Itaipu, největší vodní elektrárna a technický div světa

  • 16
Na pomezí Argentiny, Brazílie a Paraguaye neleží jen nejkrásnější vodopády na světě. Srdce technicky zaměřených jedinců tu může zaplesat i nad jedním z technických divů světa. Je jím gigantická hydroelektrárna Itaipu, ležící na hranici Brazílie a Paraguaye.

Gigantické vodní dílo na řece Paraná

Ačkoliv ve většině médií se neustále tvrdí, že největší vodní elektrárnou na světě jsou Tři soutěsky na řece Jang-c'-ťiang v Číně, je toto tvrzení diskutabilní. Pravda, čínská hydroelektrárna má největší instalovaný maximální výkon 22,5 GW (gigawattů), zatímco Itaipu "jen" 14 GW (pro srovnání - výkon Temelína je kolem 2 GW). Ale důležitějším údajem, než je maximální možný výkon, je celkové množství vyrobené energie. A tady stále vede, byť opravdu jen velmi těsně, Itaipu.

V roce 2012 vyrobila Itaipu (Itaipu je portugalský přepis, španělská transkripce je Itaipú) celkem 98,3 TWh elektrické energie, což je absolutní světový rekord v množství vyrobené elektrické energie během jednoho roku, zatímco Tři soutěsky "jen" 98,1 TWh. Řeka Paraná, na níž Itaipu leží, má totiž mnohem vyrovnanější průtok vody než čínská Jang-c'-ťiang. Proto Tři soutěsky mohou využít svůj daleko větší instalovaný maximální výkon jen po malou část roku, kdy je nejvíce vody.

Itaipu Binacional, jak se tato elektrárna oficiálně jmenuje, se stavěla v letech 1975-1984. Na jejím zhotovení se dohodla Brazílie s Paraguayí, jelikož řeka Paraná v těchto místech tvoří hranici mezi oběma státy. Stavba stála skoro 20 miliard dolarů a pracovalo na ní 40 tisíc dělníků. Hráz přehrady je 196 metrů vysoká a 7 700 metrů dlouhá. Elektrárna byla spuštěna v roce 1984, ale teprve v roce 2007 se rozjela na plný výkon.

Elektřinu vyrábí 20 obrovských turbín, které zajišťují 19 procent spotřeby elektrické energie Brazílie a 90 procent spotřeby Paraguaye. Pro představu - elektrárna vyrobí za rok více elektřiny, než je celková roční produkce elektrické energie v celé České republice.

Itaipu, největší vodní elektrárna světa

O energii se dělí oba státy rovným dílem. Paraguay ovšem svoji polovinu nespotřebuje ani zdaleka celou a část svojí elektrické energie prodává Brazílii, která si tak vlastně částečně kupuje elektřinu z vlastní elektrárny.

Na řece Paraná za přehradou pak vzniklo 170 km dlouhé jezero, které se rozkládá na ploše 1 350 km².

Technický div světa

Americká společnost American Society of Civil Engineers označila v roce 1994 hydroelektrárnu Itaipu za jeden ze sedmi divů moderního světa. V této anketě se hodnotily nejodvážnější technické projekty 20. století a nakonec se vybraly tyto: Eurotunel (Channel Tunnel) pod kanálem La Manche, věž CN Tower v kanadském Torontu, mrakodrap Empire State Building v New Yorku, most Golden Gate Bridge v San Francisku, hydroelektrárna Itaipu na hranicích Brazílie a Paraguaye, hráze a poldery v Holandsku a Panamský průplav v Panamě.

Elektrárna samozřejmě nepřinesla jenom pozitiva, její výstavba způsobila značné ekologické škody. Zničené byly mimo jiné nádherné vodopády Guaíra, nejvodnatější vodopády Jižní Ameriky, které dokonce držely světový rekord v maximálním průtoku vody – v době nejvyššího stavu vody jimi protékalo až 50 tisíc m³ vody za sekundu. Navíc v Brazílii a Paraguayi raději taktně mlčí o tom, že při výstavbě Itaipu bylo přesídleno ze svých domovů celkem 4,4 milionu lidí...

Stavba stála skoro 20 miliard dolarů a pracovalo na ní 40 tisíc dělníků.

Pod každou rourou se skrývá gigantická turbína.

Exkurze do elektrárny

Elektrárna Itaipu leží nedaleko vodopádů Iguazú a určitě stojí za vidění. Navštívil jsem ji z brazilské strany. Kdysi byla exkurze do elektrárny zdarma, což už bohužel neplatí. V roce 2009, kdy jsem sem zavítal, nabízeli dva typy exkurzí - Panoramic Tour za asi 190 korun a Special Tourist Circuit za 360 korun. Levnější varianta vás zavede jen na samotnou přehradu, ta dražší vám umožní nahlédnout dovnitř.

Exkurze začíná v informačním středisku, kde návštěvníci zhlédnou poněkud propagandisticky laděný film o budování tohoto veledíla. Pamětní deska neopomene zdůraznit světový rekord, který elektrárna drží ve výrobě elektrické energie, zatímco veliký displej vás informuje o tom, kolik elektřiny už se vyrobilo v aktuálním roce. Trochu to připomíná elektroměr, který máte doma, ovšem tady se měří v poněkud jiných jednotkách... Zajímavá je i cedule, na které se můžete dočíst, kolik turistů navštívilo elektrárnu celkově i podle jednotlivých zemí. Do roku 2009 kupodivu nenavštívil Itaipu nikdo z Vatikánu a ze Samoy přijel jen jeden člověk. Ale zavítalo sem už přes pět tisíc Čechů.

Poté jsme nasedli do autobusu a vyjeli nahoru na přehradu. Samotná hráz mě zase tolik neohromila, i když je samozřejmě veliká a dlouhá a jezero za ní se táhne málem donekonečna. Impozantně ovšem vypadají obrovské roury a dvacet gigantických turbín.

Itaipu, největší vodní elektrárny světa - řídící středisko

Uvnitř obří elektrárny na kole

Nejzajímavější je ovšem vnitřek elektrárny. Efektní je především 969 metrů dlouhá, 99 metrů široká a 112 metrů vysoká chodba. Když v ní technici něco kontrolují, jezdí tu na kole, jinak by se ušlapali k smrti.

Autor článku

Autor článku Petr Daubner je učitelem zeměpisu a dějepisu na Gymnáziu Špitálská v Praze-Vysočanech. Ve volném čase hodně cestuje, navštívil přes 70 zemí světa na sedmi kontinentech. Fotografie a články z jeho cest najdete na jeho webových stránkách www.kompas.estranky.cz.

Nakouknout lze i přímo do řídícího střediska, kde můžete přes sklo sledovat techniky ovládající provoz tohoto monstra. Půlku zaměstnanců tvoří Brazilci, půlku Paraguayci.

Velín je pro všechny společný, avšak přesto je v elektrárně namalována na zemi tlustá žlutá čára, která symbolicky vyznačuje hranici mezi Brazílií a Paraguayí přímo v betonových útrobách elektrárny. Žádný turista se samozřejmě neopomene na této "hranici" vyfotit. Na fotce to každému moc sluší, mimo jiné proto, že je vyzbrojen ochrannou přilbou. Jinak pocit, že by mi něco v elektrárně mohlo spadnout na hlavu, jsem tedy neměl, všude panoval - alespoň v turisty navštěvované části - vzorný pořádek. Ale co kdyby? A navíc to hezky vypadá.