Inverze přeje běžkařům

Jako vzduchoplavci si musejí tento týden připadat lyžaři v Krkonoších. Pokud totiž vyjedou na několik nejvyšších vrcholů, uvidí pod sebou peřinu šedobílých mraků, ze kterých vystupují jen Kotel, Sněžka, Luční a Studniční hora a hlavní hřeben od Sněžných jam po Vysoké kolo. Zatímco na kopcích svítí slunce, všechno ostatní je schované pod těžkou duchnou mrazivé mlhy. V Čechách nejsou skrze mraky vidět ani známé dominanty jako Milešovka, Ještěd či Ralsko, které v zimě obvykle propichují vrcholky mraků.

O víkendu se horní hranice mraků pohybovala ve výšce Lysé hory nad Rokytnicí, a tak sjezdaři po pár desítkách metrů ujetých z horní stanice lanovky mizeli jako stíny do těžko průhledného šediva. Harrachov byl mraky celý a lanovka na Čertovu horu končila právě v nich. Medvědín nad Špindlerovým Mlýnem se z mraků občas vynořil, ale ve Svatém Petru bylo lezavo stále.

Na pláních okolo Labské a Pančavské louky poblíž Labské boudy a na Stříbrném hřebenu a Úpském rašeliništi nedaleko Luční boudy však zářilo téměř celý víkend slunce.

Běžecké trasy jsou po celých Krkonoších perfektně upravené pro turistiku, bruslení a většinou i pro klasickou techniku. Turisté se vyžijí spíše na pláních a hřebenech nad mraky. Bruslaři na značených okruzích na Mísečkách, Pláních, v Benecku, na Krkonošské magistrále vedoucí převážně lesem a několik koleček je dokonce rolbou upraveno i nad Rokytnicí poblíž Kostelní cesty.

Srdce klasika jistě zaplesá na známé trati Buď fit ze Špindlerova Mlýna do Labského dolu, protože dvě tvrdé stopy dělí měkký sníh uprostřed, a žádný bruslař tedy trasu nemůže využít. 

Petrovy kameny v Krkonoších

mraky nad Harachovem