Srážka snowboardisty a lyžaře na sjezdovce - ilustrační foto

Srážka snowboardisty a lyžaře na sjezdovce - ilustrační foto | foto: Profimedia.cz

Hon na české lyžaře v Alpách? Fakta místo hysterie

  • 82
Zahraniční advokáti mají políčeno na české lyžaře, varují přes média pojišťovny na začátku zimní sezony. Jde o situace, kdy se lyžař nebo snowboardista – cizinec dostane v Alpách, nejčastěji prý v Rakousku, do kolize. Časem se objevují nároky na odškodnění, vynořují se údajní svědci a cizinec se dostává do pozice obviněného.

Toto varování není letos nové, o takových kauzách už minulou zimu referovala i veřejnoprávní televize.

Varování ano, hysterie ne

Předně je dobré uvést problematiku do rozumných relací s fakty. Podobně jako se dlouhodobě nezvyšuje počet úrazů na sjezdovkách, není ani kolizí mezi uživateli sjezdových tratí mnoho – v Rakousku bylo při skoro 60 milionech lyžařských dnů* v sezoně 2006/07 na sjezdovkách 42 mrtvých. Pády způsobily jen šest úmrtí, nárazy do překážky šest, srážky jen tři. Skoro polovinu, 16, způsobily infarkty. (*Lyžařský den=počet návštěvníků násobeno počtem dnů, které strávili na lyžích).

Kolize s vážnými následky ovšem bývají bohatě medializované, neboť černá kronika spolehlivě funguje. Srážka německého politika Dietera Althause s lyžařkou, která nepřežila, vyvolala dokonce celonárodní šílení po helmách. Zákonitě tak může vznikat dojem, že vydat se na sjezdovku je jako vyběhnout před zákopy do palby.

Statisticky tedy není hrozba nastíněného scénáře vysoká, ale přesto existuje. O to víc, že moderní výkonné lanovky, chrlící na svahy každou minutu desítky sjezduchtivých lyžařů a snowboardistů, provoz na sjezdovkách pořádně zahustily. Těmto okolnostem je třeba přizpůsobovat své chování a způsob jízdy. Koneckonců jsme skoro všichni řidiči a mezi oběma "provozy" najdeme řadu analogií.

Bližší košile než kabát

Stubai, lavinový kemp. Přílet záchranného vrtulníku k úrazu

Každý slušný stát sleduje především zájmy svoje a svých občanů – daňových poplatníků a voličů. V ideálním světě by přinejmenším občan EU měl mít ve všech unijních zemích stejná práva a stejné postavení jako domácí. V reálném tomu tak ale není. Příkladů známe či slýcháme dost.

Když totiž nastane situace, kdy zavinění není neprůstřelně jednoznačné, musíme počítat s lehkou tendencí apriorně stranit domácímu, natož pak místnímu. V horách nevíte, s kým může být místní lyžař příbuzný nebo známý.

Je dobré si uvědomit, že u mnoha lyžařských kolizí se prokazuje zavinění velmi obtížně. Vše se děje v pohybu, někdy chybí pozorní svědci, na rozdíl od nehod silničních nezůstávají stopy, podle nichž by šlo dění spolehlivě rekonstruovat.

Soud dospěl k závěru…

Nezapomeňme také, že existují různé právní názory. Nejednou kolidují i v rozsudcích soudů. Možná si vzpomenete na "zadovskou kauzu" se zraněním mladé lyžařky, pozoruhodnou tím, že dospěla až do trestního řízení (podobné případy se vesměs odbývají v rovině občanskoprávní). Rozsudek první instance obviněného lyžaře osvobodil, odvolací soud odsoudil.

Každá taková nejednoznačnost, a na lyžích jí bývá opravdu hodně, zvyšuje riziko, že případ dopadne v náš neprospěch.

Už vůbec nemluvím o tom, že první, po čem každý právník pase, jsou formální atributy – termíny, takzvané legitimace. Jakmile náš lyžař, znevýhodněný tím, že je cizinec a daleko, něco z toho zanedbá, zamete s ním každý začínající advokát.

Opatření pasivní – pojištění

Jak se vyvarovat právních problémů z kolize při lyžování

  1. mít pojištění odpovědnosti za škodu
  2. v případě vyšetřování nepodepisovat nic, čemu dokonale nerozumím, anebo alespoň s dovětkem vlastní verze události
  3. jezdit alespoň ve dvojici a mít tak zajištěného případného svědka (lépe samozřejmě více)
  4. lyžovat s ohledem na aktuální provoz a podle zásad zdravého rozumu vtěleného do tzv. desatera FIS

Základním pasivním opatřením je pojištění odpovědnosti. Samo o sobě na svahu ničemu nezabrání, ani nás neobhájí u případného soudu, ale ušetří nás možných finančních dopadů, i kdyby šlo třeba jen o spoluvinu.

