Pevnosti nad oblaky i české nehrdinství. Po stopách světové války v Trentinu

aktualizováno 
Přesně před sto lety se první globální vojenský konflikt chýlil ke svému konci. Betonová monstra na vrcholcích italských Alp vydávají i dnes zajímavá svědectví z 1. světové války. A české stopy v nich nechybí.

Jeden z mnoha válečných hřbitovů v oblasti se nachází nad osadou Slaghenauf. | foto: Vít Štěpánek, pro iDNES.cz

Začátek treku z obce Serrada vypadá podobně jako jiné výšlapy v italských Alpách. Stezka se vlní vzhůru ve strmém vztahu a za chvíli začne kličkovat na pokraji strmého srázu. Obec Piazza, ležící v údolí nějakých 600 metrů pod námi, vidíme jako z letadla a jižní obzor rámuje krásně zubatý hřeben Vicentinských Alp (Prealpi Vicentine), kterým se nikoli bez důvodu pomístně říká Piccole Dolomiti, tedy Malé Dolomity.

Jenže za chvíli nás stezka zavádí do nepřirozeně úzkých a vyzděných průchodů, v některých z nich se člověk sotva otočí. A směrem do údolí se skrze terasy otevírají okénka připomínající střílny.

Byly to střílny. A průchody sloužily jako válečné zákopy. Linie, po níž jdeme, totiž tvořila před stovkou let hranici mezi znepřátelenými státy, Rakouskem-Uherskem a Itálií. Teď jsme ještě na bývalém rakousko-uherském území, ale štíty Malých Dolomit byly za 1. světové války italské.

Cesta skrze zákopy

Naším cílem je pevnost Dosso del Sommo (též Werk Serrada), jedna ze sedmi mohutných pevností, kterou rakousko-uherská armáda nechala v očekávání válečného konfliktu postavit počátkem 20. století na náhorní planině Folgaria nedaleko Rovereta. Před rokem 1914 šlo o nejjižnější výběžek Tyrolska (dnes oblast náleží k italské provincii Trentino) a rakousko-uherská generalita území vnímala jako oblast, skrze níž by mohlo dojít k italskému útoku.

Zbytky rakouského opevnění na pěší trase ze Serrady k pevnosti Forte Dosso...

Zbytky rakouského opevnění na pěší trase ze Serrady k pevnosti Forte Dosso delle Somme

V dobách, kdy podstatnou roli v plánech válečných stratégů hrálo dělostřelectvo, šlo o to, důkladně opevnit vysoko položená místa. A tak vznikl pozoruhodný systém sedmi rakousko-uherských pevností (a proti nim tří italských). Sice na malé ploše, ale ve vysoké nadmořské výšce. Naše meta se nachází celých 1 670 metrů nad mořem a to ještě Dosso del Sommo není z pevností nejvyšší.

Fotogalerie

Z mnoha míst stezky si vychutnáváme pohledy na divukrásné okolní scenérie, ovšem vojáci, kteří tu střežili hranici, ani zdaleka v idylických poměrech nesloužili. Válka trvala dlouho, v zimě byla oblast několik měsíců pod sněhem a nepřátelský granát mohl přiletět kdykoli. Nasazeny tu byly jednotky tzv. Horských myslivců (Kaiserjäger).

Jeden z mladých vojáků, Ludwig Fasser, si o životě na této frontové linii psal v roce 1916 deník a pořizoval fotografie. Právě reprodukce jeho snímků jsou dnes rozmístěné podél stezky na panelech. Spíše než válečnou vřavu, při ní nebyl na fotografování čas, zachycují běžný život v zákopech: kontrolu munice, vybavení pozorovacího stanoviště či mírně strnulé snímky spolubojovníků.

Na největší pevnost

Trasu skrze desítky zákopů asi za tři čtvrtě hodiny střídá malebná louka, na níž se nacházejí rozvaliny rozměrného stavení a podle zbytků základů tušíme, že zde původně stálo budov více. Místu se říká Friedenskasernen (Kasárna míru) a sloužilo jako ubytovací prostor pro vojáky, kteří zrovna nebyli přímo na frontové linii.

