Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Halucinogen šamanů na vlastní kůži. Embéčkem přes Mexiko

aktualizováno 
Všechny cesty vedou do Říma. A všechny řeky se jednou k moři dostanou. Všechny, až na ty mexické, píšou Michal Vičar a Martin Beťko, kteří na své cestě embéčkem kolem světa právě projíždějí Mexikem.

Nejdřív nám docela zatrnulo. Mexický policista nás ale zastavil jen proto, aby nám popřál šťastnou cestu. | foto: Michal VičariDNES.cz

"Mexičtí tátové to své děti nejspíš učí jinak," uzavřel jsem právě několikaminutový "brainstorming" nad mapou Mexika, jež se rozkošnicky vyhřívá na sluncem rozpálené kapotě naší Julie.

Stojíme uprostřed pouště, nad hlavami nám žhne doběla rozpálený kotouč explodujícího hélia, termonukleární fúze na jeho miliony kilometrů vzdáleném povrchu nekompromisně udávají ráz okolní krajiny.

Řek tu v okolí moc není. Pouze pár se jich modrá na zmíněné mapě, ale i ty jsou nějaké divné. Pramení, potom se rozlévají a mohutní, poté se zase sbíhají do úzké stužky a pak, kupodivu, jakoby opět pramení. Taková je logika pouště. Řeky nikam nevedou. Tečou tak dlouho, než se zcela vypaří.

Embéčkem kolem světa - Mexiko
Krajina, kde zítra znamená "hlavně ne dnes"

Ta věc s řekami však není jediné, co nás mate. Všechno tu funguje tak trochu jinak. Snědé  postavy postávají celé hodiny při cestě a sledují projíždějící auta a nikomu z nich nikde neutíká žádná příležitost, nikomu se nehroutí kariéra.

Dobytek pasoucí se na přilehlých polích líně odhání dotěrný hmyz bzučící už jen z povinnosti, ani těm trsům trávy jako by se růst moc nechtělo.

SERiÁl Embéčkem kolem světa

Ve vzduchu je všude cítit ona příslovečná "maňana" a neznamená to nutně "zítra", ale v podstatě - "kdykoliv, jen ne teď". Jako by všichni tak nějak tušili, že se není kam hnát, že i ty řeky dojdou k cíli, pouze mají-li štěstí.

Embéčkem kolem světa - Mexiko

Kdyby to zvíře mohlo promluvit, řeklo by maňana. Okolí Duranga

A tak patrně jedinými lidmi, kteří se zde o něco úporně snaží, jsme my dva. Snažíme se z plných sil nějak pochopit ta nová pravidla fungování tohoto rozporuplného světa, jeho ghetta plná bosých dětí i jeho nablýskaná obchodní centra, jeho vojáky krčící se s kulomety v zákopech při cestách, jeho drogové kartely, jeho pouště i jeho tropické pralesy. A jelikož cesta k pochopení bývá často klikatá, rozhodneme se to nakonec vzít zkratkou.

PEYOTL

Lophophora williamsii, známý spíš jako peyotl, je malý tmavě zelený kaktus bez ostnů vyčnívající zpravidla pouze pár centimetrů nad zemí. Rostlina má tvar válce radiálně rozděleného do několika laloků, pod jeho kožovitou slupkou se nachází vodnatá dužina obsahující alkaloidy. Výskyt kaktusu je omezen pouze na jih USA (převážně Texas) a některé pouštní oblasti Mexika.

Peyotl hraje ústřední roli v duchovním životě domorodého obyvatelstva zmíněných oblastí - již tisíce let se využívá pro náboženské, rituální a léčebné účely. Navzdory faktu, že rostlina obsahuje meskalin, je její užívání v rámci spirituálních a náboženských rituálů ve všech státech Severní Ameriky zcela legální.

