o pár metrů dále, je moc nezajímá.
Třetí věc. V žádném případě se nenechat odradit. Francouzský sociolog Dominique Fernandez jednou řekl, že Italové jsou trochu jako francouzské ženy: "Ne!" nemusí nutně znamenat ne a možná může znamenat cokoliv (s výjimkou policie). Pokud vám tedy někdo řekne, že se něco nesmí, nemůže atd., nevzdávejte to. Řešení se vždy najde. Zastavte se, počítejte do deseti a přemýšlejte, jak na to.
V Anglii údajně existuje 9000 zákonů, ve Francii 12.000. V Itálii jich je okolo 150.000. Jde o překroucenou tradici antického Říma. Na jakoukoliv hloupost musí být zákon. Tohle však má v každodenním životě své výhody: i když hospoda zavírá, neodmítnou vás a něco vám narychlo připraví.
Elasticita mentale
Totéž platí o obchodech a jiných službách. I uprostřed srpna, kdy je celá Itálie na dovolené, se nestane, abyste nenašli nocleh. Jste-li v nouzi, můžete si být jisti, že vám někdo pomůže. Rozjíždějící se městský autobus zastaví, když řidič vidí, jak zoufale přibíháte na zastávku.
Vše tady funguje podle zásady "elasticita mentale", nebrat život podle navyklých pravidel, ale podle toho, jak se vyvíjí. Někdy je to námaha, nikdy to však není nuda.
 Smaragdové pobřeží - pobřeží s čistou smaragdově zelenou vodou plné zátok a pláží, leží na Sardinii. A je drahé, pouze v červnu a září se mění v ráj za přístupné ceny. Prakticky celé severní a východní pobřeží Sardinie skýtá dovolenou u překrásně čistého a průzračného moře. Severní pobřeží je plné škol pro plachtaře. |
 BAZILIKA SAN MARCO. Třpytivý orientální skvost s pěti cibulovitými kopulemi okouzluje tajemností a směsí různých vlivů. Zrak přechází ze zářivých zlatých mozaik z mramoru, porfyru a skla s pestrými vzory, které zdobí více než 4000 metrů čtverečních kupole, podlahy i stěny baziliky. Baziliku si nelze prohlédnout za jednu návštěvu. |
 KAMPANILA. Dnešní věž stojí na místě té původní, která se zřítila v roce 1902. Věž vysokou 98,5 metru zakončuje zlatá korouhev. Nahoru se dostanete výtahem. Stejně jako před bazilikou svatého Marka, i zde si musíte vystát frontu. Odměnou bude úchvatný pohled na město. Každý z pěti zvonů měl za benátské republiky svou roli. Jeden oznamoval začátek a konec pracovního dne, další zvonil pravé poledne, jiný ohlašoval popravu, svolával senátory a uváděl zasedání Velké rady. |
 KARNEVALOVÉ MASKY. Mají hluboké kořeny v historii města. Například zobákovitá maska chránila středověkého doktora před morem. Tradiční slavností masek je benátský karneval, jehož vznik se datuje do jedenáctého století. Kdysi se během něj utrácelo v kasinu, dnes v buticích. |
 NÁBŘEŽNÍ PROMENÁDA. Tady začíná první setkání s Benátkami. Právě sem, na nábřežní promenádu, směřují davy turistů z celého světa a nechají se unášet kouzlem historické perly Jadranu. |
 GONDOLIÉŘI. Jejich tradičním oděvem je slamák a pruhované tričko a rodí se prý s plovací blá- nou mezi prsty. Povolání, které se dědí z otce na syna, vyžaduje znalost zdejších kanálů. První zmínka o gondolách je z roku 1094. Tehdy zajišťovaly dopravu zboží z trhů do paláců. Dnes jsou spíše drahou atrakcí. (Dříve než nastoupíte, domluvte se na ceně.) Místní je využívají jenom ve svatební den. |
 Tržnice |
 DÓŽECÍ PALÁC je triumfem gotické architektury. Býval sídlem vlády a domovem dóžete. Již několik století okouzluje růžovým veronským mramorem a "krajkovými" arkádami z istrijského zlata. |
 Lyžování v Dolomitech |
 Via Appia zpočátku vypadá spíše jako silnička obezděná z obou stran |
 Via Appia se stala místem výletů i romantických procházek |
 Silnici lemují zbytky rodinných náhrobků a chátrajících pomníků |
 NÁDVOŘÍ DOMU VESTÁLEK. Nejromantičtější místo komplexu se sochami vestálek, nádrží s lekníny a růžovými keři. |
 VÍTĚZNÝ OBLOUK SEPTIMIA SEVERA |
 VIA SACRA - nejstarší silnice Říma |
 TORZO CHRÁMU KASTORA A POLLUXE. Jedna z nejznámějších dominant Fora Romana. |
 Pohled na část Fora Romana z areálu Domu vestálek. Vpravo kruhový Romulův chrám, uprostřed nejpodivuhodnější stavba komplexu, anticko-barokní chrám Antonia a Faustiny |
