Gljúfurárfoss

Gljúfurárfoss | foto: Martin Beneš, MF DNES

Vodopád lesní, komáří i Bondův. To NEJ z okružní jízdy po Islandu

  • 10
Jsem zachumlaný ve všem oblečení, které jsem si s sebou na Island vzal. Teplá mikina, bunda. Vítr fouká, teploměr ukazuje pět stupňů. Stojím v městečku Egilsstadir na východě země a pozoruji dvě islandské děti. Mají tílka, kraťásky a holínky. Hrají si v louži. Válejí se v ní a smějí se. Jejich maminka na to s úsměvem kouká. Islanďané si užívají léta, nejteplejšího ročního období. Tady je prostě všechno jinak.

Island. Ostrov, který má mnoho jmen. Země ledu a ohně, vodopádů a lávy, drsných mužů a žen, země úchvatné přírody, která si vás podmaní. O Islandu by se dalo napsat tisíc slov, žádné ale nevystihne jeho krásu. Musí se to vidět, cítit. Jen tak pochopíte atmosféru, která na tomto magickém kousku země panuje. Strávil jsem na něm 15 dní. A po celou dobu jsem chodil s očima navrch hlavy.

Tip na dovolenou

Poznávací cesty za krásami Islandu. Vybírejte na dovolena.iDNES.cz.

Cestovat po Islandu není vůbec složité. Kempy jsou na každém kroku podél jediné hlavní silnice na ostrově a ta vede kolem dokola, takže když se jí budete držet, uvidíte v podstatě všechny krásy, které Island nabízí. Většina lidí sem jede s cestovkou, solitéři si pronajmou karavan a jedou stejnou trasu na vlastní pěst, což je ovšem mnohem nákladnější. K ceně za nájem karavanu je nutné připočíst náklady na pohonné hmoty a cesta kolem celého Islandu včetně výletových odboček znamená kolem tří tisíc kilometrů. Litr nafty stojí zhruba 40 korun.

Ti největší dobrodruzi cestují jen se stanem a po ostrově jezdí stopem. Což je vzhledem k tomu, jak jsou některé části ostrova liduprázdné a nepřívětivé, jen pro odolné a větrem ošlehané cestovatele. A spaní ve stanu není na Islandu k závidění, běžně tu v létě mrzne a déšť je na denním pořádku.

Seljalandsfoss
Seljalandsfoss

Seljalandsfoss, v překladu Vodopád prodané země, je jedním z nejznámějších vodopádů na Islandu.

Zarážející ovšem je, že kvalita kempů je velmi kolísavá. V mnohých se platí za sprchu (nejdražší jsem viděl v národním parku Skaftafell, kde pětiminutová sprcha stála bezmála 100 českých korun). A zatímco všechno ostatní se na ostrově dá zaplatit kartou, sprcha je jednou z výjimek. Někde je třeba mít 50korunové mince, jinde stokorunové. A pokud přijdete pozdě, může se stát, že poteče jen studená.

O půlnoci u vodopádu jsou fotografické hody

My jsme cestovali hotelbusem, což je v podstatě velký karavan. Speciálně upravený autobus, který má kajutky pro dvě nebo jednu osobu. Výhodou bylo, že jsme několik nocí trávili i mimo kemp, takže jsme si mohli dopřát noční procházky v místech, kam se většina lidí dostane v tuto dobu jen stěží. Island jsme objeli kolem dokola proti směru hodinových ručiček s dvěma výlety doprostřed ostrova. Tam se však dá dostat jedině terénními vozidly.

První večer jsme s hotelbusem přijeli do kempu poblíž vodopádu Seljalandsfoss, jednoho z nejznámějších a nejfotografovanějších vodopádů na Islandu. Voda se valí ze skalního masivu dolů do malého jezírka. A kolem dokola se dá chodit, takže můžete procházet za vodopádem a fotit si okolní přírodu skrz něj.

krátký západ slunce

Přicházíme k vodopádu po půlnoci. Je bílý den jako v poledne. Slunce ale pomalu klesá k obzoru. Kdo by čekal, že mezi půlnocí a jednou ráno bude vodopád uprostřed pustiny liduprázdný, mýlil by se. Okolo něj byly roztroušeny desítky lidí se stativy a fotí jako o život. Půlnoční světlo je totiž na Islandu pro amatérské fotografy, kterých sem za krásnou přírodou přijíždí opravdu velká spousta, velmi vyhledávaným jevem.

První noc nemůžu spát. Během polárního dne se slunce na pár okamžiků schová za obzor, chvíli cestuje za ním, ale vzápětí o kousek dál vychází. Světlo je pořád.

NEJ koupání v přírodě

Termální lázně Modrá laguna u rybářského města Grindavík na Islandu

Podle žebříčku, který sestavil cestovatelský webu TripAdvisor, je Modrá laguna jedním z nejlepších přírodních koupališť na světě. Na deset NEJ přírodních koupališť se podívejte zde.

