Je podvečer a k hospodě U Blábola míří první štamgasti. Kolem hasičárny projede traktor a za ním auto. Jinak je božský klid, kupodivu zde neparkuje ani jeden autobus s turisty a to je pro Holašovické něco výjimečného. Úředníci si myslí, že žít se dá i podle kulturního seznamu.
"UNESCO přece nediktuje nic nenormálního. Lidé snad pochopí, že trojdílné okno v průčelí selského stavení není jen věcí pravidel ze seznamu památek, ale i obecného citu a vkusu," míní tajemník pro UNESCO Michal Beneš. Ochránci památek mají argumenty: Dodržení jejich představ podporují finančně z různých fondů. Stát doplácí na střechy, jejichž krytina musí být jedině z bobrovek. Na štukové ozdoby, na barvy fasády, které jsou dnes dostatečně kvalitní. Dokonce i na vrata skládaná do tvaru paprsků slunce.
Malebná ves byla přitom do roku 1998 známá jen Prodanou nevěstou, nafilmovanou zde před třiceti lety. Od roku 1998 je hodně jinak. O změně může hovořit Růžena Bauerová, dcera nejstarší osmdesátileté obyvatelky Holašovic. "Co je nového? Už není na návsi tolik klidu. Nemůžeme vyjít ven jen tak, v teplákách a zástěře, když kolem chodí samí Japonci," směje se Bauerová, která dokonce na oslavu výročí založení vesnice upekla po čtyřiceti letech v domácí peci chléb.
Cizinců je ve vsi spousta, ale Japonců asi nejvíc. Kromě památek tu často hledají i záchod, což se jeví jako slabost obce. "Jsou tu dvě možnosti, kam na WC - hospoda a škola, v níž je informační středisko. Ovšem jeden den v týdnu je v obou zavřeno. Japonci nám klepou na okna a v ruce mají papírek s nápisem WC," přiblížila žena. Za jednu takovou službu už dostala její vnučka od šťastné turistky přívěšek na krk.
"Myslím, že zápis do UNESCA je dobrý. Měli by to využít hlavně živnostníci, je tady stále větší turistický ruch. Také příspěvky na opravu domů jsou dobré," míní Jan Šturma a pokládá na římsu nad branou stavení tašky. Holašovice se postupně dávají do lesku. Poslední květnovou neděli slaví pouť, v červenci pořádají tradiční lidový jarmark. "Do pouti to musíme stihnout. Přece nebude náš barák na návsi strašit," připravuje Michal Zach omítku domu do nové podoby.
Ať si to Holašovičtí připouštějí nebo ne, v duších mají hrdost. "Památkáři nám tady škrábali v omítce a potom rozhodli, jakou barvu na ní budeme mít," ukazuje důchodkyně a pamětnice Anna Klimešová na pruhy kolem oken a výklenků. Co ji opravdu mrzí, je ale nový letopočet na domě v podobě data ze štuku 1999. "Když to památkáři udělali, poslala jsem je do prčic. Sousedi se tu zastavují a smějou se. Ta chalupa je od roku 1873," zlobí se Klimešová s neskrývaným patriotismem. Na druhé straně - kdo z Holašovických se mohl dříve pochlubit třeba dárkem ze Švýcarska? Klimešové takový balíček přišel. Byly v něm čokolády od turisty za to, že mu ukázala dvůr.
POČTY TURISTŮ V HOLAŠOVICKÉM INFOCENTRU
1999 červenec až říjen 8 993
2000 červen až říjen 11 711
2001 za duben 841
HISTORIE OBCE
Vznikla v průběhu kolonizace Čech v první polovině 13. století. Historický sídelní celek obce tvoří 22 zděných usedlostí se stoprocentně dochovaným středověkým systémem v půdorysné podobě. Obytná stavení mají štítová vzájemně propojená průčelí s brankami směrem do návesního prostoru. Je zde bohatá štuková výzdoba, která vychází z tradic baroka ve stylu venkovského prostředí. Jako památková rezervace jsou Holašovice zapsány do Seznamu kulturních památek UNESCO.
