Benátky pod vodou: město zažilo poplach, já senzaci

To je k zlosti, říkal jsem si, když po mém příletu do Benátek začalo lít jako z konve a přišel povodňový poplach. Špatná nálada mě přešla na náměstí Svatého Marka. Za magickou atmosféru, kterou tu vytvořily odlesky starých budov na hladině a déšť, tu mohli vybírat vstupné.

Taková povodeň zasáhne Benátky jednou dvakrát do roka. Navzdory tomu, že už se to děje pravidelně, je to vždycky pohroma a holínky do půli stehen patří k základnímu vybavení místních obyvatel. Pro turisty však povodeň může být jedinečným zážitkem v tomto úchvatném městě, mně se to poštěstilo začátkem února.

Noční poplach

V půl čtvrté ráno mě probouzí siréna, rozléhající se celým městem. Z okna pokoje pohlédnu na Gran Canal, jehož hladina téměř dosahuje úrovně nábřeží. Můj pokoj je ale v bezpečí třetího patra, a tak klidně pokračuji ve spánku.

Ráno se na recepci dozvídám důvod poplachu - jde o varování vždy čtyři hodiny před vrcholem přílivu, který podle předpovědi zatopí ulice města. Kombinace rozbouřeného moře a skočného přílivu v době úplňku nebo novu promění na pár hodin některé ulice na vodní kanály a přízemí domů v bazény. Díky varování tak mohou obyvatelé utěsnit vchody domů, připravit si pumpy a nachystat holínky.

Zaměstnanci našeho hotelu mají plné ruce práce s vyklízením koberců a těžkých pohovek v recepci, další personál montuje před vchodem vyvýšené lávky, které hotel propojí s okolním světem. Do vrcholu přílivu zbývá asi hodina a voda začíná pomalu přetékat přes práh u hlavního vchodu.

Vodní bludiště

TIP REdakce

Benátský karneval se letos koná v termínu 13.-24. února. Množství lidí v karnevalových maskách každoročně oživuje benátské uličky a náměstí. Více na: www.venicecarnival.com

Vydávám se do města. Hned poznáte, kdo je turista a kdo místní. Benátčané jsou totiž na příliv připraveni a klidně se brodí ulicemi v holínkách. Někteří turisté kupují provizorní holínky, jakési sofistikovanější igelitové pytlíky. Jiní volí obyčejné igelitky a vidím i odvážlivce brodící se uličkami naboso.

Naštěstí městský úřad instaluje v některých ulicích vyvýšené chodníčky, umožňující chůzi suchou nohou. Desky na ocelových nohách jsou ale poměrně úzké a vyhýbání se s protijdoucími může být zajímavým adrenalinovým zážitkem.

Dalším dobrodružstvím je hledání "suché" cesty k požadovanému cíli, desky totiž zdaleka nenajdete ve všech ulicích. Cesta křivolakými uličkami Benátek tak více než jindy připomíná tápání v bludišti. Signálem, že jdete dobře, mohou být lidé jdoucí proti vám, kteří nemají na nohách holínky. Pokud naopak delší dobu vidíte jen "holínkáře", za rohem pravděpodobně čeká překvapení v podobě vodou zalité ulice.

Co je pro Benátčany noční můrou, je pro mnohé turisty velkolepou podívanou. Asi nejvíce jich fotografuje na náměstí Svatého Marka, jednom z nejkrásnějších náměstí Evropy, které se teď proměnilo v romantickou lagunu.

Brodění se po ostrovech

Abych unikl zmatku v Benátkách, sedám na loď a pluji na nedaleký ostrov Murano, proslulý zejména uměním místních sklářů. Loď přiráží k molu za vrcholícího přílivu a mně je jasné, že cesta za skláři bude hodně zajímavá. Ještě na molu zouvám boty a brodím se k asi 200 metrů vzdálené sklárně. Teplo sklářských pecí a suchý ručník naštěstí rychle přivádějí mé zmrzlé nohy k životu.

Během hodinové exkurze pak voda dostatečně opadla, takže se mohu dostat zpět na lodní zastávku "suchou nohou". Chci se ještě podívat na další ostrov, asi půl hodiny plavby vzdálený Burano, který je známý šikmou kostelní věží a také pestře pomalovanými domy, tolik odlišnými od omšelých benátských staveb.

Zatímco čekám na loď, hledím na černou tabuli, kde svítí oranžový nápis "hladina moře + 124 cm". Šipka ukazuje, že maxima ještě úroveň hladiny nedosáhla, do předpovězených 125 cm zbývá poslední centimetr.

Když dorazíme k molu, zprvu to vypadá, že na Buranu už je po povodni. Hned se vydávám ke zdaleka viditelné kostelní věži, ale i tady po pár krocích přicházím k vodě. Moc se mi do ní znovu nechce a ani igelitové pytlíky už nestačí na bezmála půlmetrovou hloubku v ulicích. Pro průzkum všech uliček Burana by mi však nestačily ani klasické holínky - většina místních si vykračuje ve vysokých gumových botách sahajících až k rozkroku.

Nálada jako po tsunami

Nazpět do Benátek se vracím už za odlivu. Voda je přesto stále tak vysoko, že loď nezajíždí na svou konečnou zastávku, ale se slovy kapitána "finito" končí před jedním z mostků. Lodivod se patrně bojí, že by pod nízkým mostem mohl za vysoké vody uváznout.

Nezbývá než přesednout na gondolu nebo vodní taxi. Taxikáři si tak mnou ruce, neboť díky vysoké vodě spousta lidí využívá jejich předražené služby.

Nálada v centru Benátek připomíná atmosféru po tsunami. Obchodníci pumpují zbytky vody ze svých krámků, stánkaři se vracejí na oblíbená místa a ještě mokrá nábřeží znovu oživují stolečky kaváren.

Jediní lidé, kterých se zdánlivě povodeň nedotkla, jsou rybáři. S klidem doprodávají své úlovky na tržišti v Rialtu a pomalu se znovu chystají k vyplutí do laguny. Voda je jejich živel a těch pár centimetrů navíc je nemůže nijak vyvést z míry…

Může se hodit

Jak se tam dostat
Z Prahy létá do Benátek několik leteckých společností, já jsem letěl s ČSA, které do Benátek létají přímo každý den, za něco málo přes 5 000 Kč včetně poplatků.
Doprava na místě
Ideální je využít městský systém lodní dopravy, lístek na lodní busy, tzv "vaporetta" stojí na 24 hodin 18 €, na 3 dny 33 €. Více na www.actv.it. Vaporetta jezdí i na některé okolní ostrovy a obsluhují i letiště Marco Polo.

Ubytování
V Benátkách najdete bezpočet hotelů všech kategorií. Počítejte ovšem s mnohem vyššími cenami než na pevnině a rovněž úroveň služeb značně kolísá. Může se vám tak stát, že za čtyřhvězdičkový hotel zaplatíte tolik, co za pětihvězdičkový, zatímco kvalitou jste spíše na třech hvězdičkách. Více info např. na www.turismovenezia.it

Mapy © Google