Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Havana, strhující a přirozený skanzen

  9:00aktualizováno  9:00
Sedám na kolo a tentokrát vyrážím směr Havana. Sušenky jsou všude k dostání jen dva druhy, tak si kupuju za dvě pesa, ani ne dvě koruny, pastu cubana. Obrovskou kostku kakaové pasty, která se vyrábí v místní továrně na kakao, píše Pavel Paloncý v posledním díle seriálu 'Kuba na kole a pod širákem'.

Kuba, Havana. Callejón de Hammel - centrum avantgady | foto: Pavel PaloncýiDNES.cz

Dobří lidé nevymřeli

Jedu potmě, není moc kde zakempit, když se najednou ozve hlas ze tmy. Docela mě vyděsil, ale je to jen Yoerlis, kluk ze sousední vesnice Santa Maria de Nibujon. Jdeme dále po cestě a Yoerlis má jasno - dnes u něj přespím.

Ve vesnici si ještě užijeme adrenalin, to když se musíme proplížit kolem jediného rozsvíceného světla tak, aby nás nespatřil nikdo z místního výboru na obranu revoluce. Ona to není taková zábava, když si uvědomím, jaké z toho může mít Yoerlis problémy. A to kvůli člověku, kterého zná pár minut. Dobří lidé ještě nevymřeli...

Ráno stíhám první náklaďák o šesté, který mě proveze přes město Moa. V okolí jsou rozsáhlé niklové a kobaltové doly. Uprostřed této měsíční až marťanské krajiny stojí billboard, který hlásá, že je možné mít lepší svět. Lepší než tyhle nekonečné povrchové doly? Určitě!

Z náklaďáku přesedám i s kolem do dobytčáku a po pěti hodinách a o 160 km dál vystupuju ve městě Holguín. Na nádraží si vyslechnu několik historek o nemocných příbuzných a noční bus mě dopraví do Havany.

Kuba, neturistická část HavanyKuba, Havana

Havana revoluční

Tak tohle je Havana? Je brzo ráno, autobus mě vyhodil kousek od Plaza de la Revolución. Z jednoho paneláku, kde se leskne cedulka Mministerstvo spravedlnosti, na mě hledí drátěný obličej Che Guevary, za mnou stojí na vyvýšeném pódiu 142metrový memoriál José Martího společně s jeho 18timetrovou bílou sochou. Z tohoto pódia promlouval Fidel Castro i papež k milionu Kubánců. Za memoriálem ozbrojené hlídky v zelených uniformách stráží ústředí komunistické strany Kuby.

Havana se probouzí k životu, hledám si ubytování. To se najde snadno, všechny casa particular jsou označeny modrým trojúhelníkem. Odbočím do nějaké uličky a po chvíli mám ubytování ve čtvrti Vedado, jedné z klidnějších částí Havany.

Kuba, Havana. Pohled z ptačí perspektivy - Muzeum Revoluce

Pohled z ptačí perspektivy - Muzeum revoluce

Vyrážím do centra, cestou se zastavím v parku Johna Lennona. Má v něm svou bronzovou sochu a představuje jeden z názorových veletočů kubánských představitelů. Nejprve byla hudba Beatles na Kubě zakázána jako příliš dekadentní, avšak díky Lennonově aktivismu a protestu proti válce ve Vietnamu se stal mezi Kubánci hrdinou a dvacet let po smrti jej Fidel označil za "revolucionáře".

O kousek dál staví pracanti další revoluční pomník. Jedu po známé třídě Malecón, kterou často zkrápí mořský příboj. Na konci mají ohromné sochy hrdinové války za nezávislost - Máximo Goméz a Calixto García.

Kuba, Havana. José Martí shlíží na náměstí Plaza de la revolucion

José Martí shlíží na náměstí Plaza de la revolucion

Kuba, Havana. Bronzová socha Johna Lennona

Bronzová socha Johna Lennona

Havana koloniální

Dominantu Havany tvoří Capitolio Nacional (Kapitol). Přijde mi úžasné, že tuto monumentální stavbu Kubánci postavili za tři roky. Také to ale vypadá, že od roku 1932, kdy byl dostavěn, se ho nikdo nepokusil opravit. I tak je to zážitek, který rozhodně stojí za shlédnutí.

