Jestliže cílem je absolvovat co největší množství zatáček v prašanu za co nejkratší čas, jsou výhody heliskiingu jasné a celkem nesporné. Tady často narazím na vnitřní boj kvality s velmi drahou kvantitou.
Robin Kaleta Jeden z nejlepších českých freeriderů, BASE jumper a dlouhodobý propagátor lyžování ve volném terénu. Má za sebou řádu mezinárodních úspěchů, filmů a velkých sjezdů volným terénem po celém světě včetně Aljašky. www.robinkaleta.com, www.freeridecamps.cz |
Nechci tím říct, že by heli sjezdy byly horší než pláně dosažené po vlastních, často je to spíše naopak. Vynaložené úsilí při šlapání ale dává následným sjezdům zcela jiný rozměr. Když za den udělám dva sjezdy na místo šesti heli dropů, přestože nebudou celé v prašanu, budu si každou zatáčku užívat a pamatovat daleko lépe. Už jenom proto, že si vážím vlastního úsilí a nechci je degradovat zbytečnou kritikou.
Na druhou stranu heliskiing je zcela jiný rozměr lyžování. Nechci říct, že je lepší, ale kdykoli nastupuji do vrtulníku a sníh se pod točícím se rotorem zvedá, člověk má pocit, že se prostě bude dít něco velkého, i kdyby vás pak vysadili na nějaké loučce. Když pak zůstanu stát na kopci a helikoptéra zmizí pro druhou skupinu, všechno uvnitř se tak trochu uklidní.
Rozdíl je ale v tom, že kdybych byl nahoru vyšlapal po vlastních, měl jsem několik hodin na plánování sjezdu. Ve vrtulníku se musím rozhodnout během několika minut často jen s pomocí fotky svahu, pořízené za letu z okýnka.
Jak říká světoznámý freerider Jeremy Jones ohledně svého filmu Deeper. Když létáte vrtulníkem, objevíte jen 20 procent toho, co můžete objevit, když tam půjdete po vlastních. Jeho pohled je sice ovlivněn roky heliskiingu, ale něco na tom bude. Prostě když člověk šlape, může z hor získat daleko víc.
Tak či tak je heliskiing čím dál populárnější a zejména destinace na východ od nás nabízejí cenově relativně zajímavé týdny s vrtulníkem. Ať už jde o Uzbekistán, Gruzii nebo Kamčatku, rozdíly jsou relativně malé.
Měl jsem možnost zaletět s lyžemi na různá místa po světě – Uzbekistán, Nový Zéland, Aljaška, Alpy nebo zakázané Norsko. Hlavní věc, kterou jsem si z těchhle nádherných zážitků odnesl, se ale nakonec týkala bezpečnosti. Samozřejmě, že myslím bezpečnost lyžování.
Každý, koho láká krása asijských velehor, musí počítat s tím, že v zemích bývalého SSSR je bezpečnost a případná lékařská pomoc zatím ještě v plenkách.
Postupně testujeme, jako už v předchozích článcích, lyže do terénu. Dnes značky Dynastar a Ymli:
Test lyžíDynastar Pro týden testování Dynastaru jsme měli v Engelbergu různorodé podmínky a přestože už několik dní nesněžilo, překvapil nás v Galtibergu výborný prašan. Všechny testované lyže potvrzují filozofii značky. Není postavena na designech, ani převratných tvarech. Jejich skvěle vyladěné lyže poměrně klasických tvarů dokazují, že složení lyže je pro jízdu zásadní věc. Rozhodně nejvíc mne zaujaly Dynastar Legend Prorider 105 (Radius: 27, Sidecut: 132 – 105 – 122). Dokonale stabilní lyže, aniž by nutně předpokládala profijezdce. Bavila většinu z nás, čímž trochu popírá obecný úzus, že prorideři potřebují to, na čem by normální lidi neudělali ani oblouk. Také mě hodně mile překvapily Prorider 115. Jsou sice jen na prašan, ale v tom fungují nádherně. Ymli Náš první camp v zillertalském Hochfuegenu byl velmi milým překvapením. Středisko má sice menší vertikální rozdíl než Engelberg, ale nabízí parádní možnosti šlapání. Přestože jde o vyhlášenou freeride lokalitu, jezdili jsme i po 15 dnech bez sněžení díky kratším či delším výšlapům v podstatě skoro každou jízdu v prašanu. Vyžádalo si to sice trochu úsilí, ale stálo za to. Ymli je mladá a sympatická značka freeride lyží. Už proto, že je česká a vzešla z iniciativy samotných jezdců. Jedni z nejlepších moravských freeriderů se spojili s nejznámějším českým výrobcem lyží, firmou Sporten, aby se zaměřili na vývoj lyží určených převážně do terénu. Po dvou letech vymýšlení, testování a dolaďování vzniklo díky jejich úsilí několik modelů, které jsme podrobili testování my. Máme tak pravděpodobně na tomto poli zajímavého a nadějného hráče. Vyzkoušel jsem kromě Buldozerů všechny modely. Mají dost podobný rukopis a hlavní rozdíly vidím především v šířkách a radiusech. Vzhledem ke krátkému vývoji jsou drobné nedostatky pochopitelné. Myslím si, že hlavní cílovkou těchto lyží budou zkušenější freerideři, kteří hledají stabilní lyže do jakéhokoli terénu. Jakmile se podaří připravit i něco pro slabší lyžaře, můžou oslovit celé spektrum lyžařské veřejnosti. |
