Mnohé kompakty mají funkci makro, označenou obvykle symbolem kytičky, která umožňuje zaostřit i ze vzdálenosti 10 centimetrů a méně. Pak je nutné obrázek komponovat jen podle displeje, dát pozor na správné zaostření a hloubku ostrosti a hlídat si expoziční čas. Pokud by byl delší než 1/30 sekundy, je třeba volit větší citlivost. A nepoužívat zabudovaný blesk.
I když s pevným zoomem kompaktu můžete vytvořit pěkné makrosnímky, větší technické možnosti nabízejí digitály s výměnnými objektivy. Jejich optickou soustavu pro makro funkci totiž můžete vylepšit o makro předsádky nasazované před objektiv, nebo mezikroužky vsazované mezi tělo přístroje a objektiv. Existují i speciální makroobjektivy, které zobrazí třeba i detail mravence.
Největším problémem fotografování zblízka je hloubka ostrosti, které dosáhnete volbou vysokého clonového čísla (16-22). To ovšem znamená prodloužení expozičního času, takže nastavíte vyšší ISO (400-800) nebo fotíte ze stativu, s makrobleskem či za sluníčka.
ŠPATNĚ: Hloubka ostrosti by mohla být větší a neměl by být patrný lesk blesku. Tykadla jsou nevhodně „uříznutá“.
Fotokurz vede Pavel ScheuflerPavel Scheufler je český publicista a historik fotografie. Zabývá se převážně fotografií na území Rakouska-Uherska do roku 1918. Od roku 1990 přednáší historii fotografie na katedře fotografie FAMU. |
Další možností je použít odraznou desku, která vrhá na motiv světelné "prasátko".
Pozor na nevhodné pozadí, to "začerníte" pomocí makroblesku, nebo použijete laminovanou rozostřenou fotku, již dáte za motiv. Vítr odcloníte třeba slunečníkem či deštníkem nebo zvolíte krátký čas závěrky. Nejjednodušší bývá pohled shora, působivější je však pohled tváří v tvář nebo boční.
