Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Hřebenovka Zadních hor, jedna z nejkrásnějších v Česku

aktualizováno 
Přestože v této zapomenuté oblasti Beskyd funguje dost chat i hospod, moc turistů sem nemíří. Hřebenovka Zadních hor přitom patří k těm nejhezčím u nás. Nabízí členitý terén s pestrou krajinnou mozaikou lesů, luk, pastvin a osamocených beskydských stavení a roubenek.

Zadní hory. Sedlo Konečná na hřebeni Zadních hor | foto: Martin JanoškaiDNES.cz

Geografové dělí Moravskoslezské Beskydy na tři hornatiny – Radhošťskou, Lysohorskou a Klokočovskou. Lidé však již dávno před vznikem novodobé vědy rozdělili Beskydy logicky na Přední a Zadní hory. Jako Přední hory označovali severní pásmo ležící při pohledu z obydlených nížin vpředu, tedy Radhošť, Kněhyni, Smrk, Lysou, Travný, Ropici a Javorový.

Naopak jižní pásma, schovaná kdesi vzadu v málo osídlené oblasti při česko-uherské (dnes česko-slovenské) hranici, nazývali Zadní hory. Dnes se jako Zadní hory označuje oblast mezi horským sedlem Bumbálka, obcí Bílá a rekreačním střediskem Bílý Kříž. Není to turisticky frekventovaná oblast, místy dost odlehlé končiny lákají spíše tuláky.

Pohodová hřebenovka Zadních hor vede po česko-slovenské hraniciZadní hory. Státní hranice se ztrácí mezi domy

Údolím Velké Smradlavy

Ideálním nástupním místem pro putování hřebenovkou Zadních hor je sedlo a hraniční přechod Bumbálka, kde hlavní silniční tah Olomouc–Žilina dosahuje výšky 860 m. Není ovšem jednoduché se tam dostat veřejnou dopravou, a pokud nehodláte jet na kole, pak je prakticky nemožné se sem vrátit jinak než po stejné cestě zpět. Mnohem výhodnější je proto zvolit si za východisko Bílou – bývalou dřevařskou osadu, dnes významné turistické letovisko s velkým parkovištěm.

Na hřebenovku Zadních hor vede z Bílé několik nenáročných variant výstupů. Jedna z nich (zelená) míří na jih do zalesněného údolí potoka s nevábným názvem Velká Smradlava. Odkud se tohle pojmenování vzalo, vyjde najevo zhruba po 1,5 km pochodu, když narazíte vlevo od cesty na hezky upravený pramen s vysokým obsahem sirovodíku.

Kromě typického "smradu" upoutá hezkým posezením a přístřeškem chránícím před nepohodou. Voda je navzdory silnému zápachu nejenom pitná, ale dokonce i léčivá, blahodárně působí na zažívací ústrojí a v případě koupelí i na klouby a pokožku.

Zadní hory. Sirný pramen v údolí Velké Smradlavy

Karpatským pralesem na Bumbálku

Sirný pramen však není jedinou zajímavostí při cestě na hřeben. Výše v údolí se ukrývá Maxova nádrž - malá lesní přehrada postavená v minulosti za účelem plavení dřeva po největší beskydské řece Ostravici.

Podobných staveb bylo v okolí Bílé hned několik, jelikož místní lesy dříve sloužily jako nevyčerpatelná zásobárna dřeva. Kupodivu právě kousek nad Maxovou nádrží a těsně pod Bumbálkou, kde projedou denně tisíce aut, se zachoval původní karpatský prales, mnohdy označovaný jako nejhezčí v Beskydech. Jmenuje se Salajka a po jeho hranici vede žlutá turistická trasa na Bumbálku. Na tuto trasu se lze napojit po modré z údolí Velké Smradlavy.

V pralese zaujmou obrovské jedle vysoké až 50 m a staré až 400 let, které čnějí nad okolní převážně bukový porost. Dodnes se uvnitř národní přírodní rezervace nachází torzo legendární jedle "Tlusté Tonky", jejíž objem činil okolo 35 m3 dřeva. Byl to nejsilnější (obvod 7 m) a nejstarší (přes 500 let) strom v Beskydech. Padl při vichřici roku 1930.

