Hanami: japonský div světa. Fenomén, který každý rok zmobilizuje celou zemi

  6:00aktualizováno  6:00
Každý rok na jaře propukne v Japonsku nefalšované davové šílenství. V tu dobu se totiž odehrává místní div světa. Říkají mu Hanami, což v překladu znamená obdivování sakur. Vlastně to přesně znamená obdivování květin, ale pro Japonce je právě sakura Tou Onou Jedinou Květinou.

Oslavy svátku Hanami v tokijském parku Yoyogi | foto: Michael Mlynářpro iDNES.cz

True

V době, kdy mají sakury začít kvést, stoupá v japonské společnosti napětí. Kdy už to začne?

Snad každý Japonec musí každý rok věnovat alespoň půl dne pikniku pod sakurami. Ve zprávách o počasí se namísto předpovědi zátěžového indexu objevují informace o postupu "sakurové vlny" po území Japonska a každá firma, která chce něco znamenat, uvádí na trh své produkty ze speciální sakurové edice.

Slavit pod rozkvetlé stromy se chodí napříč věkovými i sociálními skupinami a bez ohledu na počasí. Důležitostí a mírou úcty se může se sakurou měřit snad jenom císařská chryzantéma.

Park Ueno: pozornost budí i první osaměle kvetoucí sakury

True

Sakury mimo jiné symbolizují příchod jara a to je potřeba náležitě oslavit. V Tokiu ovšem jaro nastupuje o něco dříve než u nás, takže sakury obvykle začínají kvést zhruba v posledním březnovém týdnu. Záleží ale samozřejmě na aktuálním počasí, takže pokud je chladněji, sakury se o pár dní či o týden zpozdí.

Pokud ale vyrazíte na posledních pár březnových dní a zůstanete v Tokiu alespoň celý první dubnový týden, měli byste se trefit do správného termínu.

Pokud ale sakury ještě nekvetou, tak to chce i trochu "sebeobětování" a na vyhlášená místa se sakurami zajít vícekrát. Sakury totiž kvetou pouze pár dní, takže se klidně může stát, že když se vrátíte za týden, může už být po všem.

A nechat si sakury ujít, by byla opravdu škoda. Jednak proto, že nebývalý estetický zážitek musí zaujmout i ty největší cyniky. A také proto, že v té době se v tokijských parcích dějí věci, které značně přesahují běžný provoz. Na některých místech je doslova hlava na hlavě, když si každý chce sednout na deku tak, aby byl alespoň pod jednou malou sakurovou větvičkou. Sedět a jen tak koukat je ale v Japonsku značně nepopulární, a tak se oslava jara spojuje s nejrůznějšími aktivitami.

Sakury zkrášlují břehy vodního kanálu

Slavme Hanami dokola

Prakticky všichni popíjejí alkohol, ale sedět přitom na zemi je podle mě mnohdy značně odvážný čin. Při naší návštěvě se teploty pohybovaly zhruba mezi pěti a 10 stupni. Pro našince to nejsou podmínky, kdy by šel usednout na zem do parku nebo na pivo do zahradní restaurace. Pro Japonce to ale nemá žádný význam. Kvetou přece sakury a nic jiného není důležité. I při takto nízkých teplotách tak vidíme lidi v trikách s krátkými rukávy, jak pijí pivo právě vytažené z přineseného chladícího boxu.

Stejně jako mnoho dalších věcí v Japonsku je i Hanami kolektivní záležitost. Prakticky nelze zahlédnout nikoho, kdo by přišel sám, otevřel si třeba knížku a pak sám zase odešel. Oslavuje se v tu větších, jinde menších skupinách, které si mimo pití přinesou třeba i improvizovaný kuchyňský kout, kde se na vařičích připravuje jídlo.

Jedna z chrámových zahrad v Kamakuře

Na vodním kanálu si můžete půjčit loďku

Dost běžnou rekvizitou jsou i reprosoupravy nejrůznějších výkonů a velikostí, s jejichž pomocí se zpívá v Japonsku tolik oblíbené karaoke. Kousek vedle zase skupina mládežníků praktikuje něco, co bychom naší terminologií asi nazvali alternativní divadlo.

A naproti sedí okolo dlouhého igelitu v sevřené formaci asi 30 lidí, což při bližším průzkumu dává tušit firemní 'večírek'. Jedno oddělení nějaké firmy se zkrátka komplet sebralo a šlo si sednout pod sakury. To by samo o sobě nebylo nic zvláštního, nebýt zrovna všední den. Až takovou mají sakury moc: jsou ještě silnější než typická japonská pracovitost.

Park Yoyogi: aktuální teplota se pohybuje kolem pěti stupňů Celsia. Místní umělec právě na vyžádání přednáší píseň "Tomato"

True

nápor na peněženku

Tokio je pravděpodobně nejdražší město na světě. Je to dáno hlavně drahými službami, běžné zboží se nicméně drží na přijatelných hodnotách i pro Čecha. To tam ale nesmíte jet v době květu sakur. Zároveň s přelomem roku je to totiž nejdražší období v roce. Mimo jiné to znamená, že zaplatíte mnohem víc než jindy třeba za hotel.

