Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Buďme neskromní. Na Isle of Skye je jedna z nejhezčích krajin planety

aktualizováno 
Je to největší a nejsevernější ostrov Vnitřních Hebrid - souostroví bičovaného nelítostným Atlantikem, ležícího jako ochranná hráz před západním pobřežím Skotska. Na ostrově Skye platí přísloví: Nelíbí se ti skotské počasí? Počkej 10 minut. V této neuvěřitelné krajině jsme strávili 5 dní.

Nikdy netušíte, co se objeví za kopečky. Úzké silnice se táhnou úžasnými scenériemi Isle of Skye. | foto: Petr Sudik

Vikingové nazývali Hebridy „Ostrovy na kraji moře“ a pro největší z nich si vymysleli výstižné jméno „Ostrov mraků“. Ze staré galštiny pochází i druhá přezdívka ostrova: „Eilean á Cheo“ (čte se elén e chó - pozn. redakce) neboli Ostrov mlhy.

Ať mraky, či mlha, o vodu tady rozhodně nouze není, protože Atlantik pilně dodává jednu tlakovou níži za druhou. Možná, že pár mraků není pro začátek špatný nápad, aby člověk nezažil takový šok. Je lepší, když se mlha zvedá pozvolna, aby měly oči i duše čas připravit se na jednu z nejkrásnějších krajin naší planety.

Fotogalerie

Dřív byl Skye k dosažení pouze trajektem, od roku 1995 je s pevninou spojený mostem Skye Bridge. Hlavní město Portree je se svými 2 500 obyvateli jakýmsi ostrovem civilizace uprostřed divočiny, kde kromě špalíru pastelově barevných dřevěných domků najdete i hrstku galerií a pubů s dobrým černým pivem. Další důležitou osadou je tady Uig, odkud vyplouvají lodě k Vnějším Hebridům.

Z celkových 10 tisíc obyvatel ostrova, tedy pohodových šest osob na 1 km², mluví více jak polovina starou galštinou, což potvrzují i dvojjazyčná jména obcí.

Všechna čtyři roční období během dne

Skye si nezamiluje každý: nabízí totiž typicky skotskou krajinu téměř bez stromů a horská úpatí, která jsou ještě začátkem května skoupá na zeleň. K tomu si přidejte nikdy neutichající vítr a klima, kdy se denně dají zažít všechna roční období. Má to svou výhodu: když se ráno probudíte do deště, není důvod zoufat. Než spořádáte vynikající porridge (teplá ovesná kaše s čerstvými malinami a borůvkami) a míchaná vajíčka s uzeným lososem, tedy typicky skotskou snídani, už se venku směje sluníčko. A nebo taky ne.

Skotsko prostě není nic pro teplomilné mazánky. Kdo chce všechnu tu nádheru vidět, nesmí být bábovka. Pro místní obyvatele špatné počasí neexistuje vůbec a i nám je brzy jasné, že tenhle rozmanitý ostrov je kouzelný i v dešti.

