Jet do Irska v dubnu je vždycky tak trochu vabank. Irské počasí předem nevybádáte, a tak přibalíte nepromokavou bundu a doufáte. Obzvlášť pokud jako my jedete na severozápadní pobřeží, kde se k dešti přidává i poměrně silný vítr. Odvahu vzít to mimo hlavní turistickou sezonu však letošní přelom dubna a května odměnil sluncem a oblohou často bez mráčku.
V Dublinu jsme si půjčili auto a přejeli Irsko až do jihozápadního cípu země na poloostrov Sheep ́s Head. Ze tří cípů vybíhajících do Atlantického oceánu je to ten nejmenší a nejméně navštěvovaný.
Pro milovníky tepajících náměstí, kulturních akcí a vybraných restaurací to rozhodně není, ale pokud vám nevadí, když vám budou dělat společnost stáda ovcí, útesy a pár vesničanů, tak je to pro vás to pravé.
Asi „nejživějším“ bodem je tu vesnice Durrus, kterou v zásadě tvoří pošta, hospoda a obchod.
Za Durrusem v kopcích sídlí vyhlášená farma, ze které se vyváží sýr do celého okolí. Majitelka je neskutečně milá paní, která vám povypráví o výrobě sýra, dá vám ochutnat a nechá vás sledovat přípravu (nebojte, jen přes okno, takže veškeré hygienické zásady jsou dodržené). Sýr si můžete přímo na farmě koupit a stojí za to!
Pokud jste však ten typ člověka, který si nic nehledá předem a spoléhá na směrovky, tak tady to nedělejte. Směrovka k farmě je až v kopcích a správnou odbočku byste tak na hlavní silnici hledali jen těžko. My si pomohli internetovými stránkami farmy, ale sýr z Durrus je tu natolik známý, že místní vás určitě snadno navedou.
Pohled z jednoho malého ostrůvku u poloostrova Sheep ́s Head.
Maják s výhledem na delfíny
Zhruba v půlce poloostrova leží vesnice Kilcrohane - tentokrát dvě hospody, cukrárna a jeden koloniál. Takzvanou kozí stezkou tudy můžete projet na druhou stranu poloostrova. Pokud však budete pokračovat po hlavní silnici dál, dostanete se až na samotný okraj Sheep ́s Head s výhledem na oceán a když budete mít štěstí i na velryby a delfíny.
Na vyhlídku k majáku už však musíte po svých po značené stezce. Pokud máte odvahu, můžete v některých místech dojít až na kraj skály. Útesy, které se pod vámi otevřou, jsou dechberoucí. Všechny průvodce a rady na internetu mluví o Cliffs of Moher ležících podstatně severněji. Byla jsme u nich dvakrát, ale výhled z Sheep ́s Head je u mě předčil.
Výzvou pro nadšence může být stezka, po které se dá celý Sheep ́s Head obejít. Stezka má 88 kilometrů a podle průvodců vám zabere pět dní. Všechna zastavení jsou značená viditelnými žlutými značkami a zvláštní ukazatele jsou i na krásné vyhlídky.
Cestou k majáku na poloostrově Sheep ́s Head.
Cestou k majáku na poloostrově Sheep ́s Head jsou sem tam překrásné vyhlídky.
Mořské speciality v Bantry
Nejbližším větším městem pro vesničany z poloostrova je Bantry, kde bývají na hlavním náměstí o víkendech farmářské trhy. Bantry je důležitým dopravním uzlem, pokud se chcete vydat na ostrov Whiddy. Lodě tam jezdí každý den a stejný den se dostanete i zpátky.
Do Bantry se však vyplatí zajet i z jiných důvodů - kvůli rybím specialitám. Krevety, mušle i ústřice tu mají každý den čerstvé z moře. Vyhlášená je restaurace The Fish Kitchen, která sídlí přímo nad obchodem s rybami a mořskými plody. Mušle umí perfektně a obsluha vytváří pocit, jako byste byli na večeři u kamaráda rybáře.
O kus dál ležící Brick Oven jim přesto dobře sekunduje. Jejich rybí chowder je bezkonkurenční, a to jsem v Irsku tuhle misku lehce navinulé hutné polévky plné odřezků všeho, co v rybí kuchyni “zbylo”, měla nejednu.