Divit se ani nelze, když po vás například v plátěném stánku u chrámu Jasukuni budou chtít za třetinku piva v plechovce 500 jenů (přes 100 Kč), zatímco v samoobsluze se cena toho samého modelu pohybuje pod 200 jenů a dokonce i v hotelovém automatu ji pořídíte za 320 jenů.

V očích běžného Středoevropana jsou Japonci národem, jenž žije duchovnějším životem než my. Popíjí zelený čaj, v šintoistických svatyních se klaní svým bohům, stále občas nosí tradiční japonský oděv a zajímá se o umění. To je samozřejmě pravda. Zároveň je ale Japonsko i zemí velmi tvrdého byznysu a konkurence. A tyto dva aspekty spolu v období Hanami podivně bojují.

V televizi můžeme vidět předpověď počasí s informacemi, kde zrovna začaly sakury kvést. V noci pak dávají vedle mýdlových oper klavírní koncerty a opery skutečné. Vše je prokládáno značným množstvím reklam, v tuto dobu pochopitelně "sakurových".

Firmy investují nemalé prostředky do každoročního natáčení reklam pro toto specifické období a nezřídka na trh uvádějí úplně nové produkty. Typickým příkladem jsou například sakurové parfémy nebo různé pochutiny jako třeba sladké sakurové tyčinky nebo bonbony. Prim ale hraje pivo.

Japonci s oblibou fotí květy sakur zblízka. Nemohli jsme zůstat pozadu

Poblíž tokijské haly Budokan

V tuto dobu nenarazíte na reklamní blok, kde by neproběhly alespoň tři reklamy na pivo, přičemž to se držím ještě hodně při zemi. Pivo je zkrátka všude. Proč? No protože když už budete oslavovat pod sakurami, nebudete tam sedět na suchu. To dá přece rozum. Pohledné modelky a atletičtí mladíci tak například v až kýčovitě ztvárněných sakurových alejích běhají jako o život, aby rodince včas přinesli pár krabic piva. A v jiném spotu si zase roztomilá dívenka přihýbá ze sklenice a stírá pěnový knír s takovým fortelem, že by s uznáním zamručelo devět z 10 českých pivních skautů.

V této souvislosti si dovolíme malou odbočku k jinému japonskému fenoménu. Za nějakou dobu po sakurách se potravinářské firmy začínají přebíjet s nabídkou chipsů. Z nějakého důvodu jsou totiž v Japonsku populární chipsy z nových brambor, a tak se každý rok objevují na pultech obchodů speciální edice právě těchto chipsů.

U chrámu Jasukuni

True

Míst, kde je v Tokiu možné obdivovat sakury, je bezpočet, protože alespoň na jeden osamocený strom či skupinku několika tu narazíte prakticky na každém rohu. Pokud si ale chcete udělat fotky jako z propagačních plakátů cestovních kanceláří, neměli byste minout následující místa.

Ueno

Jeden z nejznámějších tokijských parků. Kromě zoologické zahrady je tu i spousta sakur. Po většinu roku zde vidíte obyčejné stromy, ale když na jaře rozkvetou, opravdu to stojí za to. Větve nad chodníky se často spojují, takže mnohdy máte pocit, jako by se nad hlavami lidí rozprostíral obrovský rozkvetlý baldachýn.

Sakurové nebe v parku Ueno

Jasukuni

V Jasukuni stojí kontroverzní chrám zasvěcený padlým japonským vojákům a válečné muzeum. Kousek vedle se ale táhne chodník kolem velkého vodního kanálu, kde podle propagačních materiálů najdeme ty nejhezčí sakury v celém Tokiu. Asi to bude i pravda.

Břehy kanálu jsou porostlé sakurami a v době květu tak zahaleny do růžovobílého závoje. Zájem je pochopitelně obrovský, a tak směr procházky usměrňují policisté. Výsledek tak je typicky japonský – naprosto nulové tlačenice, ačkoliv množství lidí se nesnažíme ani odhadnout.

Dokonce je možné pronajmout si loďku a projet se po kanálu, nedaleko stojí ještě známá tokijská hala Budokan. Poblíž chrámu se konají různá pěvecká či taneční vystoupení a ve stáncích si můžete koupit třeba pečenou rybu na špejli i s hlavou a ocasem. Spíše ale dáte přednost nějakému upomínkovému předmětu z prostor muzea, třeba sakurovému květu, sebranému v chrámovém areálu a zalitému do skla.

"Sakurový chodník" u chrámu Jasukuni. Průchod je řízen policistou

Yoyogi

hysterie

Hanami je sice jednou z ústředních událostí japonského roku, ale ne všichni mají úplně dokonalý přehled. Před dvěma lety začaly sakury kvést o něco dříve než obvykle. Náhodou to někde zahlédla česká lektorka japonštiny a shodou okolností druhý den telefonovala se svou japonskou kamarádkou. Utrousila poznámku, že jaro je tady, když už kvetou sakury, ovšem chuděra Japonka tuto informaci ještě vůbec neměla. Lektorka si dodnes vyčítá, že o tom vůbec začala, protože to, co pak probíhalo na druhé straně, prý nemělo zase až tak daleko k hysterii. No řekněte sami: jak by bylo vám, kdyby vám někdo z Japonska řekl, že v Česku už kvetou sněženky a vy o tom nevěděli?