Pouštní hostina

A to je i důvod, proč teď stojíme uprostřed pouště desítky kilometrů od nejbližšího sídla. Já, Michal a Míra - jeden z přátel na cestách. Potkali jsme se již ve Vladivostoku, pak Koreji a teď zase tady v Mexiku. Míra prý ví, kde roste peyotl.

"Peyotl byl odedávna užíván domorodými obyvateli při nejrůznějších náboženských rituálech a ceremoniích. Tento nevelký kaktus bez ostnů je využíván k vyvolání spirituálních stavů umožňujících hlubokou introspekci a vhled. Některé domorodé kulty nazývají peyotl  'potravou duše'," píše náš turistický průvodce.

S vidinou nadcházejícího duchovního osvícení a zásadních Pravd, které na nás v ten večer čekají, tedy nadšeně vyrážíme do pustiny. Ani ne po hodině jsme zpátky v našem tábořišti a máme vše připraveno.

První zásadní Pravda se nám pak odhalí hned po prvním zakousnutí: peyotl je možná potravou pro duši, rozhodně však ne pro tělo. Podle úšklebků a zhnusených grimas na tváři mých společníků poznávám, že si všichni myslíme totéž: být šamanem není žádná sranda.

Embéčkem kolem světa - Mexiko

Sbírání peyotlu není nepodobné našemu houbaření, vyříznete jen vrchní část, aby na původním kořenu mohla vyrůst nová rostlina

Každé další sousto do sebe soukáme jen s maximálním vypětím vůle, toto skutečně není žádná legrace, něco tak hnusného jsem snad nejedl ani ve školní jídelně. Naše žaludky se také vehementně ohrazují, po třetím kaktusu to Michal na protest všude dokola "popeyotluje".


Osvícení aneb magický trojúhelník

Hodinu poté pak sedíme zpocení a zcela vyčerpaní u ohně a nasloucháme vytí kojotů. Zdají se být čím dál blíž.

"Tak co?" ptáme se očima jeden druhého.

"Tak nic," odpovídáme si navzájem rozpačitým pokrčením ramen.

Osvícení si dnes dává nějak na čas.

Embéčkem kolem světa - Mexiko

Peyotl je sice především potravou pro duši, ale také velmi rychle proběhne trávicím traktem. Ranní krize, okolí Matehua.

Minuty se vlečou, dřevo dohořívá, hvězdy nad námi jako by se nám vysmívaly. Uteče hodina, pak další, začínáme se pomalu smiřovat s tím, že se naše spirituální Já dnes nedostaví.

Když tu náhle...

Najednou zřetelně cítím, jak se cosi hluboko ve mně pohne. Je to takový divný pocit, jako by se pomalu roztáčela kola obrovského stroje, jako by se na vás sunulo cosi, co není v lidských silách zastavit. Po tvářích ostatních přeběhne stín nepokoje, vidím, že se s nimi také něco děje. A pak se to stane.

Najednou všichni vyskočíme jako jeden muž a rozběhneme se do pouště, každý na jinou stranu.

Najednou všichni víme, co se děje, naše vědomí je jednotné, naše poznání je kolektivním poznáním. Důkazem souznění, důkazem, že všichni "víme", je tenká bílá stuha, která vlaje za každým z "osvícených". Tenká bílá stuha toaletního papíru.

I když jsme ten večer nedošli vhledu, nakonec jsme přece jen poznali, co v nás vlastně je.

mapku zvětšíte kliknutím

Embéčkem kolem světa

Naše trasa
Slovensko, Polsko, Litva, Lotyšsko, Rusko, Jižní Korea, USA, Mexiko, Guatemala, San Salvador, Honduras, Nikaragua, Kostarika, Panama, Kolumbie, Venezuela, Brazílie, Guyana, Surinam, Portugalsko, Španělsko, Francie, Německo, ČR
Celkově pojedeme
35 000 km, skrz 4 světadíly - za 180 dní
Odjezd: 1. Září 2008
Plánovaný návrat: 28. února 2009

