V indických městech existuje mnoho klubů smíchu a přicházejí stále noví zájemci, kteří hledají ve staré indické terapeutické metodě "hasjajógy" únik před hekticky uspěchaným životem a stresem. Technika má dobrou pověst a jako alternativní terapie se začíná ujímat rovněž v USA, Evropě a východní Asii.
Prijadaršinský mezinárodní klub smíchu (PLCI) spadá pod mumbaískou nevládní organizaci a v Indii i v zahraničí se snaží lidi prostřednictvím řehotu zaměřit na pozitivní stránku žití. Neodporuje to ani serióznímu lékařskému výzkumu. Nedávná
americká studie prokázala, že smích může být prevencí srdečních chorob. Spisovatel a bavič Norman Cousins ve svém bestselleru "Anatomie nemoci" ze 70. let tvrdí, že se mu podařilo díky smíchu vyváznout ze spárů rakoviny.
O 20 let později, v roce 1995, se této myšlenky s naprostou vážností chopil indický doktor Madan Katarina a založil první klub smíchu. Od té doby jich je v Indii i jinde na světě na 800. "Kliniky v zahraničí fungují na principu nemocnic a jsou založeny na individuálním kontaktu lékaře nebo sociálního pracovníka s pacientem. Smích je vybavován vypravováním komických příběhů nebo video snímků. Indická terapie smíchem je naproti tomu spontánní, smích není provokován ničím konkrétním,"
vysvětluje šéf PLCI Kišor Kuvavala.
Indická metoda je tedy nepoměrně úspornější; účinků lze dosáhnout, jsou-li seance smíchu praktikovány denně a pro zahraniční kliniky není vůbec snadné obstarat si patřičnou zásobu stále čerstvých podnětů. Navíc jsou služby v zahraničí placené,
zatímco Indové za šanci pořádně se zachechtat nevybírají nic. Hasjajóga je v Indii známá stovky let, zmiňují se o ní i staré hinduistické texty. Kdysi byla tato terapie jedním ze školních předmětů a provozována byla zejména v dobách válek, epidemií či přírodních katastrof.
Indové se v současnosti sice čím dál víc přiklánějí k relaxačním technikám jako je jóga, meditace či masáže, ale terapie smíchem jakožto nejdostupnější mezi nimi stále vede, tvrdí Katarina. Kromě jiného proto, že není tak náročná na soustředění a protože přináší úlevu téměř okamžitě.
Smích v těle uvolňuje katecholaminy, adrenalin i noradrenalin, čímž se zlepšuje prokrvení organismu, redukují se záněty, urychluje se léčba a zvyšuje se celková tělesná energie. Srdečný smích dokáže zklidnit záněty kloubů, obratlů, průdušek i
další nemoci související se stresem, jako je vysoký krevní tlak či žaludeční vředy.
Nanik Rupani z PLCI tvrdí, že jeho organizace klade důraz na skupinovou terapii, při níž se účinek smíchu umocňuje pocitem kamarádství mezi účastníky. Sezení trvá půl hodiny a "probráno" musí být několik druhů smíchu: Rozehřívací úsměvy, po nichž
přijde srdečné a mohutné chechtání. Dojde na tichý šprýmařský chichot, který má v sobě spoustu energie, i když není slyšet. A pak se zkouší tzv. holubí smích, při němž přítomní nechávají stisknuté rty a vydávají zvuk podobný včelímu bzukotu či holubímu vrkání.
Při každém "cviku" se lidé musí pohnout a tlesknout do dlaní, aby pocit zintenzivnili. Někdy se provádějí také tělesné cviky. Doporučované prostředí jsou pláže, parky, školní dvory. Představitelé klubů však přiznávají, že to, co jedněm pomáhá, může být mukou pro jiné. Mají totiž zkušenosti, že obyvatele domů z okolí těchto terapeutických sešlostí nevázané chechtání notně sužuje.
Odborníci doporučují smát se zejména po ránu, protože večer už člověk často nedokáže nalézt důvod. Dosud terapii vyhledávaly především lidé středního věku nebo starší. Dnes na ni chodí i školní děti, slepci a dokonce i prostitutky. Každoročně se pořádají závody, jejichž vítězové jsou pak Smíšci roku. Kuvavala připravuje novinku - soutěž patnáctičlenných skupin, které budou hodnoceny podle intenzity, souznění a metodicky správně provedeného řehotu.
