Avšak karibská kráska žije dál svým životem a ten vždy přitahoval pozornost. Nejinak je tomu i dnes. A přestože mezi Prahou a Havanou již nepanují tak úzké vztahy jako dříve, nic to nemění na znovuobnoveném zájmu cestovatelů ze střední Evropy. Ti by se na "ostrov svobody" opět rádi podívali, ale netuší, co je zde při návštěvě v nových časech může potkat. Jakou tvář dnes vlastně Havana a vůbec celá Kuba zahraničním hostům nastavuje? K pochopení možná pomůže několik krátkých zastávek.
Zastavení první: moderní letiště. Pro někdejšího účastníka mládežnických či jiných -ckých zájezdů pravděpodobně první šok. Moderní komplex, který před nedávnem postavili na Kubě Kanaďané, nepostrádá nic z toho, co turista na mezinárodním letišti očekává. "Rukávy" nasávající cestující z letadla přímo do příletové haly, klimatizace, příkladný pořádek (pravda, až na toalety) a informační nápisy nejen ve španělštině. Celní a pasová kontrola je sice poněkud těžkopádná, ale zatím nic nenaznačuje, že by něco mělo fungovat 'nenormálně'.
Zastavení druhé - první dotyk města. Projedete-li se po "malecónu" - širokém nábřežním bulváru Havany, který čas od času pokropí mořská vlna tříštící se o betonovou ochrannou zeď a zadíváte-li se na panorama města před sebou, možná vás maně napadne cosi o karibském Manhattanu. Nejslavnější havanský hotel Nacional se pyšně vypíná nad mořem, zatímco známá 23. ulice v těsném sousedství tepe rušným městským životem.
A přece. Stačí popojet po nábřeží směrem k havanskému přístavu a dobře se dívat. Hradba domů kdysi vystavěných v koloniálním stylu je jen ubohou troskou své někdejší krásy. Přestože unikátní stavby chátrají již dlouhá léta, pamětníci tvrdí, že jejich dnešní stav je oproti dřívějšku mnohem horší. Nevábnost této části města podtrhují navíc ošklivé šedivé zdi vystavěné v několika příčných ulicích vedoucích od nábřeží. Znalci místních poměrů pak nedoporučují se zde příliš procházet, ač je Havana dosud považována za jedno z nejbezpečnějších měst v karibské oblasti.
Zastavení třetí - stará Havana. Tady, na západním břehu přístavu, si návštěvník brzy spraví chuť. Ne nadarmo byla tato část města zahrnuta do světového kulturního dědictví pod patronací UNESCO. Stačí se nechat vysadit u nepřehlédnutelné pevnosti Castillo Real de la Fuerza - nejstarší dosud existující podobné stavby v Americe a ponořit se do úzkých uliček.
Koloniální Havana nabízí mimořádně velké množství muzeí, galerií i historických pamětihodností, které lze shlédnout během jediného dne. Stačí se vydat na pomalou procházku například od havanské katedrály a návštěvník na ně bez problému narazí. Stejně tak ovšem i na prodavače suvenýrů, kejklíře a hudebníky, kteří snad na každém rohu vydrnkávají otřepané rytmy a chrastí kasičkou, aby z cizinců vydolovali nějaký ten dolar.
Při proplétání se uličkami není ani velkým problémem dostat se tam, kam beztak směřuje většina zahraničních návštěvníků - do barů, kam chodíval na svoje oblíbené drinky spisovatel Hemingway. Atmosféra v nich přitom dostatečně vypovídá o samotné dnešní Havaně - stále více kašírovaná, ale pořád ještě půvabná.
JAK SE TAM DOSTAT: Na Kubu se z Evropy nabízí několik leteckých spojení. Stabilně do Havany létá společnost Iberia (přes Madrid), Cubana a Aeroflot (přes Moskvu) a nově je Havana i v nabídce společnosti Air France (přes Paříž). Cena letenky se pohybuje většinou mezi 20 000 a 30 000 korun.
UBYTOVÁNÍ: Moderní hotely, spravované převážně zahraničními společnosti, dnes v Havaně rostou jako houby po dešti. Mají většinou veškeré vybavení, na které jsou turisté ve světě zvyklí. Ceny za ubytování však málokdy klesnou pod sto dolarů - a to i v starých koloniálních hotýlcích (zde se ovšem platí za místo).
KDY VYRAZIT: Nejlepší je počasí na Kubě, když ve střední Evropě přichází zima. Takže hlavní sezona v Karibiku právě odstartovala a potrvá až do jara.
- úterý 1. prosince 1998