Pokud hledáte estetický zážitek, tak vás Yoyogi spíše zklame, ale v tomto parku je to zkrátka vždycky ta největší jízda. Právě tady narazíte na nejvíce lidí provádějících ty nejdivnější věci. Kromě výše zmíněného pití, vaření a zpívání tu vystupují třeba taneční skupiny nebo různí další umělci, baviči a ekvilibristé.

Dokonce lze zahlédnout i mladíky házející si zhruba na 20 metrů přes hlavy úplně cizích lidí tvrdým baseballovým míčkem. V době naší návštěvy se nikomu nic nestalo a doufáme, že to tak i zůstalo.

Kamakura

Kamakura je malé městečko poblíž Tokia, známé především velkou sochou Buddhy a množstvím chrámů. Pokud tam vyrazíte v době rozkvetlých sakur, zabijete elegantně dvě mouchy jednou ranou. Nejatraktivněji působí centrální chodník na hlavní ulici, lemovaný sakurami. Když se večer s nastupujícím šerem rozsvítí na stromech rozvěšené lampiony, je výsledný dojem skutečně romantický.

Park Yoyogi: dokonce i některým Japoncům je pod sakurami zima

Park Yoyogi

Zapomeňte na Neapol

Jak je tedy doufám vidno, je Hanami velmi specifické období roku. Z pohledu českého zápecníka by se chtělo až říci, že tehdy se v Japonsku dějí ještě podivnější věci než obvykle. A nedá se říci, že by to nebyla pravda. Otázkou ovšem zůstává, zda tuto "podivnost" přijmete jako další střípek do mozaiky o zemi, která je tak odlišná od Česka, respektive celého Západu, nebo zda si budete ťukat na čelo. U nás přece taky nikdo nešílí, když začnou kvést třešně.

Můj osobní názor samozřejmě spadá do té první kategorie a můj názor na celé Japonsko asi moc objektivní není. Vím to, ale je to zkrátka láska na první pohled a na celý život. Moje rada je naprosto upřímná: pokud se do Japonska výhledově chystáte a nemusíte počítat úplně každou korunu, tak termín na přelomu března a dubna zkuste. Možná pak budeme mít i podobný názor – vidět Hanami a zemřít.

Centrální ulice v Kamakuře



Nejčtenější

Brány a soutěsky Strážovských vrchů. Neskutečný výlet pro milovníky skal

Panoramatický rozhled ze zříceniny Súľovský hrad

Skalní města bývají vyhledávaným cílem turistů. Súľovské skály vám pak k malebnosti přidají bonus v podobě...

Ať žijí duchové. Podívejte se, kde skřítkové a tesaři vylezli z mechu

A ještě jeden snímek z poválečných oprav chátrající památky

Vy cizáci, zmizte! Tak odháněl ze svého hradu rytíř Brtník nezvané hosty. Dnešní hrad Krakovec je ovšem na hosty dobře...



Silný žaludek a trpělivost s sebou. Na co se připravit při cestě do Indie

Hmyzí trus a znečištěný vzduch zabarvily původně bílou hrobku Tádž Mahal v...

Do druhé nejlidnatější země světa míří na přelomu roku tisíce cestovatelů. Indie je pestrobarevná a hlavně...

Byl jsem ve všech zemích světa dvakrát, tvrdí cestovatelský rekordman

Babis Bizas na návštěvě Crozetových ostrovů v roce 2013

Řecký cestovatel Babis Bizas se na svou první cestu vydal v roce 1976 ve věku 22 let. Od té doby se v podstatě...

Nenápadný klenot Saského Švýcarska. Údolím Křinice těsně před zavíračkou

V kaňonu Křinice

Ideální doba pro návštěvu Českého nebo Saského Švýcarska nastala právě teď. Letní humbuk je definitivně pryč a blíží se...

Další z rubriky

OBRAZEM: Infračervená Evropa. Svět, který vidíme, ale nevnímáme

Pařížský fotograf Pierre-Louis Ferrer objevil kouzlo infračervené fotografie v...

Pařížský fotograf Pierre-Louis Ferrer objevil kouzlo infračervené fotografie v roce 2010 při studiích na vysoké škole....

Nenápadný klenot Saského Švýcarska. Údolím Křinice těsně před zavíračkou

V kaňonu Křinice

Ideální doba pro návštěvu Českého nebo Saského Švýcarska nastala právě teď. Letní humbuk je definitivně pryč a blíží se...

Buduje se 136 let, ale až teď dostane chlouba Barcelony stavební povolení

Sagrada Familia, Barcelona

Barcelonská katedrála Sagrada Familia, která je jednou z nejnavštěvovanějších španělských památek, se buduje už 136...



Najdete na iDNES.cz