Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Halucinogenní krajina, kde si plní sny fotografové. Jihozápadní Bolívie

aktualizováno 
Tady zažijete dokonalou závrať z obrovských velehorských prostorů i téměř halucinogenní výjevy z opravdu nevšední krajiny. Občas nebudete vědět, jestli je nebe nad vámi, nebo pod vámi. Zveme vás do unikátní, téměř neosídlené krajiny v jihozápadní Bolívii.

Bolívie. Národní přírodní rezervace andské fauny generála Eduarda Avaroy - Barevné, zdánlivě "stékající" pruhy vytvořené společnými silami umělci Gravitace a Eroze | foto: Martin Mykiskapro iDNES.cz

Cesta povede přes "Národní přírodní rezervaci andské fauny generála Eduarda Avaroy", pojmenované po jednom z bolivijských hrdinů z bojů za nezávislost Bolívie na Španělsku.

Těžký odhad vzdáleností

Zatímco o faunu hlavně v podobě stovek až tisíců plameňáků v lagunách není nouze, velmi vzácná je flóra. To je jedním z hlavních znaků zdejšího kraje.

Cesta se po většinu trasy klikatí pustými vysokohorskými planinami ve výšce přes 4000 metrů nad mořem. Absence stromů a výskyt sporé a pouze přízemní vegetace v rozlehlých pláních bere člověku obvyklé schopnosti odhadovat vzdálenosti.

Bolívie. Národní přírodní rezervace andské fauny generála Eduarda Avaroy

Pohled na Salar de Uyuni přes obří kaktusy ostrova Isla del Pescado

Okolní vrcholy se zdají na dosah ruky, mnohé z nich ale přesahují 5500 m n. m. Jejich nejvyšší pasáže tedy přesahují okolní krajinu o více než výškový kilometr!

Putování může začít na hranici mezi Chile a Bolívií u Laguna Blanca (Bílé laguny). Jezero poskytuje dobrý úvod do snové krajiny - v nehybné hladině mělkého jezera s bílým dnem se až neskutečně odráží obrovská hora na protějším břehu. Vše v ostrém slunečním svitu, v nadmořské výšce 4500 metrů.

Bez slunečních brýlí se kolem rozhlížet nejde. Pravé rozměry krajiny před námi prozrazují až malinké tečky růžových plameňáků brouzdajících se dole ve vodě. Vánek hladinu čeří, odraz hory ve vodě mizí. Plameňáci zůstávají.

Laguna Verde, nejúchvatnější scenérie Jižní Ameriky

Následuje krátký přejezd na jedno z nejúchvatnějších scénických míst Jižní Ameriky, na vyhlídku u Laguna Verde (Zeleného jezera) s impozantní sopkou Licancabur v pozadí. Blahem neplesá jen srdce fotografa-krajináře, z dokonalé kompozice bývají uneseni všichni.

Bolívie. Národní přírodní rezervace andské fauny generála Eduarda Avaroy

Sopka Jurikis nad lagunou Verde má nahoře kráter o obvodu 5 km

Matně zelenavá voda okrouhlého jezera, zcela pravidelný obří kužel vulkánu v pozadí. Vrchol leží v nadmořské výšce 5930 metrů. Sopka je důstojným "patníkem" chilsko-bolivijské hranice - ukázku z knihy autora si můžete přečíst ZDE.

K opojení z krajiny přispívá nadmořská výška 4300 metrů, která může způsobovat i lehké motání hlavy.

Od Laguna Verde se noříme hlouběji do neskutečné krajiny jak z jiné planety. Táhlé svahy zdobené barevnými pruhy různých drolících se minerálů působí jako obří abstraktní obrazy. Barevná škála obsahuje různé odstíny šedé, hnědé, červené, rudé, žluté a bílé. Vzory zdánlivě "stékajících" barevných pruhů utvářejí společnými silami umělci jménem "Gravitace" a "Eroze".

Stejně jako u dalšího výjevu s výstižným názvem - skály Salvador Dalí. V suché štěrkové stráni jsou rozesety skalní útvary ostrých tvarů. Osamocené skalní věže čnící z naprosto rovného podkladu vyvolávají dojem, jakoby je tam někdo rozmístil uměle. Opět je to jen hříčka erozních jevů.

Bolívie. Národní přírodní rezervace andské fauny generála Eduarda Avaroy

Další dlouhé přesuny zpestřují zastávky u termálních pramenů a bahenních gejzírů. U termálů Chalviri je samozřejmě možné spočinout v jezírku s teplou vodou a vychutnávat daleký výhled do otevřené krajiny s malebnou lagunou v popředí.