Samotná pevnost Dosso del Sommo již od kasáren není daleko a nachází se na holém kopci poskytujícím daleké výhledy. S její výstavbou se na planině Folgaria začalo jako poslední, teprve v roce 1911, a patřila proto mezi nejmodernější. Na rozdíl od starších pevností netvoří Dosso del Sommo kompaktní celek, ale skládá se ze dvou oddělených bloků, což zvyšovalo operabilitu v případě ohrožení.

Pevnost Forte Dosso delle Somme

Pevnost Forte Dosso delle Somme

Stěny pevnosti jsou silně poškozené, neboť se v létě roku 1915 stala cílem silného italského bombardování. Italové tehdy na cíl vypálili přes čtyři tisíce granátů.

A aby toho nebylo málo, počátkem 30. let, když území již patřilo Itálii a v zemi vládl fašistický režim, sloužila Dosso del Sommo jako testovací cíl pro italské dělostřelce. K totální destrukci ani tak nedošlo a „ohlodané“ zdi pevnosti uprostřed ničeho dnes působí řádně bizarně.

Zpátky do Serrady to bereme nejprve po vršcích směrem k chatě Baita Tonda u vrcholu lanovky, což je jediná možnost občerstvení na trase. Holé pláně poskytují zase jiné výhledy, směrem do centrální části Dolomit. Poslední úsek sbíháme po sjezdovce. Celé kolečko ze Serrady trvá asi tři až čtyři hodiny, podle toho, jak dlouho se chcete zdržet u jednotlivých informačních tabulí.

Jak se český velitel (ne)vzdal

Další den se vydáváme k jiné, neméně impozantní rakouské pevnosti: Forte Luserna (Werk Lusern). Ta je na rozdíl od Dosso del Sommo skrytá v lese a obří betonové monstrum tak zůstává zrakům příchozích do poslední chvíle skryto. Přístup je sem snadný, od restaurace Malga Millegrobbe nad obcí Lusern (východiště je dostupné autem) nám to pěšky trvá jen asi 40 minut.

Pevnost Forte Luserna

Pevnost Forte Luserna

Výběr padl na Forte Luserna proto, že pevnost má zajímavé spojení s českými reáliemi, konkrétně s nadporučíkem Emanuelem Nebesářem, který posádce pevnosti velel na počátku rakousko-italského konfliktu v této oblasti. A není to příběh právě heroický.

Brzy ráno dne 24. května 1915 se totiž pevnost Luserna stala cílem masivního italského bombardování. Došlo k tomu pouhý den poté, co Itálie vyhlásila Rakousku-Uhersku válku. Tím, že se pevnost Luserna nacházela ve výběžku rakousko-uherského území těsně u italské hranice, mohla být Italy ostřelována ze tří směrů současně.

Čtyřdenní bombardování vyřadilo tři ze čtyř dělostřeleckých věží, vážně poškodilo zdi pevnosti a silně demoralizovalo posádku. V této situaci se velitel Nebesář, který kvůli přerušeným telefonním linkám situaci nemohl konzultovat s velením, 28. května rozhodl kapitulovat a chystal se s mužstvem k ústupu.

Rekonstrukce pevnosti Forte Dosso delle Somme

Rekonstrukce pevnosti Forte Dosso delle Somme

Pohled přes městečko Levico Terme na pevnost Cima Vezzena (v pravé třetině...

Pohled přes městečko Levico Terme na pevnost Cima Vezzena (v pravé třetině snímku na horizontu).

