Kanton Valais (německy Wallis) nabízí směs, která je něčím neopakovatelná. Je tu již patrná atmosféra jihu - po svazích kolem řeky se plazí malé vinice a přízemí nejednoho domku slouží zároveň jako vinotéka. Přitom jsou po celou dobu na dohled velikáni jako Jungfrau, Matterhorn a Mont Blanc.
Zkusme ale odbočit do některého z vedlejších údolí...
Leukerbad: Tři miliony litrů denně
Jedním z takových skrytých zákoutí je Leukerbad. Stranou hlavních turistických tras leží kousek nad Sionem městečko, v němž den co den vyvěrá tři miliony litrů minerálních vod o teplotě až 51 stupňů. Termální lázně stojí pod mnohasetmetrovou skalní stěnou, která jim zároveň poskytuje spolehlivou ochranu před silným větrem.
Prameny tu vyvěrají na desítkách míst. Jedno z nich je dlouhá kamenná fontána na hlavním náměstí. Z jiných zřídel bylo vybudováno celkem 22 koupališť, z nichž některá spravuje síť hotelů Lindner, další jsou veřejné a několik má dokonce privátního "majitele". Ti všichni pak společně zápasí o výhled na průsmyk Gemmi, který spojuje Bernský kanton s Valais a skrze nějž objevili Švýcarsko Jules Verne a Mark Twain.
Jestliže Gemmi chrání město před větrem, o lavinách se to již říci nedá. Jedna obzvláště ničivá zasáhla Leukerbad v roce 1718, kdy smetla všechny zdejší domy a pohřbila pod sebou šest desítek jejich obyvatel. Dnes jsou stráně nad lázněmi protkány železnými protilavinovými valy, které by opakování podobné katastrofy měly zabránit.
LEUKERBAD
Hrdý národ horalů
Když se vrátíme do údolí Rhony a popojedeme do města Sierre, směrem na jih se skrývá krásné údolí Anniviers. Tolik původní architektury na relativně malém prostoru se i ve Švýcarsku hledá těžko.
Středověký kostel ve Vissoie a horské chaty s vyřezávanými ornamenty v Ayeru tu stály dlouho předtím, než byla do Anniviers v roce 1863 postavena první silnice. Tehdy měla značná část zdejších obyvatel minimálně dvě sídla. Jedno na dně údolí, kde pěstovali vinnou révu, a druhé v horách, kde sklízeli seno a chovali dobytek. Ten v létě hnali až k vrcholkům, kde si stavěli další příbytky - "chalets" čili horské boudy. Dlužno říci, že mnoho zdejších lidí ani dnes nežije moc odlišně.
Hoteliéři, kuchaři a vlekaři se v létě pravidelně mění ve farmáře a ženou krávy na pastviny po stejných stezkách jako jejich prarodiče. Průvodci z odlehlých alpských údolí nemají na zápěstí zlaté hodinky Swatch a nebaví je rozumovat o bankovnictví. S drsným výrazem na zarostlé tváři obhajují rčení "bližší košile než kabát" (to když se jich ptáte na politiku) a banální otázku "Prožil jste zde celý svůj život?" smetou se stolu lakonicky: "Ještě ne."
STODOLY V AYERU V ÚDOLÍ ANNIVIERS
Poštovním autobusem do hor
Čas tu plyne poklidně a průmyslovou zemi na první pohled připomíná jen dálnice podél Rhony. Ale i ta působí skromně, jako by se snažila vtlačit do země a splynout co nejvíce s okolním prostředím. Mnoho obyvatel Valais ve skutečnosti dálnici ignoruje a dává přednost autobusům a vlakům. Ty na sebe dobře navazují a žluté autobusy se znakem trubky na kapotě plní hned dva úkoly najednou - v kabině přepravují pasažéry a v zavazadlovém prostoru poštu.
Vydejme se takovým autobusem ze Sionu do Leytronu, odkud vede cesta do Ovronnaz, dalších termálních lázní ukrytých v horách. "Cesta" je to správné slovo - osmisetmetrové převýšení překonává stylem kolmo vzhůru a široká je akorát dost na to, aby se zde pohodlně vyhnuli dva mezci. Jenže tahle silnice je asfaltová a jezdí po ní poštovní "harmoniky". Strach není na místě. Řidiči jsou v manévrování v serpentinách profesionálové (skládají dokonce speciální zkoušky), takže se nic neděje, když do některé zákruty najíždějí nadvakrát. Cesta probíhá ve skutečnosti velmi klidně.
Nejdramatičtější událost za poslední desetiletí tu nastala letos na konci března, kdy na hlavu jedné sličné dívenky spadla hromada lyží nejmenované české výpravy.
Nirvána v Ovronnaz
Ještě jedna ostrá zatáčka a je tu Ovronnaz. Na první pohled nudné městečko, ani původní architektury tu tolik není. Skutečné eso v rukávě však skrývá hotelový komplex Thermalp.
Hotelový komplex THERMALP
Je to přiléhavá obchodní značka. Na první pohled běžné horské chaty propojené výtahy a nadzemními tunýlky připomínají uvnitř sanatorium. Po chodbách se trousí skupinky lidí v županech a pantoflích a hlasitě se zdraví na dálku: "Bon jour!" Všichni vycházejí anebo právě míří do jednoho z pater v hlavní budově, která je celá zasvěcena masážím, hydroterapii, reflexologii a dalším činnostem, jako je "shiatsu", "watsu", či "nirvána". Celý proces zvaný "wellness", který vykonávají promovaní lékaři, se dá zakončit meditací v tiché místnosti v horním patře.
Autor těchto řádků nezkoumal, zda odsud lidé vycházejí skutečně o deset let mladší, jak naznačují letáky, zato se ponořil do teplých vod termálních lázní. Mají skutečně něco do sebe - nechat kolem sebe vřít a bublat vodu o teplotě 33 stupňů a skrze teplé páry v horizontální poloze sledovat věčný sníh ve výšce tři tisíce metrů, není běžný zážitek.
Někde tam mezi vrcholky byl i Matterhorn a Mont Blanc, které dávají tomuto obřímu sanatoriu na nervy - jímž celé Švýcarsko bezesporu je - pečeť prvotřídní kvality.
|
Může se hodit JAK SE TAM DOSTAT KDE SE UBYTOVAT |
 Vesnička Ayer v údolí Anniviers |
 Okolí švýcarského Leukerbadu |
 Údolí Anniviers je známé původními horskými chatami a kostelíky, které zde stály o mnoho dříve, než sem byla v roce 1863 postavena silnice |
 Nechat kolem sebe vřít vodu o teplotě 33 stupňů a skrze horkou páru sledovat věčný sníh má něco do sebe. Vlekaři se v létě mění ve farmáře a pasou krávy jako jejich dědové |