Sedím v Parque Central, dopisuju deník, svačím ananas a u toho čekám, až se trochu setmí, abych mohl vyfotit nasvícený Kapitol. Park je téměř liduprázdný, když se náhodný kolemjdoucí na mě zašklebí. Zašklebím se taky, načež se ke mně rozběhne a rozhovoří se. Jsem trochu zmatený, ale po chvíli se vše vysvětlí. Jmenuje se Felix a je homosexuál. Je trochu zklamaný, když mu oznámím, že jeho orientaci nesdílím. Parque Central je jejich obvyklé místo a škleby fungují jako jejich pozdrav, což jsem netušil.

"Bývalo to horší, ale situace homosexuálů se v posledních letech na Kubě dost zlepšila," odpovídá na můj dotaz. Už se stmívá a vyrážím fotit Kapitol. Felix mi ještě vnutí svoji adresu se slovy "kdybys měl nějaké kamarády...".

Kuba, Havana. Capitolio Nacional v noci

Kolem Kapitolu se soustředí spousta nádherných budov se španělskou koloniální architekturou. Dnes jsou z nich státní opera, muzeum revoluce, muzeum umění, rumu a nejrůznější další muzea. Osobně se radši pokochám krásnou architekturou těchto budov z venku. Mezi nimi stojí těžce strážená samotná jachta Granma, kterou připluli revolucionáři z Mexika na Kubu.

Rozmýšlím, kam dál, sedím u stolu na nějakém náměstí a nad skleničkou mojita nasávám okolní klidnou atmosféru. Tu ale přeruší polština ozývající se od sousedního stolu. Doporučují mi malou uličku Callejón de Hammel, kde se prý schází kubánská avantgarda. Je úplně zastrčená v rozpadající se v obytné zástavbě, jakmile ale vstoupím, vůbec se nedá poznat, že jsem na Kubě.

Kuba, Havana. Interiér umělců v uličce Callejón de Hammel

Interiér umělců v uličce Callejón de Hammel

Stěny jsou pomalované malbami ve stylu původních obyvatel Taínos. Z dálky jdou slyšet bongas (bubny), postupně se kromě pár turistů zapojují do hudby všichni. Hlasově, boucháním, dupáním, jak kdo umí. Kubánci všech generací mají hudbu v krvi. U nás bychom asi tuto kulturu suše pojmenovali jako etno. Kubánci zvou všechny dál a lákají ke koupi CD. Těžko říct, jak moc jsou tyto prostory aranžované.

Vyjdu z uličky a jsem zase v Havaně, v rozbitém městě s krásnou architekturou. Asi nejlepší představu o tom, jaká Havana je, si člověk udělá při pohledu z vrchu a na Malecónu. To je možné třeba z vysoké budovy Edifício Bacardí. Rodina Bacardí emigrovala z Kuby a dnes vede s Kubou soudní spor, ale budova tu stále stojí.

Kuba, Havana. Callejón de Hammel - centrum avantgadyKuba, Havana. Callejón de Hammel - centrum avantgady

Skanzen Havana

Několik krásných budov s koloniální architekturou tu stojí mezi jinak oprýskanými a rozpadajícími se domy. Celý rozsah toho si člověk uvědomí až při pohledu shora. Mezi tím je možné zahlédnout několik opravených turistických hotelů s bazény na střechách. Nedaleko se rozkládá mohutné Capitolio Nacional a v dálce se tyčí několik výškových hotelů.

Sjedu z budovy, projdu oprýskanými uličkami, na chodníku posedávají staří lidé a kolem pobíhají děti. Sednu si na nábřeží Malecón. Postupně se stmívá a kolem projíždějí auta. Co je na Havaně asi nejlepší, je její autentičnost. To, co by jinde pracně budovali jako skanzen, je v Havaně naprosto přirozené a autentické.

Auta z války se prolínají s novými, mezi nimi se proplétají cyklotaxi. Staré oprýskané koloniální budovy a kostely sousedí s novými hotely. Na pobřeží Malecón sedí Kubánci a rybaří. Ne jako atrakce pro turisty, ale chytají ryby na večeři. Jeden z nich právě jednu chytil, poprosím ho, zda si ho mohu vyfotit a dá se se mnou do řeči.

