Irské hospody - vyvážené za hranice, ohrožené doma

Pro každého, kdo by zaváhal, kam to zavítá, když vejde do hospody Johna Mulligana v blízkosti řeky Liffey v centru Dublinu, je určen nápis na zdi přímo nad dveřmi. "Založeno v roce 1782" hlásá, a tím je řečeno vše. Další, o něco novější nápis nad barem pak vyzývá zákazníky, aby používali mobilní telefony výhradně mimo prostory hostince, což znamená, že zima nezima, mráz nemráz, telefonuje se na ulici před hospodou. V jedné z nejstarších hospod v Dublinu by totiž používání mobilních telefonů mohlo ohrozit "craic", což je irský výraz pro příjemné posezení a potlachání.

"Spousta moderních  irských hospod nemá pořádnou atmosféru. Ty velký superhospody prostě jenom kopírujou anglický hostince," říká 27letý účetní
Cathal Brett, zatímco s přítelkyní Valerií upíjejí pintu oblíbeného piva Guinness. 
Jedna z hospod, o kterých s lehkým pohrdáním Cathal mluví, je jen o pár ulic dál. V supermoderní osvěžovně Sosume nejenže jsou vítány mobilní telefony, ale kdyby nebylo hutného irského přízvuku zákazníků a nekonečných pint servírovaného Guinnesse, těžko byste poznali, že jste v irském hlavním městě. Světlo zajišťují japonské lampičky, číšnice nosí trička s nápisem "Asahi beer" a dveřník je z Ruska. "Zastavila jsem se tady, protože tu byl volný stůl," říká mladá Francouzka Celine, která pracuje jako číšnice v nedaleké kavárně. "Ale s irskou hospodou to nemá vůbec nic společného."

V době, kdy jsou irské hospody výnosným vývozním artiklem od Bahrajnu po Peking, ve své rodné zemi se pomalu dostávají na seznam ohrožených druhů a vytlačují je místa jako Sosume, Zanzibar (africko-blízkovýchodní bar) či nové "superhospody". Ty se sice navenek tváří jako tradiční irská hospoda, ale uvnitř
jsou propojeny se sousedním obchodem, dalším podnikem v patře a ještě jedním v suterénu. Nejde o to, že by tradiční hospody nevydělávaly dost peněz - jejich majitelé tvrdí, že jsou stále ziskové, ale vzhledem k tomu, že počet licencí na hospody je v irských městech striktně omezen, zvětšením nebo zmodernizováním
hospody majitel rozhodně vydělá mnohem víc. 

V Irsku, zemi se 3,8 miliónu obyvatel, existuje více než 10.000 licencovaných hospod, tedy jeden hostinec na každých 380 obyvatel, takže je nepravděpodobné, že by tu někdo umřel žízní. Ovšem podle zákona, který se za poslední století prakticky nezměnil, se nové licence na otevření hostince nevydávají.

To v praxi znamená, že venkovské oblasti, kde před stoletím žilo mnohem víc obyvatel, mohou mít víc hospod, než potřebují, ve srovnání například s Dublinem, kde žije 35 procent obyvatel, ale vychází na něj jen dvanáct procent místních hospod, říká Isolde Gogginsová z irského úřadu pro volnou hospodářskou soutěž.
"Je dost ironií osudu, že Irsko je jedním z míst na světě, kde je největší problém otevřít novou irskou hospodu," dodává.

Ukázka tradičního irského tance v rámci oslav Dne svatého Patrika