Julie
Značka: Škoda 1000 MB
Narozena: 1969
Počet rychlostí: 4
Maximální rychlost: 125 km/h
Maximální dosažená rychlost: 120 km/h
Na tachometru při odjezdu z ČR: 107 253 km
Spotřeba benzinu: 8 l na 100 km
Objem motoru: 988 cm2
Na cestu připravili: Martin Pavliš a Martin Slezák
Úpravy oproti sériové výrobě: Plech pod motorem a převodovkou, tlumiče na rally na Škodu 1000 MB, nové přední sedačky, namontovaný alternátor místo dynama.
CESTOVATELÉ
Martin Beťko
nar. 22. 1. 1982, student mgr. cyklu Žurnalistika, Bc. Mezinárodní vztahy (FSS MUNI Brno), 4 semestry Všeobecné lékařství (LF MUNI Brno), role: novinář, zdravotník cestovatelské zkušenosti: cesta napříč Aljaškou, dále např. Rumunsko, Ukrajina, Srbsko, Kosovo, Albánie, západní Evropa
Michal Vičar nar. 13. 5.1985, Bc. Psychologie/Sociologie (FSS MUNI Brno), průvodce cestovního ruchu, role: fotograf, technické zázemí cestovatelské zkušenosti: 10 000 km napříč USA (trasa Minneapolis-Seattle-Los Angeles-Las Vegas-Denver- Minneapolis), dále např. Rumunsko, Ukrajina, Srbsko, Kosovo, Albánie, Turecko, Kurdistán, Laponsko...)

Autoři:


Nejčtenější

Naivní Češi v sandálech jsou v Chorvatsku pojem. Znají je i záchranáři

Milovníci hor ocení při návštěvě Makarské výstup na vrcholky Biokova.

Makarska je klenot Dalmácie, ale umí být i nebezpečná. Nádherná a unikátní příroda totiž bývá při nepříznivém počasí...

V Paříži nainstalovali nové eko-pisoáry. Nechutné, bouří se místní

Pařížané si stěžují na výrazné pisoáry bez zástěn v centru města. (13. srpna...

Paříž přišla s novým nápadem, jak ekologicky využít lidskou moč. Nové červené pisoáry se slámou uvnitř dokážou vytvořit...



Slovensko bez turistů. Nejkrásnější dolina Nízkých Tater zeje prázdnotou

Dolina Štiavnica od Štefánikovy chaty

Za nejkrásnější dolinu Nízkých Tater bývá obvykle považována Demänovská dolina s turistickým střediskem Jasná a...

Nebuďte povýšení a nechovejte se jako stádo. Sedm cestovatelských hříchů

Vyrážet do světa bez zvídavosti je jedním z největších hříchů pod sluncem.

Chcete si prázdninové toulky po světě opravdu užít? Podívejte se na seznam zásadních chyb, které nesmíte na cestách...

Turisté si odvážejí z pláží Sardinie písek, úřady rozdávají vysoké pokuty

Ilustrační snímek

Úřady na Sardinii bojují proti turistům, kteří si z tamních pláží odnáší na památku písek, což poškozuje životní...

Další z rubriky

Mnozí nás mají za šílence. Trek drsnou divočinou Yukonu nás ale dostal

V této části parku nejsou značené stezky. Cestovatel se v terénu musí...

Žádné značené stezky, jen kompas a topografické mapy. A taky drsné počasí i všudypřítomní medvědi. Kdo miluje trekking...

Pobyt v Kanadě na Working holiday visa byl úžasný, píše Češka

Národní park Waterton Lakes leží pár hodin jízdy autem na jih od Canmore, ale...

Do Kanady jsem přijela na kanadský národní svátek, který se slaví 1. července a je plný ohňostrojů. A od té chvíle se i...

Nebojte se couchsurfingu. Já jsem tak poznala Filadelfii, píše Češka

Filadelfie

Jako au-pair v americkém Washingtonu D.C. jsem se během svého volna snažila poznávat nová místa. Jedna z mých...

Najdete na iDNES.cz