Horský vůdce: Z laviny vás zachrání jen kamarád, horská služba přijede pozdě

aktualizováno 
Každý rok zemře v Česku pod lavinou jeden nebo dva lidé, na Slovensku průměrně tři. "Lidé zanedbávají prevenci. Spoléhají na to, že je zachrání horská služba. Ta se ale v drtivé většině případů dostane na místo pozdě," říká horský vůdce Ján Peťo, ředitel Střediska lavinové prevence Horské záchranné služby v Jasné.

Horský vůdce Ján Peťo na lyžařské túře v Menuguské dolině Pod Volovkou - Ján Peťo je zároveň ředitelem Střediska lavinové prevence Horské záchranné služby v Jasné | foto: Archiv Jána Peťa

První letošní obětí laviny je slovenský turista, který zahynul v pondělí pod lavinou ve Vysokých Tatrách. Pětatřicetiletý muž uvolnil při výstupu na Rumanův štít sněhovou desku. Čtěte Ve Vysokých Tatrách zabíjela lavina.

Mnohým těmto tragédiím se přitom dá zabránit, řekl v rozhovoru pro iDNES.cz Ján Peťo, který se věnuje záchraně lidí z lavin už třicet let.

Jaká je šance na přežití v lavině?
Při vyhrabání do 15 minut je šance 98 procent. Po půl hodině klesá na 50 procent, po 45 minutách už je to jen 10 procent.

Horská služba ale není schopná dostat se na místo do patnácti minut. Když dorazí do hodiny, je to úspěch, zpravidla to trvá déle. Já sám jsem se účastnil 36 záchranných akcí, vyhrabával jsem 22 lidí, ani jeden nepřežil. I když u jednoho to vypadalo, že se to podaří.

Co se tehdy stalo?
Byli jsme na severní straně Chopku, kde jsme vedli lavinový kurz. Bylo nás třináct, včetně odborníků na první pomoc. Lavinu jsme přímo viděli padat, takže za pět minut jsme mohli vyrazit. Oznámili jsme to na dispečink, odkud povolali další lidi a poslali nám vrtulník.

Na místě byli tři lidé, skialpinisté. Dva z nich sjeli dolů, třetí lyžařka se bála, svah traverzovala a lavinu utrhla. Ona zůstala nahoře, zbylé dva muže lavina smetla. Jeden se dokázal sám vyhrabat, druhého jsme začali hledat.

Nikdo z nich neměl pípák (vyhledávací přístroj), museli jsme tedy sondovat. Začali jsme od jeho hůlky, kterou jsme našli, postupovali jsme v rojnici směrem do žlabu. I se psy jsme ho našli až za 45 minut. Zdálo se, že je mrtvý, ale podařilo se ho rozdýchat. První pomoc dostal okamžitě, ještě nebyl úplně venku a už mu záchranáři dávali masáž srdce a umělé dýchání.

Těšili jsme se, že jsme zachránili aspoň jednoho člověka, ale za dva týdny zemřel. Mozek nebyl dostatečně okysličený, dva týdny strávil na přístrojích.

laviny v Česku

V Krkonoších spadne každý rok průměrně 50 lavin, v Jeseníkách méně než deset. Každá zima je ale jiná, záleží na sněhových a povětrnostních podmínkách.

Lyžaři v Česku prevenci značně podceňují, vyhledávací přístroje nosí minimum z nich. Roli podle horské služby může hrát i domácí prostředí. "Nepočítají s tím, že by někde mohla spadnout nějaká lavina. Když jedou do Alp, jsou opatrnější. Když jdou sjíždět nějaký žleb v českých horách, riziko si neuvědomují," konstatuje náčelník horské služby Jeseníky Michal Klimeš s tím, že lidé poslední dobou jezdí častěji do rizikových terénů. Ročně u nás pod lavinou zemře jeden až dva lidé.

Hlavní nebezpečí je tedy udušení?
Ano, lavina navíc svou silou zpravidla lidem zacpe ústa a nějakou dobu jim trvá, než sníh z pusy dostanou. Ve sněhu sice nějaký kyslík je, ale rapidně ho ubývá. Většina lidí se tak pod sněhem udusí, zbytek zemře kvůli zraněním, které lavina způsobí.

Proto je tak důležité mít s sebou lavinovou výstroj. To znamená pípák, lavinovou sondu, lopatku a mobil, aby se zasypaného podařilo co nejdřív najít.

Kolik lidí ji s sebou do hor opravdu nosí?
Minimum, lidé to podceňují. Například v Alpách mají horští vůdci tuto povinnost stanovenou zákonem, všichni jejich klienti musí mít výstroj. V italském Piemontu dokonce musí mít výstroj každý, kdo opustí bezpečné sjezdovky a lyžařské trasy.

