Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Holašovice si zvykají na davy turistů

  9:10aktualizováno  9:10
Jak se žije Holašovickým pod dozorem památkářů? Tři roky na Seznamu kulturního dědictví UNESCO, které oslaví obec na Českobudějovicku letos v prosinci, otevřely nové obzory. Lidé si pomalu začínají zvykat na diktát památkářů, kteří chtějí mít vesnici v podobě architektury selského baroka. Už se ani moc nediví Japoncům, kteří jim klepou na vrata. Trochu je mrzí, že stát po nich chce na jejich vkus příliš. Například stanovuje i to, jakou barvu má mít fasáda jejich domů. Ještě, že nás památkáři neoblékli do dobových kostýmů, uklidňují se penzisté na lavičkách prosluněné návsi.

Je podvečer a k hospodě U Blábola míří první štamgasti. Kolem hasičárny projede traktor a za ním auto. Jinak je božský klid, kupodivu zde neparkuje ani jeden autobus s turisty a to je pro Holašovické něco výjimečného. Úředníci si myslí, že žít se dá i podle kulturního seznamu.

"UNESCO přece nediktuje nic nenormálního. Lidé snad pochopí, že trojdílné okno v průčelí selského stavení není jen věcí pravidel ze seznamu památek, ale i obecného citu a vkusu," míní tajemník pro UNESCO Michal Beneš. Ochránci památek mají argumenty: Dodržení jejich představ podporují finančně z různých fondů. Stát doplácí na střechy, jejichž krytina musí být jedině z bobrovek. Na štukové ozdoby, na barvy fasády, které jsou dnes dostatečně kvalitní. Dokonce i na vrata skládaná do tvaru paprsků slunce.

Malebná ves byla přitom do roku 1998 známá jen Prodanou nevěstou, nafilmovanou zde před třiceti lety. Od roku 1998 je hodně jinak. O změně může hovořit Růžena Bauerová, dcera nejstarší osmdesátileté obyvatelky Holašovic. "Co je nového? Už není na návsi tolik klidu. Nemůžeme vyjít ven jen tak, v teplákách a zástěře, když kolem chodí samí Japonci," směje se Bauerová, která dokonce na oslavu výročí založení vesnice upekla po čtyřiceti letech v domácí peci chléb.

Cizinců je ve vsi spousta, ale Japonců asi nejvíc. Kromě památek tu často hledají i záchod, což se jeví jako slabost obce. "Jsou tu dvě možnosti, kam na WC - hospoda a škola, v níž je informační středisko. Ovšem jeden den v týdnu je v obou zavřeno. Japonci nám klepou na okna a v ruce mají papírek s nápisem WC," přiblížila žena. Za jednu takovou službu už dostala její vnučka od šťastné turistky přívěšek na krk.

"Myslím, že zápis do UNESCA je dobrý. Měli by to využít hlavně živnostníci, je tady stále větší turistický ruch. Také příspěvky na opravu domů jsou dobré," míní Jan Šturma a pokládá na římsu nad branou stavení tašky. Holašovice se postupně dávají do lesku. Poslední květnovou neděli slaví pouť, v červenci pořádají tradiční lidový jarmark. "Do pouti to musíme stihnout. Přece nebude náš barák na návsi strašit," připravuje Michal Zach omítku domu do nové podoby.

Ať si to Holašovičtí připouštějí nebo ne, v duších mají hrdost. "Památkáři nám tady škrábali v omítce a potom rozhodli, jakou barvu na ní budeme mít," ukazuje důchodkyně a pamětnice Anna Klimešová na pruhy kolem oken a výklenků. Co ji opravdu mrzí, je ale nový letopočet na domě v podobě data ze štuku 1999. "Když to památkáři udělali, poslala jsem je do prčic. Sousedi se tu zastavují a smějou se. Ta chalupa je od roku 1873," zlobí se Klimešová s neskrývaným patriotismem. Na druhé straně - kdo z Holašovických se mohl dříve pochlubit třeba dárkem ze Švýcarska? Klimešové takový balíček přišel. Byly v něm čokolády od turisty za to, že mu ukázala dvůr.

POČTY TURISTŮ V HOLAŠOVICKÉM INFOCENTRU
1999 červenec až říjen 8 993
2000 červen až říjen 11 711
2001 za duben 841
 

HISTORIE OBCE

Vznikla v průběhu kolonizace Čech v první polovině 13. století. Historický sídelní celek obce tvoří 22 zděných usedlostí se stoprocentně dochovaným středověkým systémem v půdorysné podobě. Obytná stavení mají štítová vzájemně propojená průčelí s brankami směrem do návesního prostoru. Je zde bohatá štuková výzdoba, která vychází z tradic baroka ve stylu venkovského prostředí. Jako památková rezervace jsou Holašovice zapsány do Seznamu kulturních památek UNESCO.

Autor:


Nejčtenější

Nejsilnější cestovní pas už nemají Němci, nejslabší mají stále Afghánci

Pokud by prý města a obce ze svých peněz nedotovaly úkony, které na ně přenáší...

Nejsilnější cestovní pas už nemají Němci, ale Singapurci. Obyvatelé tohoto městského státu v jihovýchodní Asii se díky...

Experti varují před tuningem elektrokol. Stroj zničí a je nebezpečný

Redaktor MF DNES Miloslav Lubas s manželkou si vyzkoušeli, jak se v Jizerkách...

Někteří majitelé elektrokol své stroje upravují a navyšují jejich maximální rychlost s podporou motoru. Proti tuningu...



Tady nepospíchá ani řeka. Pěšky naším nejmenším národním parkem

Ráno u Dyje na rakouské straně

Řeka Dyje vyhloubila za miliony let mezi Vranovem a Znojmem divoký a zalesněný kaňon se spoustou meandrů, kamenných...

Na Mount Everestu řádí pojistná mafie. Horolezce okrádaly i nemocnice

Horolezci se kochají pohledem na Mount Everest

Stovky milionů dolarů během několika posledních let měly vydělat na pojistných podvodech nemocnice, společnosti s...

Bez stativu nejdu. Největší hříchy fotografa při cestě za skvělými obrázky

Hříchy fotografů 01

Fotíte dobře a rádi? Možná, že čtete i odbornou literaturu, časopisy, diskuse na internetu, nebo se bavíte se stejně...

Další z rubriky

Nejmenší skanzen a opuštěné lázně. Moravským krajem, který ani nemá jméno

Skanzen v Horním Smržově

Tento kraj nemá žádný zažitý zeměpisný ani národopisný název, a možná právě proto patří k nejhezčím venkovským oblastem...

S balonem do oblak. Výcvik pilota je tvrdý, byli jsme při něm

Pavel Štol, pilot začátečník

Výcvik pilota balonu musí být velmi precizní, vždyť jediná chyba ho může stát život. V pátém díle seriálu S balonem do...

Magický masiv Ondřejníku trápí kůrovec, přesto jde téměř o povinný výlet

Hřeben Ondřejníku z Palkovických hůrek

Panorama Beskyd si nelze představit bez masivu Ondřejníku, výrazně a izolovaně vystupujícího z podbeskydské krajiny....

Najdete na iDNES.cz