Zadní hory. V pralese Salajka pod Bumbálkou

Kouzlo beskydských samot

Hned nad pralesem Salajka přicházíte na sedlo Bumbálka. Bývá tu až příliš hlučno, takže je nejlepší rychle zmizet a případný odpočinek nebo občerstvení nechat na nějaký klidnější záchytný bod na hřebenovce Zadních hor. Masarykova chata, vzdálená 2 km za Bumbálkou, je v současnosti mimo provoz, hodnotnou náhradu však poskytují dvě další horská zařízení o 1,5 km dál – slovenská chata Kmínek a moravská chata Sněžná. Obě stojí v těsné blízkosti státní hranice a nabízejí příjemné posezení i lidové ceny.

Červeně značená hřebenovka a zároveň česko-slovenská hranice odtud pokračuje dál na severovýchod a patří k nejmalebnějším v Beskydech. Roubené samoty obklopené malými políčky a pastvinami se střídají se smíšenými lesy, kterým dominují větrem zkroucené prastaré buky.

Jde se po převážně kamenité lesní cestě, sjízdné i na horském kole, pozor je však třeba dávat na časté strmé sjezdy. Průběžně se otevírají pohledy směrem na Moravu i na Slovensko, hřeben často mění směr, takže přicházejí stále nové scenérie.

Zadní hory. Sedlo Konečná na hřebeni Zadních horZadní hory. Pískovcové skály pod Sulovem

Jedna krajina – dva státy

Bílý kříž

Jméno dal rekreační osadě bíle natřený dřevěný kříž, který pochází pravděpodobně někdy z počátku 19. století. Údajně ho vztyčili pašeráci tabáku, kteří na tomto místě zabili příslušníka finanční a pohraniční stráže. Pašování tabáku představovalo v té době výhodný způsob, jak si v chudých Beskydech přilepšit k živobytí.

Výrazným předělem na hřebenovce Zadních hor je sedlo Konečná, kde funguje u silnice malá hospoda a lze se tu také ubytovat.

Krajina kolem je opravdu téměř idylická, horské samoty šplhají až na hřeben, hraniční patníky mají lidé doslova pod okny a horalé ze Slovenska vidí do oken horalům z Moravy. Rozjímat nad krásami okolní krajiny můžete v další turistické chatě Doroťanka, vzdálené 3 km od sedla Konečná.

Od Doroťanky pak trasa převážně stoupá až na horu Sulov s 10 m vysokou pískovcovou skalní stěnou. Krátký, ale strmý sestup ze Sulova vás dovede k historickému trojmezí Moravy, Slezska a Slovenska a do kdysi věhlasného rekreačního střediska Bílý Kříž, které bylo za socialismu základnou odborové rekreace pracujících z Ostravska.

Zadní hory. Hotel Sulov na Bílém Kříži

Hotel Sulov na Bílém Kříži

Zadní hory. Turistická chata Doroťanka

Turistická chata Doroťanka

Zdejší velkokapacitní rekreační zařízení prošla po roce 1990 velikou krizí a úpadkem a nyní hledají s menšími či většími úspěchy nový smysl své existence.

Občerstvení a ubytování v současnosti nabízejí hotely Sulov a Kysuca, bývalý hotel Bílý Kříž je přestavěn na luxusní apartmánový dům.

Zadní hory. Železnatý pramen na Bílém Kříži, v pozadí hotel Kysuca

Železnatý pramen na Bílém Kříži, v pozadí hotel Kysuca

Zpět do Bílé

Jste-li na kole, pak se z Bílého Kříže spustíte dolů po asfaltové silničce a krásným dlouhým sjezdem (cca 8 km) dorazíte k rozcestí Černá, odkud je to pouhý 1 km do Bílé. V případě, že jste pěšky, tvoří logické pokračování právě absolvované hřebenovky žlutá trasa přes masiv Grúně s nejvyšším vrchem Kozlena (886 m). Je tu množství rekreačních chat a z otevřeného hřebene se otevírají krásné výhledy na Lysou horu, Smrk a kopečky Zadních hor.

Na autobus zpět do Bílé lze z Grúně sestoupit po modré k rozcestí Černá nebo po žluté do Starých Hamrů.

může se hodit

Jak se dostat do Zadních hor
Ideálním nástupním místem je Bílá, kam jezdil před vybudováním přehrady Šance vlak z Frýdlantu nad Ostravicí. Dnes je nutné se spokojit pouze s autobusovou dopravou. Nejvíce linek sem jezdí směrem od Frýdku-Místku, mnohé spoje vyjíždějí z Ostravice v návaznosti na vlakové spoje. Z opačné strany jezdí do Bílé autobusy z Rožnova (omezené množství spojů).