Lidi ale musí také dodržovat určitá pravidla. Výbava jim bude k ničemu, když lavina zasype celou skupinu. Měli by udržovat rozestupy. Ideální je, když je jeden člověk na ohroženém svahu a ostatní jej kontrolují. Když to nejde, měli by být od sebe aspoň 50 metrů, respektive 10 metrů při výstupech.

Co je třeba dělat, když spadne lavina?
Okamžitě je třeba podat zprávu mobilním telefonem. Tedy informaci, co se stalo a kde lavina spadla. Mezi dalšími informacemi by mělo být, kolik je zasypaných, jestli je někdo zraněný, jaká je velikost laviny a jaké je na místě počasí. Dispečer hned pošle na místo vrtulník.

Pak se musí okamžitě začít s hledáním. Pípák dokáže zasypaného rychle najít, během deseti minut prohledá skoro hektarové lavinové pole. Potom se se sondou člověk dohledá a lopatkou vyhrabe. Vrtulník s lékařem by měl na místo dorazit do 30 až 60 minut.

V době příletu už by měl být člověk vyhrabaný. V takovém případě má reálnou šanci, že lavinu přežije bez následků.

Vy jste někdy přímo do laviny dostal?

Ján Peťo Ján Peťo se záchraně lidí z lavin věnuje třicet let. Je ředitelem Střediska lavinové prevence Horské záchranné služby v Jasné na Slovensku. Od roku 1980 je členem horské služby, o deset později se stal horským vůdcem pro Slovensko a v roce 1994 získal mezinárodní licenci UIAGM. Jednou, asi před deseti lety. Byli jsme s kolegou měřit lavinové profily, během výstupu došlo k prudkému oteplení. Byli jsme na hřebeni a museli jsme sejít dolů. Věděli jsme, že je zle. Laviny padaly všude okolo.

Museli jsme traverzovat nebezpečný svah, já jsem jel první a vzápětí lavina spadla. Převalila mě, lyže se mi vypnuly. Zahodil jsem hůlky, batohu jsem se nemohl zbavit, což bylo nakonec ale štěstí. Chránil mě, když mě lavina vláčela přes skály.

Měl jsem panický strach. Vždycky když cítil něco pevného, odrazil jsem se a tlačil se nahoru, ven z laviny. Naštěstí jsem se dokázal udržet na povrchu, nebyla to velká lavina. Brýle se mi rozbily tlakem, pod sněhem zůstaly i hůlky, rukavice a čepice. Dostal jsem se ale ven sám, jen s malými poraněními. Ani jsme nemuseli volat záchranku.

Co je důvodem lavinových neštěstí?
U nás na Slovensku spadne ročně 300 až 400 lavin, průměrně tři lidi v nich zahynou. Během poslední zimy to bylo ještě o jednoho více. Celkem na Slovensku evidujeme 265 obětí lavin. Může jich ale být víc, v minulosti se počty moc neevidovaly.

U těch mrtvých se většinou nahromadí chyby, které udělají. Většinu lavin si lidé odtrhnou sami, výjimečně se stane, že je zasype samovolná lavina. Lidé, kteří se vydávají do hor, musí mít základní vědomosti, aby dokázali sami zhodnotit riziko, které jim hrozí. Všichni by určitě měli absolvovat lavinový kurz, aspoň dvoudenní, přednáška o lavinách rozhodně nestačí.

Podle statistik to vypadá, že v lavinách na Slovensku umírají hlavně cizinci…

Ano, to se říká. Ale to není jen problém Čechů, je to syndrom cizích hor. Lidé, kteří sem přijedou odjinud, jsou ochotni jít do daleko většího rizika než domácí. Souvisí to s tím, jak dlouho sem člověk jede. Když jedeme do hor stovky kilometrů, pokoušíme štěstí, zatímco domácí do hor nejdou za každou cenu. Podobné je to, když jedou Slováci do Alp.

Trošku jiný případ se stal před čtyřmi lety, kdy na Silvestra v Roháčích zahynulo sedm českých horolezců. To byla největší tragédie v poslední době. U nich se ale nahromadilo mnoho chyb, postavili si tábor přímo v lavinovém svahu. Zabila je sice samovolná lavina, ale kdyby si tábor postavili o sto metrů vedle v lese, nestalo by se jim nic. Čtěte článek Sedm Čechů zahynulo v Tatrách pod lavinou.

