Existuje asi sedm možností, jak fotograficky zachytit pohyb. Zde jsou:
1. Objekt v pohybu je v plném rozsahu zachycen ostře díky velmi krátkému času závěrky, zpravidla kratším než 1/125 s.
2. Objekt v pohybu je zachycen ostře jen zčásti, jeho část (například rozmáchlá ruka) je pohybem neostrá. Dosáhne se toho delším časem závěrky, zpravidla 1/30 až 1/50 s, záleží na rychlosti pohybu i odstupu fotografa.
3. Hlavní motiv je zachycen ostře, ale pozadí je pohybově rozmázlé. Aby se to povedlo, je nutné pohybovat digitálním fotoaparátem souhlasně s pohybem předmětu při poněkud delším čase expozice. Fotografové tomu říkají panning. Přesný čas závěrky závisí na rychlosti objektu, odstupu fotografa, parametrech objektivu a také na tom, jak daleko je motiv od pozadí.
4. Takzvaný nastavovaný pohyb vytvoříme nejlépe ze stativu za šera nebo v noci dlouhým časem expozice, při níž světla pohybujících se předmětů vytvoří světelné čáry.
5. Celý snímek nebo jeho podstatná část jsou pohybem neostré, ale musí být zřejmé, že jde o záměr, ne o chybu. Taková neostrost může evokovat napětí.
6. Pohyb zachytí série snímků, když se nastaví kontinuální snímání a drží se stále spoušť.
Fotokurz vede Pavel ScheuflerPavel Scheufler je český publicista a historik fotografie. Zabývá se převážně fotografií na území Rakouska-Uherska do roku 1918. Od roku 1990 přednáší historii fotografie na katedře fotografie FAMU. |
7. Fáze pohybu se za určitých podmínek mohou zachytit i na jednom snímku pomocí vícenásobné expozice, což se týká jen některých fotopřístrojů a vyšší školy zájmového fotografování.
Digitální fotoaparát je kouzelné zařízení se spoustou triků a možností, kdy stejnou věc můžeme vyjádřit několika způsoby. Každopádně fotografie pohybu vyžaduje zkušenost, kterou získáme jen častým stiskem spouště.
