Návštěvníci do Highgate ve srovnání s populárnějšími londýnskými atrakcemi nechodí v takových kvantech, takže průvodci provádí pouze několikačlenné skupinky lidí. Skupinka, ve které jsem se ocitl, byla navíc vedena příjemnou a s historií místa velice dobře obeznámenou dámou, která dokázala vyprávět mnoho zajímavého.
Takže možná nejprve něco málo o tom, co jsem se o historii viktoriánských hřbitovů a o Highgate konkrétně dozvěděl. Historicky byli lidé v Anglii pohřbíváni pouze u farních kostelů - avšak v první polovině devatenáctého století nastala následkem hromadného stěhování lidí do měst situace, kdy na farách ve velkých městech ji nebylo pro mrtvé dost místa. Začaly tedy vznikat podnikatelské společnosti, které zakládaly hřbitovy na farách nezávislé - pohřbívání se prý stalo docela výnosným businessem.
Hřbitovy ve viktoriánské době výstině reflektovaly dobu - jelikož náboženství se tehdy ještě přisuzoval daleko větší význam, tak například vznikaly oddělené sekce pro stoupence anglikánské církve. Sociální postavení pohřbívaných zase nacházelo svoji reflexi ve vznešenosti jednotlivých hrobů. Takový typický viktoriánský hřbitov je směsicí různých vlivů - řeckých chrámů, egyptských obelisků či gotických pilířů a oblouků. Velký význam se kladl na symboliku dekorací - dekorace, zdá se, vůbec někdy přerůstala až do absurdna.
Hřbitov v Highgate není v tomto ohledu výjimkou - naopak, jak paní průvodkyně zdůrazňovala, k vidění jsou zde ty nejtypičtější ''kousky''. Highgate patřil k nejprestinějším místům a rodiny zde platily za pohřbívání svých pozůstalých nemalé částky - takový pohřeb prý v 19. století představoval až čtvrtinu ročního výdělku, a to ještě není započítána cena vlastního hrobu (v mnoha případech se lépe než ''hrobu'' hodí říci ''památníku'').
K celkové atraktivitě hřbitova v Highgate přispívala také skutečnost, že se rozprostírá ve svahu kopce s výhledem na centrální Londýn - stavitelé hrobů často této skutečnosti šikovně využívali při zasazování svých dílek do terénu. V 19. století totiž prý bývala návštěva hřbitova běžnou součástí společenského života. Jednak bývala úmrtí lidí v mladím věku častější, a dále tehdy ještě ve městech neexistovalo tolik jiných možností vyžití ve volném čase - lidé tedy jednoduše trávili na hřbitovech více času, jelikož měli příležitost potkávat se zde se známými. Možná že dnes se nám může představa trávení volného času na hřbitově zdát poněkud nepochopitelná, ale prý to tak tehdy bývalo.
Hřbitovní business v Highgate ''vzkvétal'' až do první poloviny 20. století. Pozvolný úpadek nastal v poválečné době - na začátku 70. let se potom majitelé rozhodli své podnikání ukončit úplně. Personál téměř ze dne na den odkráčel a hřbitov byl uzavřen. Následovalo období zhruba deseti let, kdy se o hřbitov nestaral vůbec nikdo - přesněji řečeno, ''starali se'' vandalové a řada hodnot byla poničena. V 80. letech byl hřbitov zachráněn typicky anglickým způsobem - vznikem charitativní organizace, která se dodnes o hřbitov stará. Několik nadšenců provádí turisty, vybrané peníze za vstupné se investují do údržby.
Jestliže budete někdy v Londýně a budete se cítit unaveni takovými těmi obvyklými a populárními turistickými atrakcemi; či pokud máte pocit, že jste již všechna hlavní turistická místa viděli a teď už se chcete jenom soustředit na vychytávání různých ''špeků'', vzpomeňte si na hřbitov v Highgate. Je to opravdu oáza klidu a místo, kde jsou k vidění dílka u nás opravdu nevídaná.
Ještě se ale musím zmínit o východní části hřbitova v Highgate - ta je sice ve srovnání s tou západní nezajímavá, avšak turisté se sem chodí dívat na hrob Karla Marxe. Žádné organizované prohlídky se zde nekonají - je však také potřeba zaplatit malé vstupné. Dívka prodávající vstupenky přešlapovala v onom chladném dni mé návštěvy u židličky, na které byly vystaveny na prodej jakési letáky a brožury o Marxově životě a díle. Moc lidí zrovna nechodilo a bylo mi jí do jisté míry líto - určitě by byla potěšena, kdybych si od ní aspoň jednu tu brožuru koupil. Ale s díky odmítám a vydávám se na hřbitov - to, že jsem měl to potěšení projít celým reálně socialistickým vzdělávacím systémem a být tedy s leninsky okořeněným marxismem náležitě seznámen, a že na základě těchto zkušeností považuji své marxistické vzdělání za dostatečné, bych ji asi jen tak v krátkosti nevysvětlil...
Při zpětném pohledu mi návštěva východní části hřbitova v Highgate připadá úsměvná. Jelikož o přesném umístění Marxova hrobu nejsou u vstupu poskytovány žádné informace, tak se nejprve sami sebe ptáte, jak že ho vlastně vůbec najdete. A tak jdete a jdete, míjíte celkem normálně vypadající hroby, které se od sebe nijak neodlišují, a najednou zjistíte, že vaše obavy byly naprosto zbytečné. Náhle se totiž před vámi vynoří obrovská - a tudíž z dálky zcela snadno rozpoznatelná - hlava Karla Marxe, tvořící vrchní část jeho hrobu. Prostě přesně v tom duchu, jak to dříve bývalo - monumentálnost na prvním místě.
Avšak sám Marx je v tom nevinně - původně prý měl velice skromný hrob asi o sto metrů dále, na samém okraji hřbitova. Později se však prý některým členům jeho fan clubu zdálo nutné celý hrob přestěhovat na prestinější místo a vybudovat náležitě veliký pomník. Na něm nechybí heslo ''Workers of all lands, unite'' - přiznám se, že v angličtině mi to nepřipadá tak zprofanované jako dříve u nás používaná česká verze zmiňující proletáře. Ale dost již slov, máte-li chuť, podívejte se jetě na pár fotografií.
 K nejnavštěvovanějším hrobům patří ten sbustou Karla Marxe. |
 |
 |
 |