Ján Peťo, ředitel Střediska lavinové prevence Horské záchranné služby v Jasné, během lavinového kurzu

Zjišťování kvality jednotlivých sněhových vrstev a zároveň i stability sněhové přikrývky

Ján Peťo, ředitel Střediska lavinové prevence Horské záchranné služby v Jasné, během lavinového kurzu

Tzv. norská sonda

Dá se nějak určit, které svahy jsou k pádu lavin náchylnější?

Ve všech vysokohorských prostředích nad hranicí lesa jsou typické lavinové dráhy. Místa, kde je les vykácený a mýtina končí kosodřevinou, jsou nebezpečná. Tam by lidé vůbec neměli neodpočívat, rychle by tudy měli přejít, nezdržovat se tu a v žádném případě tady nestanovat.

Navíc nad horní hranicí lesa je každý svah strmější než 30 stupňů lavinový. A čím strmější, tím nebezpečnější.

Samozřejmě záleží i na dalších okolnostech. Když je vyhlášen třetí stupeň lavinového nebezpečí, nedoporučuje se lidem bez znalosti lavinové problematiky pohyb terénem, kde laviny padají.

Při čtvrtém stupni to nedoporučujeme ani znalcům a do hor by měli jen ti, co musí. Například při záchranné akci.

Při pátém stupni je jednoznačně třeba sedět v krčmě a někdy i tu krčmu zavalí lavina. To se stalo třeba v Turecké na Velké Fatře, kde lavina zasypala dveře a lidé se asi tři hodiny nemohli dostat ven.

Ani první a druhý stupeň ale neznamená, že lavina spadnout nemůže. Riziko je jen mnohem menší. Při prvním stupni je asi pět procent svahů náchylných na spadnutí laviny, při druhém deset, při třetím už dvacet procent a při čtvrtém čtyřicet.

Lavinová školení

Lidé, kteří se věnují freeridu, mají možnost absolvovat dvoudenní lavinový kurz pod vedením horského vůdce.

Ve vybraných českých a slovenských lyžařských střediscích si budou moct zájemci z řad veřejnosti zdarma vyzkoušet lavinovou výbavu a seznámit se se základním vybavením. Termíny a místa konání jsou uvedeny na stránkách www.pips.cz.



Nejčtenější

Brány a soutěsky Strážovských vrchů. Neskutečný výlet pro milovníky skal

Panoramatický rozhled ze zříceniny Súľovský hrad

Skalní města bývají vyhledávaným cílem turistů. Súľovské skály vám pak k malebnosti přidají bonus v podobě...

Ať žijí duchové. Podívejte se, kde skřítkové a tesaři vylezli z mechu

A ještě jeden snímek z poválečných oprav chátrající památky

Vy cizáci, zmizte! Tak odháněl ze svého hradu rytíř Brtník nezvané hosty. Dnešní hrad Krakovec je ovšem na hosty dobře...



Silný žaludek a trpělivost s sebou. Na co se připravit při cestě do Indie

Hmyzí trus a znečištěný vzduch zabarvily původně bílou hrobku Tádž Mahal v...

Do druhé nejlidnatější země světa míří na přelomu roku tisíce cestovatelů. Indie je pestrobarevná a hlavně...

Tísnivé pátrání po starém Bejrútu. Jak jsem si užil lekci pomíjivosti

Centrální čtvrt v Bejrútu byla tak zničená, že se zatím neví, co s ní.

Bejrútu a Libanonu se dříve říkalo Švýcarsko Blízkého východu, dnes však je bohužel pravdou opak. „Bejrút už není tím,...

Byl jsem ve všech zemích světa dvakrát, tvrdí cestovatelský rekordman

Babis Bizas na návštěvě Crozetových ostrovů v roce 2013

Řecký cestovatel Babis Bizas se na svou první cestu vydal v roce 1976 ve věku 22 let. Od té doby se v podstatě...

Další z rubriky

Strana řekla, tak to tak bude. V Číně se učí lyžovat 300 milionů soudruhů

Jihočínské lyžařské středisko Si-ling je nejluxusnějším lyžařským centrem v...

Pchjongčchang 2018 je minulostí, o slovo se hlásí zimní olympiáda Peking 2022. A Čína má ambiciózní plán – chce naučit...

Lyžování v Alpách, kde budete jako doma. Zillertal máme doslova za humny

Hochfügen. Když vyjde počasí, tak je to pohádka.

Zatímco Vídeňáci jezdí do Zillertalu hlavně za dobrým jídlem, pro české lyžaře má tyrolské údolí ještě jinou devizu....

Sněhu je dost, lyžaře čeká dobrý víkend. Záchranáři nabádají k opatrnosti

Ilustrační snímek

Horská střediska v Česku hlásí před prvním březnovým víkendem ideální lyžařské podmínky. Díky mrazivému počasí si...



Najdete na iDNES.cz