Historie ostrova

Celých 80 kilometrů dlouhý a maximálně 40 kilometrů široký ostrov Isle of Skye byl podle nalezených reliktů osídlen už za doby bronzové. V dobách Keltské říše Dalriada (Dál Riata) sice nebyl její součástí, ale křesťanští misionáři sem přinesli jak víru, tak i dodnes užívanou galštinu.
Od 8. století byli pány ostrova Vikingové, z jihu následovali norští osadníci. Po porážce a vyhnání Vikingů si Skye rozdělily dva do krve znepřátelené rodinné klany: McDonaldové, kteří vládli na jihu, a MacLeodové na severu.
V 18. století, především mezi roky 1715 - 1745, došlo k několika pokusům oživit královskou linii Stuartů a dosadit na skotský trůn právoplatného dědice, kterým byl Charles Edvard Stuart, přezdívaný Bonnie Prince Charlie, neboli Krásný princ. Poslední bitva u Culloden ale skončila porážkou Jakobitů - jak se povstalci nazývali - britskými vojsky Vévody z Cumberlandu. S touto událostí je spojena i nejznámější osobnost drsného ostrova a tou je žena - Flora MacDonaldová, která Krásnému princi pomohla k útěku do spřátelené Francie.
Do roku 1830 bylo hlavním hospodářským odvětvím zpracování mořských řas, které se pálily a získaný popel, tzv. kelp se používal k výrobě mýdla, bělidla a skla. Poté, co kelp nahradily jiné suroviny, došlo k hospodářskému úpadku, který alespoň zmírnil chov ovcí.
Mezi 1830 a 1883 opustilo ostrov na 30 tisíc obyvatel, což mělo za následek téměř 7 tisíc opuštěných farem a statků. Zbytek ostrovanů byl závislý na potravinové pomoci. Začátkem 19. století nebyl ani Skye ušetřen od tzv. Highland Clearances - tedy velkoplošnému vyhnání skotských pachtýřů z pozemků několika skotských, především ale anglických velkostatkářů. Počet obyvatel se tak redukoval na polovinu. Desítky rodin byly násilně naloženy na lodě a proti své vůli přesídleny do Nového světa - Kanady, USA a Austrálie. Někteří šli i dobrovolně, jen aby unikli hladu a bídě.
Násilný protest zemědělců v roce 1882 vedl o čtyři roky později  k vydání nového, dodnes platného zákona, tzv. Crofters’ Holdings Act, zaručujícího pachtýřům více práv.
Dokončení železnice do přístavu Kyle of Lochalsh (na pevnině naproti Skye) vedlo k hospodářskému oživení ostrova a bylo impulsem ke stavbě mostu. To přispělo k rozvoji turismu, který je dnes hlavním pilířem ekonomiky ostrova. Turismus přispěl k nárůstu obyvatelstva a zároveň ke snížení nezaměstnanosti, především v sezoně od dubna do října.

A i déšť je tady speciální. Díky silnému větru totiž prší většinou horizontálně. Po takovém dešti budete mít s největší pravděpodobností mokré i spodní prádlo. Deštník tedy nechte rovnou doma. Útěchou turistům je, že nikdy neprší dlouho. Takže pokud chcete vyrazit na výlet, nezbude vám nic jiného než sledovat počasí hodinu od hodiny a být flexibilní.

Ani já do Skotska dlouho nechtěla kvůli dešti - ano, pršelo skoro každý den, stejně tak ale každý den svítilo sluníčko. Dnes je pro mě Skye jedním z nejkrásnějších a nejrozmanitějších míst, která jsem kdy viděla - jakýmsi miniaturním Skotskem koncentrovaným na plochu 1656 km² se všemi highlighty skotské krajiny: horami, strmými útesy, bizarními skalními formacemi, jezery (tzv. Lochs), fjordy, dramatickými vodopády, malebnými zátokami i karibsky bílými plážemi. Zamilujete si už na pohled šťavnaté pastviny, ospalé osady i typicky bílé domky fotogenicky poházené do otevřené krajiny. A samozřejmě ovce a znovu ovce, obzvlášť na jaře, když se počet stád jehňaty téměř zdvojnásobí.

Kdo hledá dobrodružství, idylu i wellness duše, je zde na správném místě. Také díky pohodovým, přátelským, permanentně dobře naladěným Skotům. Podmínkou je nechat stres a shon doma a do kufru si kromě pláštěnky a kvalitních pohorek přibalit především dostatek času a notnou porci tvrdohlavosti. Schopnost vyrazit do terénu i v dešti a 8 °C či obětovat večeři, když se zrovna udělá hezky.

Tvrdošíjnost ostrov totiž většinou odmění magickým světlem, které slunce dokáže vykouzlit jen na severu. Když se obloha najednou protrhne a olověnými mraky prorazí šípy slunečních paprsků, je celý ostrov zaplaven úžasnou paletou barev. A to nejen navečer, kdy slunce krajinu zbarví teplými tóny hořčice, ale po celý den, kdy se ostrov koupe v nádherné modři perfektně sepraných levisek. Tady můžete na pár dní vystoupit z nezadržitelného toku času, a to nejen díky často chybějícímu mobilnímu signálu. Svět se zde mění se světlem jako chameleon, kdy včerejší panorama vypadá dnes úplně jinak.

Přísné plány na každý den? Nesmysl.

Pro Isle of Skye si z naší 18denní cesty severním Skotskem necháváme velkorysých 5 dnů a už předem je nám jasné, že na tomhle drsném kousku Skotska nakonec bude všechno jinak, než jsme si naplánovali.

Isle of Skye, Skotsko: Skotsko bez Single Malt Scotch Whisky? I na Skye najdete...