Kuba, Havana. Přímo na ulici Malecón Kubánci rybaří

Ibrahim býval hudebník. Dnes je mu 78, bydlí v ubytovně naproti ve 12. patře a ukazuje na své okno. Kdysi hrál i v Československu.

Před odjezdem na letiště se zajdu podívat na Necropolis de Cristobal Colón (Nekropole Kryštofa Kolumba). Skutečně se nejedná o obyčejný hřbitov, ale označení nekropole je zcela na místě. Mezi hroby a hrobkami jsou ulice s vlastním jménem. Uprostřed stojí mohutná hrobka Kryštofa Kolumby. Mezi hroby se nacházejí klasické náhrobní kameny, větší hrobky, mauzolea i pyramida. Zkrátka město, kde žijí mrtví.

Kuba, Havana. Necropolis de Cristobal Colón - hrobka Kryštofa KolumbaKuba, Havana. Necropolis de Cristobal Colón

Na letišti jsem s předstihem, musím upravit kolo na transport do letadla. Za policejního dozoru ho skládám a po zaplacení odletové taxy mě celníci vpustí do odbavené zóny. Užívám si poslední okamžiky měsíčního pobytu na kubánské půdě a připravuju se na českou realitu života.

Autoři:




Nejčtenější

Značka na golfovém hřišti v Austrálii upozorňující na přítomnost žraloků.
Už žádné další útoky žraloků. Australské pláže budou hlídat drony

Austrálie vyšle na pláže bezpilotní letouny s kamerami, aby hlídaly výskyt žraloků u pobřeží a okamžitě vysílaly poplach pobřežní hlídce a na chytré hodinky...  celý článek

Karaoke z Islandu
Přijeďte a zlomíte si jazyk. Nejtěžší karaoke píseň má přilákat turisty

Že je váš rodný jazyk komplikovaný a turisté vás nedokážou ve vaší řeči ani pozdravit? Udělejte z toho výhodu. Originální karaoke písnička s komplikovanými...  celý článek

Přistání na řece Hudson
Zázrak na řece Hudson. Přistání, které se zapsalo do letecké historie

Úžasná přirozená ranvej. Široká, rovná. Ne příliš rušná. Až na to, že její povrch tvoří vodní hladina, na níž neplánovaně přistál airbus se 150 pasažéry. Po...  celý článek

"V den mých pětadvacátých narozen jsem se ráno podíval na svou kočku a uvědomil...
Moje kočka si žila lépe než já, říká muž, který brázdí svět bez motorů

V pětadvaceti opustil dobře placenou práci a rozhodl se věnovat své vášni – pomalému cestování. Dave Cornthwaite ukrajuje kilometry na paddleboardu, kajaku,...  celý článek

Před letošní cestou na Gašerbrum I. měl obavu, zda v něm výstup nerozvíří...
Bál jsem se, že na Gašerbrumu najdu parťákovy ostatky, říká Marek Holeček

Letos poprvé vylezl jihozápadní stěnou na osmitisícovku Gašerbrum I. Před čtyřmi lety tam při druhém společném pokusu tragicky zahynul jeho parťák Zdeněk...  celý článek

Další z rubriky

Filadelfie
Nebojte se couchsurfingu. Já jsem tak poznala Filadelfii, píše Češka

Jako au-pair v americkém Washingtonu D.C. jsem se během svého volna snažila poznávat nová místa. Jedna z mých nejzdařilejších cest směřovala do města...  celý článek

Finsku se přezdívá země tisíců jezer.
Místní lidé nepodvádějí. Nemají to v genech, píše Čech z Finska

Jako dvacetiletý neználek, který nechtěl strávit dalších pět let svého života studiem v nejbližším univerzitním městě, jsem se rozhodl odjet do Finska. Studium...  celý článek

Na střelnici nedaleko Longyearbyenu nás půl dne v teplotách okolo minus dvaceti...
Kurz přežití a pušku s sebou. Tak se studuje na Špicberkách, píše Češka

Je to jediná vysoká škola na světě, kde musíte nejdřív absolvovat kurz přežití, aby vás přijali. Univerzitní centrum na Špicberkách je nejseverněji položená...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.