Bolívie. Národní přírodní rezervace andské fauny generála Eduarda Avaroy

Osamocený turista zde působí tak trochu nepatřičně

Bolívie. Národní přírodní rezervace andské fauny generála Eduarda Avaroy

U bahenního gejzíru Sol del Maňana

Bahenní gejzír Sol del Maňana (Ranní slunce) je nejvhodnější navštívit brzy ráno, kdy z bublajícího bahna uniká do chladného ovzduší vlhké teplo a vytváří mohutná oblaka páry prosvícená ranním sluncem. Při návštěvě během dne zase může člověk obdivovat bahenní vývěry tak zblízka, že si jen musí dát pozor, aby v některém nezmizel.

Kouzlo zdejšího kraje je skryto také ve stále minimální infrastruktuře. Jinde obvyklé příkazy a zákazy ze strany administrace národního parku zde prakticky neexistují, a když, tak na ně nikdo nedohlíží.

Bolívie. Národní přírodní rezervace andské fauny generála Eduarda Avaroy

Na dlouhé prašné cestě si lze odpočinout v termálních pramenech Chalviri

Ponorný vařič zlikviduje celou elektrickou síť

Ostatně, pro Bolivijce zatím nebylo ani důležité přesné vymezení parku, oficiální rozloha je jen informativní. Přesné hranice parku ve zdejší divočině zatím nikdo nikdy nevyměřoval ani neoznačoval.

Vyvrcholením prvního dne je průjezd kolem Laguna Colorada (Červeného jezera). Název jezera vypovídá vše doslova. Vodní hladina o nezanedbatelné ploše 60 km² má sytě červenou barvu, což vyniká zejména při východu a západu slunce. Zhruba 6 x 10 kilometrů veliké jezero ovšem není hlubší než pouhých 40 až 60 cm.

Nízká teplota vody ovšem ihned eliminuje nápad zkusit vodní plochu přebrodit a projít se při tom mezi velmi četnými plameňáky. A tak zvláštní krajinu, červenou plochu se stovkami růžových plameňáků a vzdálenými horami, vychutnáváme z bezpečí břehu.

Po další chvíli jízdy zjišťujeme, že řidiči samovolně změnili trasu, na místo nocování na dohled jezera se přesouváme do zapadlé indiánské vesničky a zdejšího jediného, primitivního, ale čistého "hotelu". Jen kdyby počet toalet odpovídal průměrnému zatížení cca 20 lidi na noc. Před spaním si chceme na zahřátí uvařit čaj, bohužel po zapojení ponorných vařičů kolabuje celá zdejší elektrická síť živená kdovíjakým předpotopním zdrojem.

Bolívie. Národní přírodní rezervace andské fauny generála Eduarda Avaroy

Magická skalní města

Následující den je ve znamení neobvyklých skalních útvarů. Nejprve navštěvujeme dvě skalní města - první obřích rozměrů, druhé obří rozlohy. Mezi kameny pozorujeme zdejší drobné vačnatce viskače.

Poté zajíždíme na samý okraj hlubokého kaňonu, jaký by člověk v krajině táhlých plání rozhodně nečekal. Na dně se klikatí stružka potoka, kolem ní se line obzvlášť šťavnatá pastvina pro místní lamy, alpaky, či divoké vicuňi.

Bolívie. Národní přírodní rezervace andské fauny generála Eduarda Avaroy

Abstraktní výjevy krajiny oživuje stádečko lam vikuň

Noc trávíme v těsné blízkosti světového přírodního unikátu: uyunského salaru, Salar de Uyuni. Jedná se o naprosto rovnou tvrdou solnou pláň o rozměrech 150 x 130 km. Bolivijci ho křižují několika směry a v nadsázce nazývají "nejlepší bolivijskou vozovkou". Salar vznikl v obrovské bezodtoké pánvi opakovaným zaplavováním a odpařováním vody opakujícím se po statisíce let.

Bolívie. Národní přírodní rezervace andské fauny generála Eduarda Avaroy

Džíp v zatopeném Salaru de Uyuni - jede, letí nebo snad plave?

Následující den nás tedy čeká přejezd Salaru. Nejsem tu sice poprvé, tentokrát však bude přejezd úplně jiný než jindy. Vrcholí doba dešťů, a tak je většina Salaru pokryta několikacentimetrovou vrstvou vody. Pět až čtyřicet centimetrů vody mění Salar v obrovské mělké jezero, které se na dlouhé chvíle bezvětří stává neskutečným zrcadlem.

Vzdalující se hory za námi se brzy začínají "vznášet" nad nekonečnou vodní plání, přes kterou džíp zvolna "pluje" nízkou rychlostí kamsi vpřed.

Najednou jsme uprostřed "bílého nic", na jehož vzdálených okrajích díky odrazu ve vodě hory "stojí" na svých naprosto symetrických obrazech. V bělostné pláni se věrně odráží i celá modrá obloha s oblaky. Ztrácí se pojem dole-nahoře: nebe je teď nad námi i pod námi. A v tom nepřirozeně symetrickém prostoru se vznášíme s naším džípem po nekonečné vodní hladině, stále rovně za nosem.