Destilerka Talisker

Hned po přejezdu na ostrov se nám prezentuje počasí Made in Scotland - tedy nejen všechno, ale i současně: vítr, déšť a slunce. Díky tomu nás vítá nádherná duha pochodující přes zátoku směrem k nám. O hodinku později hraje během prohlídky a následovné degustace kouřově aromatické Talisker whisky počasí už jen vedlejší roli .

Whisky bychom potřebovali pro zahřátí následující den u jedné z optických ikon ostrova, majáku Neist Point Lighthouse. Při příjezdu na malinkaté parkoviště zahalené mraky totiž počasí opět přebírá moc: není vidět pomalu na krok a já si v orkánu nedokážu představit jen vylézt z auta, natož jít na túru. Jenže Skotsko přece není nic pro padavky, a tak navlékám dvě bundy, čepici a na nic se raději neptám.

Skály i bílé pláže

Skye je ostrov mnoha scenérií. Na jihu se přímo z moře tyčí vrcholky kilometr vysokého masivu Cuillins Hills, na bělostné pláži Coral Beach nám jen teploty připomínají, že nejsme v Tichomoří, a na východě ostrova zase příroda pomocí eroze vymodelovala bizarní formace - ať buclaté terasy Quiraing, či optickou ikonu bazaltového monolitu Old Man of Storr, tyčícího se na začátku poloostrova Trotternish. Divoká nezkrotná síla oceánu je zde viditelná doslova na každém kroku. Zátoky a fjordy sahající až hluboko do vnitrozemí ostrov dělí do několika poloostrovů. Proto si Skye svým tvarem vysloužil přezdívku „okřídlený ostrov“.  Minout byste neměli ani impozantní hrad Dunvegan Castle, který je dosud sídlem 700 let starého rodinného klanu McLeodů. Obklopený nádhernou zahradou ho najdete ve fjordové laguně na západě ostrova. Nedaleko leží kouzelný maják Neist Point Lighthouse, rozsvícený poprvé v roce 1909.

Isle of Skye, Skotsko: Kouzelný maják Neist Point Lighthouse byl rozsvícený...

Isle of Skye, Skotsko

Dobrodružství začíná už na zdejších úzkých silnicích, kouzelně splývajících s krajinou. Nejsou nudně vyžehlené jako ty doma, ale nádherně vlnité. A vy nikdy nevíte, co vás čeká za dalším kopečkem. Kromě jediné dvousměrné cesty vedoucí kolem ostrova se musíte vtěsnat do skromné sítě jednopruhých silnic, navíc plných výmolů. Vyhýbat se dá jen v určených místech/rozšíření, což znamená nejen neustále řadit (navíc levou rukou), ale i s nejvyšší ostražitostí sledovat provoz a posléze nezapomenout rukou mávnout kolegovi v protějším autě coby gesto díků za úspěšnou spolupráci. A to může být na disponovaných místech i pětkrát na kilometr.

Třetí den je ve znamení vody. Ta padá nejdřív v kaskádách vodopádu Lealt Falls a poté z 55 metrů vysokého útesu Kilt Rock střemhlav do Atlantiku. Voda nás bohužel doprovází i u nádherných teras Quiraingu, kde se během túry změní slabé mrholení v silný déšť. Při pohledu na zelené terasy zahalené smutným závojem šedi je nám jasné, že protentokrát to můžeme zabalit. Jenže to bychom nesměli být ve Skotsku.

Když totiž po dvou hodinách vycházíme z restaurace, čeká nás venku modré nebe vyšperkované navíc i hrstkou fotogenických mraků. Prcháme tedy k autu, zpátky na pokoj. Během pěti minut balíme ruksak a natahujeme pohorky a uháníme jak o závod s časem - nebo spíš sluncem - na sever. Odměnou za spěch je Quiraing ozářený zlatým světlem večerního slunce, který teď máme jen sami pro sebe.

Jako lovci světla pokračujeme dál na sever do nádherné oblasti Stuffin, kde nízko stojící slunce teď barví otevřenou krajinu úžasnou modří skotské vlajky.

I impozantní jehlici Man of Storr si očividně musíme zasloužit, a to nejen kvůli náročnému výstupu rozbahněným terénem, ale i co se počasí týče. Opět nezbývá než improvizovat a rozmarům přírody se podvolit. Dopoledne se procházíme po Portree a výstup s nadějí odkládáme na odpoledne, kdy se má počasí umoudřit.

