Ty ryby jsou skromní sledi a v soudku je jich všeho všudy čtyřicet. Několik hodin poté, co vyhráli v aukci, rozděluje ředitel C1000 Felix Geritsen stříbrné sledě dělníkům pracujícím na opravě amsterdamské ulice. Ryby jsou pryč v několika minutách.
Holandské tradice a chutě jsou vystaveny útoku po celá desetiletí. Ale úcta ke sledi odolala přistěhovaleckým a globalizačním vlnám, které přinesly McDonalda a Burger King ze západu a gyros a kebab z východu. Sleď odmítá jít cestou větrných mlýnů a dřeváků do hlubin historie.
Každoroční aukce prvního úlovku zahajuje šestitýdenní sezonu lovu. Je tradicí, že další den jsou čerství sledi k dostání v obchodě. Účastníci dražby darují rozdíl mezi svou a předcházející nabídkou. Letos bylo dosaženo celkem 120 000 guldenů. Nabízející z toho mají reklamu. Již 25 let připadá Taalovi úkol vybrat nejlepší ryby pro aukci. "Zaměřuji se na to, jak sledi vypadají, na jejich tvar a podkožní tuk," říká a drží sledě ve výšce na slunci. Stříbrné šupiny se třpytí. "To je krása, je opravdu nádherný."
Přes lásku, které se sledi v této zemi těší, je jen zřídka loví holandské lodi. V osmdesátých letech se stala hejna sleďů v jižní části Severního moře takovou vzácností, že Evropská unie zrušila holandskou kvótu. Dnes většinu sleďů uloví dánští, norští a švédští rybáři.
Nizozemský sleďový průmysl, který představuje asi 500 milionů guldenů, spočívá hlavně ve zpracovávání, distribuci, prodeji doma a vývozu do Belgie a Německa. Johannes van Dam, který píše o potravě, říká, že nejen proslulá šetrnost Holanďanů vysvětluje trvající popularitu cenově přístupného sledě. "Říkáme mu stříbro moře se zlatou příchutí a jíme ho syrového."
Stejně, jako to udělají miliony Holanďanů během sleďové sezony, chytí van Dam vykrmeného sledě za ocas, zakloní hlavu a sní ho na jedno kousnutí. Šestnáct milionů obyvatel Nizozemska spotřebuje asi polovinu čerstvých sleďů, tedy asi sto milionů ryb ročně. Pro Holanďany má ryba vypadat jako ryba. Chtějí, aby chutnala mořem.
 |