Ne všichni nižší velitelé s Nebesářovým rozhodnutím souhlasili. Hlavním oponentem byl velitel pěší roty poručík Schaufler. Nicméně nad pevností zavlála bílá vlajka signalizující kapitulaci. Vlajky si ovšem všimla osádka sousední pevnosti Gschwent a informovala o ní nadřízené velitelství, které kapitulaci pomocí spojky zakázalo a naopak nařídilo pevnostem Gschwent a Busa Verle zahájit palbu mezi Lusernu a italské pozice, aby byla pevnost uhájena. Nadporučík Nebesář byl poté zatčen a velení dočasně převzal vzpurný poručík Schaufler.

Pevnost Luserna je v současnosti opatřena moderní nástavbou, aby její materiál lépe vzdoroval povětrnosti. Němý svědek „Velké války“, tentokrát s výraznou českou stopou, by tak měl být zachován i pro další generace.

Může se hodit

Informace
www.trentinograndeguerra.it: přehled zajímavých míst v regionu Trentino spojených s historií 1. světové války (italsky, anglicky, německy).
www.alpecimbra.it: turistické informace z oblasti Alpe Cimbra, jejíž součástí jsou i válečné pevnosti (italsky, anglicky, německy, polsky).
www.visittrentino.it: internetové stránky regionu Trento, s rozsáhlou mutací v českém jazyce.

Doprava
Východištěm do oblasti je rekreační obec Folgaria, vzdálená 30 kilometrů od Trenta. Cesta z Prahy je dlouhá 750 kilometrů, autem pojedete stále po dálnici (kolem Mnichova a Innsbrucku). Cesta vlakem do Trenta trvá asi 10 hodin, dál do hor jezdí autobusy.

Autor: pro iDNES.cz


Nejčtenější

Brány a soutěsky Strážovských vrchů. Neskutečný výlet pro milovníky skal

Panoramatický rozhled ze zříceniny Súľovský hrad

Skalní města bývají vyhledávaným cílem turistů. Súľovské skály vám pak k malebnosti přidají bonus v podobě...

Silný žaludek a trpělivost s sebou. Na co se připravit při cestě do Indie

Hmyzí trus a znečištěný vzduch zabarvily původně bílou hrobku Tádž Mahal v...

Do druhé nejlidnatější země světa míří na přelomu roku tisíce cestovatelů. Indie je pestrobarevná a hlavně...



Tísnivé pátrání po starém Bejrútu. Jak jsem si užil lekci pomíjivosti

Centrální čtvrt v Bejrútu byla tak zničená, že se zatím neví, co s ní.

Bejrútu a Libanonu se dříve říkalo Švýcarsko Blízkého východu, dnes však je bohužel pravdou opak. „Bejrút už není tím,...

Byl jsem ve všech zemích světa dvakrát, tvrdí cestovatelský rekordman

Babis Bizas na návštěvě Crozetových ostrovů v roce 2013

Řecký cestovatel Babis Bizas se na svou první cestu vydal v roce 1976 ve věku 22 let. Od té doby se v podstatě...

Trendy nejlepších restaurací světa. Co objevili čeští kuchaři na cestách?

Kachní prsa s kachními játry foie gras v La Verandě – inspirace ze Singapuru

Návštěva nejlepších restaurací světa je zážitek, na který se nezapomíná. Co všechno v nich hosty čeká, prozradí...

Další z rubriky

Buduje se 136 let, ale až teď dostane chlouba Barcelony stavební povolení

Sagrada Familia, Barcelona

Barcelonská katedrála Sagrada Familia, která je jednou z nejnavštěvovanějších španělských památek, se buduje už 136...

VIDEO: Okrasné pole v Číně zničili turisté. Kvůli selfie

Růžová tráva v Číně

Jen dva týdny trvalo, než se turistům podařilo zničit políčko s okrasnou pampovou trávou v čínské provincii Če-ťiang. V...

Jak dostat mrtvého blíž k nebi. V Sagadě dávají rakve na skálu

Tradice zavěšování rakví na skály je v Sagadě stará až dva tisíce let.

Filipínská Sagada je jedním z míst, kde stále můžete zahlédnout rituální pohřbívání z dob dávno minulých. Odlehlé...



Najdete na iDNES.cz