Jihozápad Islandu, kde je i hlavní město Reykjavík, v jehož blízkosti je mezinárodním letiště, je nejvíce osídlený a turisticky také nejvytíženější. Řada turistů tuto oblast ani neopustí – je tu slavný Geysir, po kterém dostala jméno všechna vřídla, vodopád Gullfoss (podle mnohých nejkrásnější vodopád na celém Islandu), údolí prvního parlamentu na světě Thingvellir a další zajímavosti. Mimo jiné i slavná Modrá laguna. Lázně postavené uprostřed lávového pole.

Někdo říká, že kdo nebyl v Modré Laguně, nebyl na Islandu. Je to nesmysl. Jestli je něco vzdálenějšího od toho, co je Island, je to právě Modrá Laguna. Island je nespoutaný, divoký a tvrdý. Předražené koupání v uměle vytvořeném rybníčku je přesný opak. Než jet sem, je lepší vykoupat se v "lázních" nedaleko Mývatnu. Je to o dost levnější a prostředí je zde dle mého mnohem hezčí.

Láva nalevo, láva napravo, láva až u přístavu

Druhý den se vydáváme na Vestmanské ostrovy ležící pár kilometrů od pobřeží Islandu. Zde je velmi patrná houževnatost místních lidí. Na jediném obydleném z několika ostrůvků leží městečko položené v podstatě mezi dvěma sopkami. Erupce jsou tu prostě běžné. V jednom roce dotekla láva skoro až do přístavu. Ohromná masa ztuhlé hmoty ční jen několik metrů za blokem domků. Některé mají místo zahrádky lávu.

Na vulkán Eldfell, tyčící se nad městem, se dá relativně snadno vyšplhat. Je to opravdu zvláštní pocit, stát v kráteru činné sopky a cítit, jak z některých skulinek ze země sálá takové teplo, že tam neudržíte ruku. Ostrov má úžasné barvy. Některá část je sytě rudá, jiná černá, některá lávová pole už porůstá mech nebo tráva. Což je koloběh typický pro celý Island.

Vestmannské ostrovy
Domek na Vestmannských ostrovech, za kterým tekla láva.
láva

Typická krajina na Vestmanských ostrovech, kde je láva i za domky jako zahrádka.

Pro Islanďany jsou sopky něco běžného. Za ta staletí si na to zvykli a přizpůsobili se. Ohromnou energii, která se skrývá v zemi, se naučili využívat. Vytápí s ní města, vyrábí z ní elektřinu a vyhřívají skleníky na ovoce a zeleninu. A jedna pikantnost – na Islandu se v přepočtu na obyvatele pěstuje nejvíc banánů v Evropě.

Spíme opět na Islandu, tentokrát v kempu u úžasného vodopádu Skógafoss (v překladu lesní vodopád, což je tak trochu vtip – na Islandu je všechno možné, jen ne lesy). Šedesátimetrový vodopád hučí jako stíhačka na ranveji. Určitě se vyplatí vyjít stezkou nahoru nad něj. Je tam plošinka se zábradlím s úžasným výhledem.

Vodopády lesní, komáří i filmové

V národním parku Skaftafell jsme si na další den naplánovali okruh k ledovci a k jednomu z vodopádů. Upřímně řečeno stezky nejsou značené dobře, rozhodně se vyplatí investovat peníze do mapy v informačním centru. K vodopádu jsme nakonec nedorazili, protože nás nahoře chytil silný déšť. Neriskovali jsme a šli urychleně stejnou cestou zpátky. Ačkoli jsme měli pláštěnky, nepromokavou bundu i kalhoty a pořádné boty (to je opravdu nezbytná výbava), na prudkou islandskou sprchu to nebylo nic platné. Zalezli jsme do hotelbusu a doufali ve zlepšení počasí (stará islandská pravda říká, že pokud se vám aktuální počasí nelíbí, stačí počkat pět minut).

jezero Jökulsárlón

Ráno bylo nebe úplně jako vymetené, a tak jsme se vydali na jezero Jökullsárlón. I za slunného počasí je dobré přibalit si čepici a rukavice, je tu velká zima. V jezeře plavou obrovské ledové kry, na kterých se tu a tam vyhřívají tuleni. Po jezeru se dá plout obojživelným vozidlem, kde vysvětlí, proč mají kry tak úžasnou modrou barvu a některé jsou naopak černé. A nakonec dostanete ochutnat nejstarší jídlo vůbec – několik tisíc let starý led. Pokud tady vyjde počasí jako nám, je toto jezero naprosto okouzlující (dokonce se tu točily dvě Bondovky).

Přejíždíme na samotný východ ostrova a míříme na sever. Zatímco jižní část byla zelená a pásly se tam ve velkém ovce a koně, východ je hornatý a pustý.