Bolívie. Národní přírodní rezervace andské fauny generála Eduarda AvaroyBolívie. Národní přírodní rezervace andské fauny generála Eduarda Avaroy

martin mykiska

Autor článku - cestovatel a publicista Martin Mykiska -napsal ze svých cest několik knih, dvě z Himálaje a dvě z Jižní Ameriky. Poslední v řadě se jmenuje "Jižní Amerikou přes Patagonii k Orinoku".

Vyvrcholení této cesty je návštěva skaliska vystupujícího z roviny Salaru. Skalisko se nazývá Isla del Pescado (Rybí ostrov). V době zaplaveného Salaru svému jménu dostojí doslovně. Opět: ostrov se nejprve před námi zdánlivě vznáší nad svým symetrickým odrazem ve vodě.

Na jeho návštěvu je vyhrazena hodina času, kdy vystupujeme na vrchol a kromě Salaru můžeme obdivovat i gigantické kaktusy Trichocereus pasacana, které rostou po celé ploše ostrova ve velkém množství. Za nimi oslňující bělostná pláň, mraky nad námi i v pláni pod námi, sem tam černá tečka dalšího přijíždějícího či odjíždějícího turistického džípu.

Zcela omámeni těmi halucinogenními výjevy vznášejících se hor a mraky pod námi dokončujeme přejezd Salaru na opačný břeh, kde pak náhle a se silným drcnutím procitáme ze sna a rázně se vracíme do bolivijské reality: na další šíleně rozbitou, prašnou polní cestu. Návštěva snové krajiny je u konce.

může se hodit

Cestu odlehlou krajinou přes hory a Salar de Uyuni zajišťuje celá řada soukromých bolivijských cestovních agentur svými ne zrovna nejnovějšími džípy. Případné nepohodlí, menší, závažnější i zcela zásadní komplikace na cestě lze překonat pouze s pomocí osobního cestovatelského nadšení pro nevšední zážitky a vysokou mírou schopnosti improvizovat.

Nejste-li toho schopni, zůstaňte raději jen u čtení těchto řádků. Tří až čtyřdenní přejezd pustých hor jsem letos absolvoval již poněkolikáté a o překvapení nejrůznějšího charakteru opět nebyla nouze.

Cestu po Salaru lze absolvovat buď jako okruh z Uyuni do Uyuni, nebo jako přejezd z chilského San Pedro de Atacama do Uyuni.

Mapy © Google

Autoři:




Nejčtenější

Přistání na řece Hudson
Zázrak na řece Hudson. Přistání, které se zapsalo do letecké historie

Úžasná přirozená ranvej. Široká, rovná. Ne příliš rušná. Až na to, že její povrch tvoří vodní hladina, na níž neplánovaně přistál airbus se 150 pasažéry. Po...  celý článek

Tyrkysová hladina jezera Iskanderkul
Odpočívejte, vodky popijem. Tádžické Fanské hory překypují vstřícností

Fanské hory v severozápadní části Tádžikistánu jsou vyhlášené svými tyrkysovými jezery a dechberoucími scenériemi. Díky své kráse byly hojně navštěvovány již v...  celý článek

"V den mých pětadvacátých narozen jsem se ráno podíval na svou kočku a uvědomil...
Moje kočka si žila lépe než já, říká muž, který brázdí svět bez motorů

V pětadvaceti opustil dobře placenou práci a rozhodl se věnovat své vášni – pomalému cestování. Dave Cornthwaite ukrajuje kilometry na paddleboardu, kajaku,...  celý článek

Další z rubriky

Značka na golfovém hřišti v Austrálii upozorňující na přítomnost žraloků.
Už žádné další útoky žraloků. Australské pláže budou hlídat drony

Austrálie vyšle na pláže bezpilotní letouny s kamerami, aby hlídaly výskyt žraloků u pobřeží a okamžitě vysílaly poplach pobřežní hlídce a na chytré hodinky...  celý článek

"V den mých pětadvacátých narozen jsem se ráno podíval na svou kočku a uvědomil...
Moje kočka si žila lépe než já, říká muž, který brázdí svět bez motorů

V pětadvaceti opustil dobře placenou práci a rozhodl se věnovat své vášni – pomalému cestování. Dave Cornthwaite ukrajuje kilometry na paddleboardu, kajaku,...  celý článek

Zbytky táborových baráků zarůstají, tím více z nich mrazí. Tady trávily léta...
Zapomenutý koncentrák na kraji Evropy. Stíny komunismu v deltě Dunaje

Dunajská delta je proslulá romantickými zákoutími slepých vodních ramen či tisícovými hejny mnoha druhů ptáků. Území do dnešních dnů značně izolované a...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.