Slavnost pořádá místní rybářská společnost oficiálně jako oslavu pro zaměstnance, zprostředkovaně jako vzdání holdu rybám, které zajišťují živobytí celé oblasti.
V tu dobu je celý přístav po svém obvodu lemován malými stánky, kde se nabízí pohoštění. U jednoho stanoviště se podává rybí polévka, která se ohřívá v tak velké kádi, že je nutné míchat ji pádlem.
Další stánek nabízí grilované krevety a jiné plody moře, jinde je možné nalézt třeba rybí hot-dog. Ryby se zde podávají grilované, smažené v hamburgeru, sušené, na pizze i syrové.
V přístavu je možné dozvědět se něco o historii místního rybářství a venku jsou také vystavena po ránu zmrzlá a poté rozpadající se těla mořských živočichů.
Můžete tak obdivovat žraloka, rejnoka a spousty dalších ryb. Po celý den probíhá rozličný kulturní program, který vrcholí večerním koncertem známých islandských umělců a kapel.
Vstup, večerní koncert a zejména jídlo po celý den je zdarma. V zemi, kde jeden párek v rohlíku může stát v přepočtu i sto padesát korun, se jedná o něco unikátního.
Lov velryb
Mezinárodní velrybářská komise vydala na lov velryb moratorium v roce 1986. Dokonce i Česká republika se zavázala dodržovat zákaz lovu velryb v roce 2004 v rámci Mezinárodní úmluvy o regulaci velrybářství.
V Grónsku a na Aljašce existují místní výjimky pro původní obyvatele. Zvláštní postavení zaujímá Japonsko, které loví velryby oficiálně pro vědecké účely, existuje však podezření, že minimálně část z nich jde rovnou ke konzumaci.
Island a Norsko jsou jediné státy na světě, které zákaz zcela ignorují. Island lov velryb obnovil v roce 2006 a do výše uvedeného Japonska velrybí maso dováží. Místní ministerstvo rybolovu zavedlo kvóty na lovení Plejtváka Myšoka (zhruba do dvou set kusů ročně) a není to tak dávno, kdy islandská vláda oficiálně oznámila, že spustí program na zabití dvou tisíc kusů velryb navíc.
Islanďané v krojích
Výstava ryb
V osobních rozhovorech mají obyvatelé této severské země jasno: na lovu velryb není nic špatného. Podle většiny Islanďanů nejsou vybíjené druhy ničím vzácné a počty zabitých kusů zvířat ani zdaleka nejsou tak vysoké, aby to ohrožovalo světové populace velryb. Často se také objevuje názor, že lov velryb je tradičním zvykem místních komunit a v minulosti naopak pomohl k holému přežití.
Velryby na festivalu
Největší exponát na výstavě přitahoval zaslouženou pozornost. Ryba se v průběhu horkého dne postupně rozpadala, výrazně zapáchala a texturou povrchu svého těla se výrazně lišila například od rejnoka. Podle vyjádření místních se jednalo o velrybu, je však také možné, že šlo o žraloka grónského.
Syrové maso ryb. Velrybí je úplně vpravo.
Celý areál je zaplněný lidmi
Poblíž velryby vytažené na břeh byl stánek podávající čerstvé kousky rybího masa (sašimi). Jedno z nich bylo i to velrybí. Nesmírně unikátní příležitost si nenechaly ujít desítky lidí.
Chuťově se velrybí maso příliš neliší od běžné ryby, je velmi tučné a vláčné. Má pochopitelně slizkou konzistenci, tepelná úprava by mu asi pomohla, ale v každém případě bylo chutné. Na světě neexistuje moc míst, kde by se dala velryba ochutnat. Jestliže vás tato možnost láká, navštivte letos Dalvík druhou srpnovou neděli.
