Různorodost je největším bohatstvím a současně i největší slabostí Itálie.
K pochopení různorodosti postačí krátký pohled na mapu: z Milána to je do Švýcarska necelých 55 kilometrů, Sicílii dělí od severní Afriky (Tuniska) jen 80 kilometrů moře.
Pět set kilometrů alpských hřebenů začíná u Monte Carla a jde přes Mont Blanc (italsky Monte Bianco), podél švýcarských a rakouských hranic až na hranice Slovinska. Více než 6000 kilometrů pobřeží, od francouzských hranic až do bezprostřední blízkosti Balkánu a Řecka.
Pro Čecha má Itálie přirozeně jiné kouzlo: moře. Můžete si vybrat. Jak říká nestor italských novinářů Enzo Biagi: "Během prvních 25 let po válce si Italové konečně po staletích chtěli zaplnit břicho a kapsu. To se jim podařilo a teď se konečně k životnímu prostředí začínají chovat lépe."
Moře a pláže
Situace na italských plážích se během posledních patnácti let zlepšila. Přesto platí, že například koupat se v neapolském přístavu je málem životu nebezpečná věc. Situace se změnila třeba na janovské Rivieře, kde jsou dnes pláže čisté.
Nejkrásnější moře najdete na Sardinii a v dolní části jaderského pobřeží, tam, kde se nachází podpatek boty, která tvoří formu Itálie. Sardinie nabízí patrně nejčistší vodu z celého Středozemního moře. Navíc má neobvyklou zelenou, smaragdovou barvu.
Moře v dolní části Jaderského moře je tyrkysově modré, plné života - dno je vidět i v hloubce patnácti metrů. Kdo nechce vážit tak dlouhou cestu, najde pěkné podmínky po celé Itálii. Nejméně čisté moře je v okolí Říma a Neapole. To však neplatí pro slavné ostrovy Capri a Ischia.
Různorodost Itálie
Proč je Itálie tak různorodá? Je to země prostoupená vysokými a strmými horami, které napomohly zrodu velmi odlišných tradic a způsobů života. Po pádu římské říše se jednota země rozdrolila a Itálie byla opět sjednocena - pouze politicky - až v roce 1870. Obrovské rozdíly v mentalitě, zvycích i životní úrovni zůstaly dodnes.
"Pro každý problém se v Itálii navrhne 57 milionů řešení, tolik, kolik má obyvatel," povzdechl si jednou slavný spisovatel Umberto Eco. Italové se o sobě domnívají, že jsou velkými individualisty. Z vlastní, 33leté každodenní zkušenosti s touto zemí se spíše domnívám, že v každém Italovi dřímá malý anarchista.
"Nejlepší by bylo, kdybychom žádnou vládu neměli, lidé by se sami srovnali," tvrdí správce jedné budovy v Římě. Možná že se nemýlí. Upadnout do spárů místní byrokracie je totiž věc, která vyžaduje odhodlání, chladný rozum a maximální nasazení všech duševních schopností. Pokud ovšem nejste pěkná žena, pak je to jednodušší. Ale i to už dnes není úplně pravda. V úřadech pracuje mnoho žen - a ty na podobné lákadlo nenaletí.
Il belpaese!
Ale to vše je nepodstatné: Itálie je to, čemu oni říkají "Il belpaese!. Což zdaleka neznamená pouze slepý překlad - krásná země. Samozřejmě, krajina je zde na tolika místech nádherná a nezapomenutelná. Alpy, ostrov Capri, jezero Maggiore jsou kouzelné.
Belpaese znamená ve většině případů příjemné podnebí, vynikající a pestrou kuchyni, smysl pro krásu a hlavně: podle neoficiálních odhadů UNESCO se v Itálii nachází 55 procent historických a uměleckých památek světa.
|
Do kulturního bohatství světa Italové přinesli operu a velké filmové režiséry. Dnes smysl pro krásu Italové vtělují do módy, uměleckých řemesel a designu. Když se řekne luxus, v drtivé většině případů jde buď o francouzský, či italský produkt. |
Je těžké říci, zda je počet přesný. Jisté je, že nejkrásnější a nejzachovalejší starořecké chrámy se nacházejí na Sicílii. Pompeje a antický Řím nepotřebují komentář. V Česku jsou málo známé raně křesťanské kostely z šestého až devátého století po Kristu. A těch je zde požehnaně. Románská, renesanční i barokní architektura, malířství a sochařství by bez Itálie prostě nemohly existovat.
Ale Itálie má i své nešvary. Tady je ten největší: 90 procent Italů systematicky směšuje dva pojmy - inteligenci a mazanost. Problém je v tom, že když je z deseti osob devět mazaných, věc skončí nehybností, protože jeden druhého stále kontroluje. A podle toho vypadá italská politika - a podle kritik ze zahraničí i italský fotbal.
 Smaragdové pobřeží - pobřeží s čistou smaragdově zelenou vodou plné zátok a pláží, leží na Sardinii. A je drahé, pouze v červnu a září se mění v ráj za přístupné ceny. Prakticky celé severní a východní pobřeží Sardinie skýtá dovolenou u překrásně čistého a průzračného moře. Severní pobřeží je plné škol pro plachtaře. |
 Těstoviny, dobré víno, zelenina...to je nejčastější italská kombinace |