Na sedlo Bumbálka přijíždějí o víkendu krátce po 9. hodině dva cyklobusy – jeden z Rožnova, druhý z Ostravy.

Hřebenovka Zadních hor na kole i pěšky
Bumbálka – Masarykova chata (červená), 2 km– chata Kmínek (červená), 3,5 km – sedlo Hluchanka (červená), 6 km – vrch Bobek (červená), 9 km – sedlo Konečná (červená), 13 km – chata Doroťanka (červená), 16 km – Bílý Kříž (červená), 19 km – Kozelena (žlutá), 23 km – Grúň (žlutá), 25 km – Janikula (žlutá), 27 km – Černá (modrá), 30 km.

Jednodenní okruh z Bílé
Bílá – Velká Smradlava (zelená), 3 km – Salajka (žlutá), 6 km – Bumbálka (žlutá), 9 km – Masarykova chata (červená), 11 km – chata Kmínek (červená), 12,5 km – sedlo Hluchanka (červená), 14 km – vrch Bobek (červená), 18 km – Bílá (modrá (22 km).

Mapu zvětšíte kliknutím. Zdroj: Mapy © PLANstudio

Autoři:




Nejčtenější

Petrova bouda v Krkonoších už zvenčí opět vypadá jako horská chalupa...
VIDEO: Krkonošská Petrovka už vypadá jako horská bouda, je pod střechou

Petrova bouda na hřebenech Krkonoš, kterou před šesti lety zničil požár, už znovu vypadá jako horská chalupa. Přes léto dostala dřevěná okna a střechu. Zima...  celý článek

V Kerkyře na Korfu je nejmenší přistávací ranvej v jižní Evropě
VIDEO: Káva a letadla nad hlavou. Pohodová atrakce na řeckém ostrově

Na Korfu je jedna z nejmenších přistávacích ranvejí v jižní Evropě. Piloti musí mít speciální výcvik, neboť z jedné strany je moře a z druhé nejvyšší hora...  celý článek

Pokuta za porušení zákazu kouření na thajských plážích může dosáhnout až 100...
Za cigaretu u moře pokuta 60 tisíc. Thajsko zakazuje kouření na plážích

Jedna z nejpopulárnějších turistických destinací zavádí od 1. listopadu zákaz kouření na vybraných plážích. Thajský turistický úřad k zákazu přistoupil poté,...  celý článek

Sedlo Zbojská
Divoký výlet do historie. Malý Slovenský ráj zbojníka Jakuba Surovca

Ve stínu legendárního Juraje Jánošíka působil v 18. století na Slovensku zbojník nemilosrdného jména Jakub Surovec. Jeho domovským rajonem byla oblast...  celý článek

Dopravní zácpy na vjezdu do Doveru, které přístav trápily loni v létě.
Brexit ochromí dopravu přes La Manche, Dover se děsí obřích kolon

Vystoupení Británie z Evropské unie ovlivní celou řadu obchodních sfér i životy obyčejných lidí. Velké problémy očekávají provozovatelé přístavu v britském...  celý článek

Další z rubriky

Bledule jarní v Rakoveckém údolí
Výlet: nejkrásnější údolí Drahanské vrchoviny zdobí koberce bledulí

Druhá polovina března je tradičním obdobím jarních výletů za rozkvetlými bílými koberci bledulí jarních. K mediálně méně známým „bledulovým“ lokalitám na...  celý článek

Soutok Odry a Olzy (vpravo)
Divoké meandry i nejmenší náměstí. Hezký výlet k soutoku Odry a Olše

Výlet plný drobných ale nečekaných objevů vás zavede k nejnižšímu místu Slezska na soutoku Odry a Olše. Cestou spatříte divočící řeku, nespoutané meandry a...  celý článek

Pohled na rozhlehlý pozemek sanatoria z mojí rákosové chatičky.
Jak jsem zvracela v Peru. Léčba magickou ayahuascou očima čtenářky

O amazonské ayahuasce, liáně duše, jsem toho spoustu četla a viděla. Od různých článků na internetu přes dokumentární film až k pestrým ohlasům mnoha lidí,...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.