Asi hodinu cesty od Bantry je národní park Killarney, který je tím prvním, co vám místní doporučí, pokud se zeptáte, co neminout. Odtud z jihu máte víc možností, jak se tam po silnici dostat a po každé odbočce se tak trochu zdá, že všechny cesty vedou do Killarney. Tou nejdobrodružnější je ale takzvaná Priest’s Leap: klikatá silnice v kopcích, kde občas musíte počkat než přejdou ovce, ale zase se zde můžete kochat výhledy. Varování, že hodinu nespustíte ruce z volantu, je zde na místě.
Klášter Muckross Abbey v národním parku Killarney.
Čas od času je třeba počkat, než se ovce v klidu uráčí opustit vozovku.
Romantika jak podle návodu
Samotný park Killarney vystačí na celý den i dva procházek. Záleží na tom, jak si naplánujete trasy. Hlavní památky však stihnete oběhnout i za jedno odpoledne. Hned jednou z prvních staveb, ke které můžete dojít od parkoviště, je Muckross Abbey. Dostupnost kláštera neubírá nic z jeho krásy a upřímně, je to jedno z nejhezčích míst v celém parku.
Přilehlý hřbitov a ticho dodávají celému klášteru určitou tajemnou atmosféru a fakt, že si jej můžete projít bez průvodce či dalších desítek lidí nalepených na zádech, zase pocit svobody. Po nájezdu Cromwellovy armády v 17. století stavba hodně utrpěla a zůstává bez střechy, ale jedno boje nezasáhly: majestátní strom uvnitř hradeb, který je podle pověstí tak starý jako samo opatství a jeho věk tak dosahuje skoro šesti set let.
U pár kilometrů vzdáleného Muckross House mají zase co nabídnout jeho zahrady a park. Za zastavení stojí hlavně obří rododendrony. Vydat se pak můžete buď na procházku kolem jezera, nebo dále na jih k vodopádům Torc waterfall. Samy vodopády jsou krásné, ale protože je kus od nich další parkoviště, nájezdy davů turistů v pravidelných intervalech jsou tu bohužel téměř samozřejmostí.
Klášter Muckross Abbey v národním parku Killarney.
Klášter Muckross Abbey v národním parku Killarney.
Kontinentální městečko, irská metropole
Posledním zastavením, které k jihozápadnímu Irsku patří, je jeho hlavní metropole: Cork. Druhé největší město Irska má přes sto tisíc obyvatel a oproti pustině na pobřeží hned několik možností vyžití. Po vesnicích s jedním koloniálem, kostelem a hospodou, jsem uvítala hlavně kavárny. V Corku se kavárenská kultura v posledních letech pozvedla a dobrou kávu si tak můžete vychutnat hned na několika místech.
Příhodně položená je kavárna Alchemy, která je jen pár uliček nad katedrálou svatého Fin Barra. V útulném malém podniku si můžete za pár eur koupit staré knihy, kterými tu mají obložené police. Ke čtení v obřích křeslech se pak nic nehodí víc než domácí scones s marmeládou. Je to ideální místo pro rozjímání po prohlídce gotické katedrály, která zaujme vypracovanými chrliči zvenku i detailními rozetovými okny uvnitř.
Pohled z jednoho malého ostrůvku u poloostrova Sheep ́s Head.
Kousek dál ve městě si můžete nakoupit i se dobře najíst na krytých trzích English Market, které kdysi navštívila i anglická královna Alžběta II. Jejich součástí je i restaurace v prvním patře, ale levnější a lepší jídlo vám naservírují přímo u stánků v přízemí. Trávit po obědě pak můžete v přilehlém parku Bishop Lucey, kde v létě kolem poledne sedí dost lidí, kteří si sem přijdou vychutnat sendvič.
Jako rozloučení s Corkem pak ideálně poslouží třída Oliver Plunkett Street. U budovy pošty tu často vyhrávají místní umělci a v převážné většině případů vyhrávají velice dobře. Třída žije především v noci, kdy se zaplní místní bary a hospody. Uvnitř bývá po mnoho večerů živá hudba a žízeň uhasí čerstvě natočený Guiness. Cheers!