Ale ani po obědě to nevypadá na zázraky. Lije jako z konve, navíc horizontálně, parkoviště je však plné aut. Rozhodujeme se vyčkat. A nejenže nelitujeme, ale ani se v autě nenudíme. Pozorovat, v jakém stavu se většina lidí vrací (promočená na kost a umazaná od bláta), je vcelku zajímavá podívaná. Ovšem nikomu to ani trochu neubírá na náladě. Rozhodně ne dvěma Francouzkám, které se v protějším autě komplet převlékají a náramně se u toho baví, zatímco moje mužská polovička diplomaticky neví, kam uhnout očima. Autokino se nám nakonec vyplácí: vrcholku Man of Storr dosahujeme nejen bez deště, ale i s prvními slunečními paprsky.

Poslední den je pro nás dnem výhledů. Nejdřív 1000 metrů vzhůru na pohoří Cullins tyčící se u Elgol kolmo z mořské hladiny. Ve skanzenu Skye Museum of Island Life upíráme pohled víc jak století nazpět do strastiplného života ostrovanů. A večer si do třetice dopřáváme pohled do budoucnosti z okna restaurace v přístavu Uig - a sice na lodě vyjíždějící k souostroví Vnějších Hebrid - jedné z našich příštích cest.

Neustále se měnící ostrov je rájem fotografů a umělců

Isle of Skye, Skotsko: Craig a Kasia Mc Morland a jejich „Larchside B+B“ v...

Craig a Kasia, majitelé Larchside B&B kousek od Portree

Manželé Craig a Kasia McMorlandovi mají v Achachork kousek za Portree svůj vysněný Larchside Bed and Breakfast. Ročně zde přivítají tisícovku hostů, polovina z nich zamíří na Skye z USA. Co je na ostrově fascinuje a co nesmí turistům chybět v kufru?

Kde vznikl nápad otevřít si vlastní Bed and Breakfast?
Ten ve mě zasel můj otec. Jako malý kluk jsem s ním často cestoval po Skotsku a tímto způsobem jsme nocovali. Táta byl velmi zaměstnaný člověk, který celý život snil o vlastním B&B. Sen, který si bohužel nikdy nesplni. On ve mě nápad zasel a já semínko nechal vyrůst.

Takže jste v dospělosti mířil rovnou do pohostinství?
Vlastně ne. Po mém studiu IT jsem začal pracovat v branži, ale záhy zjistil, že to není to pravé. Poté jsem v Krakově na svatbě přátel poznal Kasiu, která mě následovala do Glasgow. Mým prvním dárkem pro ni byla cesta Skotskem, která nás přivedla až do Torridoru - malinkaté osady na západě Skotska. Když jsme jednoho rána vyhlédli z okna B&B, začala se nad zátokou zrovna zvedat mlha. V ten okamžik jsme najednou věděli, co chceme: pryč z města a otevřít si vlastní B&B.

Splnil ten sen vaše představy? Motivuje vás tato práce?
Vést B&B se dá rozmanitostí srovnat snad jen s přírodou tam venku. Je strašně fajn potkávat stále nové lidi, navíc z nejrůznějších zemí, kultur. Mými hosty byli třeba vědci z Antarktidy či  Miss Arkansas. Za sezonu zde uvítáme přibližně tisícovku hostů. Polovina z nich přijíždí z USA, 25 procent z Německa a zbytek je mix z celého světa. Nejvíc asi vzpomínám na německý pár. Těm se na Skye tak líbilo, že sem příští rok se dvěma svědky přijeli znovu - na svou svatbu. Z ženicha jsem udělal pravého Skota a oblékl ho do svého kiltu. A místo pohodové hudby jsem pustil ke snídani jejich oblíbené AC&DC. Fotoalbum, které mi pak jako gesto díků poslali, bylo odměnou za mou každodenní práci. A takových příhod bych měl v zásobě spoustu.

Jaký je život na ostrově Skye?
Máme to privilegium bydlet v Portree, a tudíž uprostřed přírody, s výhodami civilizace: rychlým internetem, lékařskou službou i obchody v blízkosti. To ve Skotsku není samozřejmostí. Ale jsou tu i nevýhody. Ačkoli tu máme nemocnici, při komplikacích jsme odkázáni na nemocnici ve  180 kilometrů vzdáleném Inverness. A cesta tam bez dálničního spojení trvá hodně dlouho.

