Hlaváček jarní bezpečně pozná i naprostý laik. Nepřehlédnutelná bylina v sobě odráží sílu paprsků prvních hřejivých dnů. Uprostřed změti nízkých stébel svěží trávy a uschlých pozůstatků loňské vegetace působí nesmírně dominantním dojmem.
Jak se tam dostatMilotice leží na trase autobusové linky z Kyjova do Hodonína, která má i o víkendu slušný počet spojů. Obě města jsou zároveň dobře dostupná železniční dopravou. Přírodní rezervace Horky se rozprostírá jihozápadně od obce, poblíž okraje rezervace vede zelené a žluté značení. Doporučuji využít zelenou značku a sledovat ji až k závěru areálu zemědělského podniku. Tam u informační tabule věnované hornictví odbočit vlevo, krátce pokračovat po rozbité asfaltce, z ní pak opětovně uhnout doleva a postupovat polní cestou na okraj chráněného území. Nakonec vyšlapaná pěšina nečekaně vyústí do prosluněné stepi s rozkvetlými hlaváčky a druhým informačním panelem. |
Mohutné, sytě zelené trsy hlaváčku drtivě přečnívají veškeré rostlinstvo v nejbližším okolí a velkými žlutými květy nastavují slunci několikanásobné zrcadlo. Však také latinské názvosloví přiřklo hlaváčkům pojmenování po krásném Adónidovi, milenci bohyně Afrodíty a bájném symbolu jara.
Nicméně tento jarní krasavec vůbec není k nakousnutí, neboť je prudce jedovatý. Díky svému elegantnímu vzhledu hlaváček mnohdy zdobí zahradní skalky. Ovšem jeho přirozeným domovem jsou teplomilná stanoviště, stepi a suché pastviny, kterých u nás rapidně ubylo.
Tím pádem hlaváček jarní náleží do množiny kriticky ohrožených rostlinných druhů naší přírody a těší se přísné ochraně. Přesto však existuje místo, kde jich dosud spokojeně roste několik tisíc. Jmenuje se Horky u Milotic. A je považováno za nejbohatší lokalitu hlaváčku na území České republiky.
Letos kvetou později
Zpočátku jen skupinka dalších výletníků mě upozornila, že se ubírám správným směrem. Kolem se rozprostíral ovocný sad, ponořený do bělavého krajkoví čerstvě rozkvetlých třešní. Pěšina mne neomylně vedla vzhůru. Občas v přilehlém podrostu zasvítila žluť roztroušených trsů hlaváčku. Na vrcholu se ovšem odehrála podstatná změna.
Může se hoditTip iDNES Kam ještě za hlaváčkem jarním Odkazy na internetu |
Pod informační tabulí se otevřela bezlesá dolina, jejíž stráně nepravidelně zdobily žluté skvrny. Hlaváčky byly prostě všude. Po obou stranách hřebínku i dole v údolí. A tam, kde ještě převažovala zeleň, vyrážely další trsy, přichystané ke květu. Vše nasvědčovalo, že se brzy slijí do jednolitého zlatého moře.
"Loni jsme tu byli už v půli dubna," sdělil mi postarší pár, který se sem rovněž vydal obdivovat zdejší unikát. "To je zatím ještě začátek. Nejvíce jich tady bude těsně po prvním máji." Přesto i tak se co chvíli objevovali další turisté. Naštěstí podél hlavního výskytu vede pěší stezka, díky níž snad hlaváčky tolik netrpí.
Disciplinovanost při návštěvě je nutné dodržovat, jelikož Horky patří mezi přírodní rezervace. Kromě jedinečné botanické lokality uchvátí i nádherným rozhledem, jemuž dominuje hřeben Chřibů. K paradoxům patří skutečnost, že sousední svah byl ještě donedávna opuštěnou haldou lignitového dolu. Dnes je důkladně rekultivován.
Noblesní zámek
Jestliže Horky symbolizují přírodní poklady Hodonínska, blízké Milotice zase bodují v oblasti historických pamětihodností. Tamní zámek náleží ke skvostům jižní Moravy.
Honosná barokní šlechtická rezidence vznikla přestavbami vodní tvrze. Už zvenčí vypadá neobyčejně, daleko víc výzdoby se však ukrývá uvnitř. Na areál zámku navazuje vzorně udržovaná francouzská zahrada, se kterou sousedí rozlehlá bažantnice.
Kromě klasických prohlídek zde lze návštěvu interiéru absolvovat i v dobovém kostýmu, případně se zúčastnit noční prohlídky.