Přesunuli jsme se do oblasti jezera Mývatn. Nejprve míříme k největšímu vodopádu Evropy Dettifossu. V létě, kdy ledovce tají nejvíc, tu do hloubky 44 metrů padá až 500 kubíků vody za sekundu. Bohužel se k němu už nechodí po pravé straně, odkud je lépe vidět. Před pár lety tam totiž do hlubin spadla německá turistka. Její tělo se nikdy nenašlo. Když člověk stojí a dívá se do té nekonečné masy vody, snadno pochopí proč. Vyplatí se sem vzít si pláštěnku, i když vůbec neprší. Ve vzduchu je tolik vodní tříště, že je člověk okamžitě mokrý od hlavy až k patě. A pozor – kameny tu dost kloužou!

Asi půl hodinky chůze proti proudu řeky je další vodopád – Sellfoss. Ten je pro fotografy určitě zajímavější, protože tvoří jakousi podkovu a je pěkně vidět.

Dvě noci spíme u jezera Mývatn - název v překladu znamená Komáří jezero. Proč jej tak místní pojmenovali, zjistíte v okamžiku, kdy přestane foukat vítr a pršet (což se nemusí stát vůbec). Takové množství otravného hmyzu jen tak jinde nenajdete. Nejsou to však komáři, nebo jsou to komáří vegetariáni, protože nekoušou.

Na závěr Ďáblova kuchyně a Duhové hory

Od Mývatnu, respektive městečka Reykjahlíd, se dá vyrážet na mnohá zajímavá místa. Za zmínku stojí určitě Dimmuborgir, neboli "Temné hrady" - údolí, kde láva stvořila řadu bizarních skalních útvarů. Úchvatné je geotermální pole Hverir, kterému se říká Ďáblova kuchyně. Je to místo, které je věčně zahalené v páře a zápachu, jenž nápadně připomíná zkažená vejce. Jsou tu malá jezírka s bublajícím bahnem, která někomu připomínají peklo, jinému hrnce, kde se vaří něco skutečně smrdutého.

Jednu noc parkujeme hotelbus poblíž činné sopky Krafla. Zajímavé je, že veškeré názvy na Islandu jsou pro cizince velmi kostrbaté. Ovšem ty opravdu nebezpečné sopky mají překvapivě jednoduchá jména – Hekla, Krafla, Katla, Askja. Spíme přímo vedle lávového pole Leirhnjúkur, pro mě je to jeden z nejúžasnějších momentů celého zájezdu. Vypravit se do této krajiny po půlnoci je naprosto úchvatný zážitek.

Slunce se válí na obzoru a prosvěcuje páru, která si našla cestu z hlubin v puklinách lávy. Země je horká, cítíte tu energii, která se skrývá v hlubinách. Krafla je jedna z nejaktivnějších sopek, poslední erupce byla v roce 1984. V noci je tu pekelná zima, teplota se dostává pod bod mrazu. Všímám si, že vedle našeho hotelbusu si někdo postavil stan. Nezávidím mu.

lávové pole Leirhnjúkur

Vodopád Hraunfossar zvaný tajemný

Od Mývatnu vyrážíme na celodenní výlet do oblasti Asjka. Během několika hodin nám zdejší příroda ukazuje, jak umí být rozmanitá. Tady zažijete v podstatě čtyři roční období. Proplétáme se lávovým polem tmavé lávy, místem, kde se natáčel postapokalyptický film s Tomem Cruisem, pustou pouští, s terénním autobusem brodíme několik řek, projíždíme měsíční krajinou, kde NASA trénovala před první cestou na Měsíc. Najednou je všude víc a víc sněhu, za chvíli jsou závěje vysoké jako autobus. Přesedáme na sněžnou rolbu a míříme za dobrodružstvím.

Následuje dlouhá procházka sněhem. Připadám si jako v Arktidě. Cesta nás dovede až ke kráteru Vítí (Peklo). Na jeho dně je malé jezírko, které má asi 30 stupňů. Vulkán je totiž stále aktivní. Kdo má dost odvahy, může sestoupit a v modrobílé vodě se vykoupat.

Další celodenní výlet, který se určitě vyplatí jsou "Duhové hory" Landmannalaugar. Túru začínáme v kempu, kde je možné dát si lázeň v termálním potoce. Nejprve procházíme lávovým polem, které je plné lávového skla – velmi lesklé černé lávy. Ideální suvenýr. Posléze se před námi otevírají ryolitové a obsidiánové hory hrající úžasnými barvami. Pestré minerální zbarvení doplňují ještě modrá jezírka a bílý sníh. Pro fotografy je to ráj.

Na Islandu je tolik zajímavých věcí a míst, které by ani deset takových článků nedokázalo obsáhnout. Rozhodně stojí za to se sem vypravit, povídat si s místními, poslouchat jejich vyprávění. Je to národ, který je pyšný na svou minulost, na svou zemi. Té si nesmírně váží, ačkoli život je zde tvrdý, že to Středoevropan vůbec nechápe.