Dalším je spolupráce s pojišťovnou. Je na vaší straně, má maximální zájem neplatit, zato vy si platíte její služby, a tak jí maximálně pomozte, aby i její služba byla co nejlepší. Na druhé straně, a to byste měli najít ve smluvních podmínkách, pozor na to, že zájem platit co nejméně směřuje i vůči vám. Jakmile tedy porušíte některou z podmínek, tedy soud konstatuje spoluvinu (a to se může stát velmi snadno), už tím ženete vodu na mlýn své pojišťovně – vlastně proti sobě.

Zásadním faktorem se mohou stát hodnověrní svědci. Výhodou je sjíždění v partě či alespoň ve dvojici.

Asi by sem šla zahrnout i znalost cizího jazyka. Potíž je ovšem v tom, že rozumět "právničině" není snadné ani v mateřštině, natož v němčině, takže ani jednička z jazyka u maturity nám, navíc ve stresu, nejspíš mnoho nepomůže. Každý orgán chce mít věc pokud možnou 'zouřadovanou' a namáhat se přitom co nejméně. A Rakousko je nám mnohdy bližší, než si myslíme. Měli bychom trvat na kopiích zápisů, i když třeba nevíme, zda na ně máme nárok. Častý postoj civila vůči uniformě – shrbená vstřícnost, jíž si má kmán získat sympatii "orgána", v případě cizinec versus domácí určitě fungovat nebude. Nebýt drzý a agresivní, ale ukázat jasně, že se nehodláte stát snadnou kořistí.

Opatření aktivní – dávejme pozor

Pád na lyžích - ilustrační foto

A jsme konečně u toho hlavního. Skoro nic z výše uvedeného se nestane, když si dáme maximální pozor. Jistě, najet může někdo do nás a pokusit se poté vše obrátit, ale většinu kritických situací ovlivnit dokážeme.

V dobách, kdy se stávaly hodinové fronty a lyžař si sjel svah jen párkrát za den, se dalo pochopit, že si chtěl každou jízdu maximálně užít a vychutnat. Dnes lze běžně najezdit víc, než kolik fyzicky rozumně vydržíme. Jestli při jednom z desítek a stovek sjezdů v nepřehledných místech nebo při zaplněném svahu přibrzdíme až zastavíme, nic se přece neděje. Nic nám neuteče. Čekají nás ještě stovky a tisíce oblouků. Zamyslete se i nad poslechem hudby ve sluchátkách. Ve frontě a na lanovce – proč ne. Ale za jízdy se tak připravujeme o část sluchových informací a rozptylujeme pozornost.

Reakce a únava

Nejvíce úrazů se stává odpoledne ke konci provozu. Lyžaři už jsou unavení, někteří v útlumu po vydatném obědě, tlačí je boty, je jim zima, reagují pomaleji. Povrch frekventovaných tratí je poznamenaný provozem – boule, nahrnutý sníh, plotny. Není příjemnější sjet do údolí lanovkou než se plácat mezi tolika křižujícími sjížděči? A nebo skončit o něco dříve?

Magazín SNOW

Celý článek a řadu dalších novinek najdete na portálu snow.cz, zabývajícím se sjezdovým lyžováním.

Obecné zásady pohybu na tratích, podchycené takzvaným desaterem FIS, obsahují to, nač by logicky uvažující lyžař měl přijít i jen selským rozumem. Bez ohledu na jejich postavení v rámci legislativ konkrétních zemí k nim soudy vesměs přihlížejí. Neměli bychom se tedy svým konáním dostat s nimi do rozporu, neboť bychom tím dávali protistraně i soudu kvalitní formální argument.

Můžeme také uniknout mimo tratě do terénu, do parků, případně vzít skialpové vybavení a vydat se 'daleko od hlučícího davu'. Takové lyžování zase nese svoje rizika a specifika, ale to už je jiná kapitola.

Kdybych měl všechno shrnout do jediné stručné rady, zněla by zřejmě takto: Myslet, neblbnout, sichrovat se. Jak jednoduché.

Pokud jezdíte lyžovat do ciziny, jste pojištěni i proti škodám, které můžete způsobit?

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 26. prosince 2011. Anketa je uzavřena.

ANO
ANO 3712
NE
NE 508