Žijete tu společně s polskou manželkou. Kasio, co se vám na Skye líbí? Postrádáte něco z Polska?
Skye buď milujete, nebo nenávidíte. Většina ho ale miluje - stejně jako já a Craig. Stejně jako Craig si vážím privilegia žít na jednom z nejkrásnějších ostrovů Skotska s nádhernou přírodou přede dveřmi a prima lidmi. Ale začátek je vždy těžký a pro mě to byly začátky dva: nejdřív skok z Polska do Glasgow a pak dál na západ na Skye. Naštěstí žijeme v malém městečku, kde se všichni znají, lidé jsou zde otevření a hodně si pomáhají. A to je tu strašně důležité hlavně v zimě, kdy začne v říjnu pršet a prší skoro nepřetržitě až do března. Věřte mi, v zimě byste tu být nechtěli. Vždyť se také říká, že teprve po první zimě zjistíš, jestli tu dokážeš žít. A co mi tu chybí? Občas polské jídlo. Ale díky tomu, že tu mám několik polských přátel, mi nechybí vlastně nic.

Kasio, co by nemělo v kufru návštěvníků rozhodně chybět?
Zcela určitě pláštěnka (smích). A dostatek oblečení pro čtyři roční období denně. Jednou tu sněžilo i začátkem června. Chyba by byla očekávat počasí z fotek cestovních katalogů prezentující ostrov pod modrou oblohou. Je potřeba počítat se vším. Ale pro toho, kdo rád fotí, je Skye s neustále měnícím se světlem hotový ráj. Proto tu žije i hodně umělců.

Isle of Skye je největším ostrovem souostroví Hebridy východně od Skotska

Isle of Skye je největším ostrovem souostroví Hebridy východně od Skotska

Mapy poskytuje Freytag&Berndt, aplikaci PhoneMaps stáhnete zdarma pro iOS i Android.

Autoři:


Nejčtenější

Ale je tady krásně. Místo ze slavného filmu dnes nepozná ani Zdeněk Svěrák

"Václave? Proč nejsi moje žena?" ptá se Zdeněk Svěrák Jana Třísky jako rekreant...

Idylická krajina a typická venkovská stavení z filmu Na samotě u lesa zůstávají dodnes symbolem poklidného života,...

Sezona skončila, lidé jsou pryč. Kam na poslední chvíli k moři a do hor

Noli, ležící západně od Janova, patří k nejpěknějším místům Ligurie.

Mnohem méně lidí, mírnější ceny, přitom ještě stabilní počasí. Takové jsou hlavní výhody návštěvy přímořských i...



Foťte si po svém. Hříchy fotografů, které profesionál nikdy neudělá

Tzv. „high key“ fotografie s převažujícími světlými tóny a malým kontrastem je...

Ve druhém dílu našeho seriálu o prohřešcích proti fotografické etiketě budeme stopovat hříchy fotografů během samotného...

Pilot boeingu zapomněl vyrovnat tlak v kabině, cestující krváceli z nosu

Ilustrační foto

Nejméně třicet pasažérů muselo vyhledat ošetření poté, co pilot indických aerolinek „zapomněl“ stisknout tlačítko...

Nejmenší skanzen a opuštěné lázně. Moravským krajem, který ani nemá jméno

Skanzen v Horním Smržově

Tento kraj nemá žádný zažitý zeměpisný ani národopisný název, a možná právě proto patří k nejhezčím venkovským oblastem...

Další z rubriky

Foťte si po svém. Hříchy fotografů, které profesionál nikdy neudělá

Tzv. „high key“ fotografie s převažujícími světlými tóny a malým kontrastem je...

Ve druhém dílu našeho seriálu o prohřešcích proti fotografické etiketě budeme stopovat hříchy fotografů během samotného...

Na Mount Everestu řádí pojistná mafie. Horolezce okrádaly i nemocnice

Horolezci se kochají pohledem na Mount Everest

Stovky milionů dolarů během několika posledních let měly vydělat na pojistných podvodech nemocnice, společnosti s...

Sixtinská kaple Alp. Malá švýcarská vesnice ukrývá poklad nedozírné hodnoty

Interiér kostela sv. Martina v Zillis

Pouhé tři kilometry od propasti Viamala v údolí Hinterrhein se nachází malá vesnička Zillis, která se nijak neliší od...

Najdete na iDNES.cz