Gruzíni vše zničili

  21:48aktualizováno  21:48
Saakašvili musí být psychopat. Jak je zřejmé již z této první věty, následující řádky nebudou korektní, natož pak zasvěcenou úvahou o kavkazském konfliktu, který eskaloval přesně před rokem.

Jihoosetská auta ze srpna 2008 | foto: Tomáš Poláček, MF DNES

Nabízím pouze postřehy stopaře, který už tři týdny křižuje severním Kavkazem, a právě v těchto dnech pojídá horké pirohy se sýrem v rozstřílené Jižní Osetii.

Jelikož nejsem politolog, vezmu to po lopatě. Nejprve se představím: Pětkrát jsem byl na dovolené v Gruzii, žádný národ mi nebyl bližší. Překrásná země. A lidé pohostinní, až to vyčerpává.

Naopak Rusku nefandím ve fotbale ani hokeji, na milost jsem vzal pouze tenistku Annu Kurnikovovou. Aniž bych o tom hlouběji přemýšlel, považoval jsem Rusko vždy za nadutou, nesympatickou velmoc.

Dva názory ze severu

Na Kavkaz jsem se vydal právě proto, abych zkusil pochopit zdejší napjatou situaci. Chtěl jsem objet celé pohoří, ale nepodařilo se - v současnosti se ze severní strany Kavkazu nedostane na jih žádný cizinec, který nevyužije loď nebo letadlo. A mně žádné letadlo nezastavilo.

Znám tedy pouze názory ze severu, což ale, myslím, nevadí. Severní Kavkaz je převážně islámský region a muslimové Rusům obvykle nepřejí. Devadesát procent mých řidičů přesto vyslovilo názor, že se gruzínský prezident Michail Saakašvili loni v srpnu zbláznil.

Dmitrij Čerininko, který mě vezl z Novorossijsku na jih, loni bojoval proti Gruzínům. Řekl mi, že se musí nechápavě smát tomu, jak na konflikt zareagovala většina vyspělého světa včetně české vlády: "Gruzíni začnou ničit malinký, bezbranný národ, který zoufale požádá o pomoc Rusko. My přijedeme, zachráníme Osetii, zaženeme útočníky a potom překvapeně zjistíme, že jsme vlastně viníci."

Opačných názorů bylo skutečně málo, ale jeden jsem zaznamenal v dagestánských horách. Gamzat Magomedovič Machmudov je hluboce věřící muslim, který Rusko nenávidí. Oprávněně - v nedávné historii právě Rusové čtyřikrát vypálili jeho vesnici. Gamzat říká: "Putinovo Rusko znovu ukázalo svoji arogantní sílu. Vždyť Jižní Osetie je na gruzínském území a neexistuje žádný důvod, aby se trhala. Žije tam hrstka lidí, je to vlastně jediné město... Představ si, že by se před druhou světovou válkou chtěly od Československa trhnout Sudety a nějaká velmoc by jim v tom aktivně pomáhala - to by se ti líbilo?"

A nyní už se vydejme do samotné Jižní Osetie. Leží zhruba uprostřed Kavkazu a v současnosti se dá do této křesťanské země dostat za hodinu rychlé jízdy ze severoosetského Vladikavkazu.

S každým, jen ne s Gruzií

Po celou tu hodinu nevidíme nic hezkého, co by stálo za zmínku. Ale potom už hranice, jihoosetské razítko do pasu a dlouhým tunelem vjedeme do ráje. Opuštěné divoké hory, v údolích staré dřevěné chaloupky. Na skalních útesech stojí chrámy.

Vedle klikaté silnice je občas stánek s občerstvením, platí se tu ruskými rubly. Objednáme si šašliky a hned si přisednou místní, Osetinci. Chtějí se vypovídat; a po nich budou stejné věty opakovat i všichni ostatní: "Nám je vlastně jedno, jestli budeme mít vlastní zemi, jestli se spojíme se Severní Osetií, nebo dokonce s Ruskem. Jenom už, proboha, nikdy nechceme mít cokoliv společného s Gruzií, nerespektuje, že jsme se v několika referendech jasně rozhodli pro nezávislost, a loni všemu nasadila korunu způsobem, který nikdo z nás nečekal."

Na cizince mluví rusky, mezi sebou osetinsky. Zvláštní jazyk - zní to, jako by měli na krku utaženou smyčku. Gruzínsky tu nemluví vůbec nikdo. "V téhle zemi nenajdeš člověka, který by řekl dobré slovo o Gruzínech a špatné o Rusech," poučili mě.

Většina obyvatel žije až na samém jihu země, ze tří stran obklopeném Gruzií. Okolo hlavního města Cchinvali, jehož jméno znamená "koňská stezka" a ve kterém nebydlí ani 40 tisíc obyvatel.

Kdo v uplynulém roce absolvoval cestu do Cchinvali, nikdy nezapomene na hrůzu, kterou musel sledovat posledních 15 kilometrů před městem. Na tomto úseku totiž nezůstal stát jediný dům, Gruzíni všechno rozbombardovali a podpálili.

Udělal jsem si výlet do vesnice, přes kterou Gruzíni do Osetie vstoupili. Jmenuje se Chetagurovo a úplně ji zrušili. Nezapomenu na sedmdesátiletou stařenku Eteri Arsenidzeovou, která mi vyprávěla až tragikomický příběh. Sama je Gruzínka, v Gruzii má rodinu, do Osetie se kdysi provdala. Loni se vyděšeně dívá, jak jí vojáci odstřelují prasata. Belhá se tedy za prasaty, ale než se k nim dostane, vidí, že jí vyhodili do vzduchu krávu. Běží ke krávě, a než se dostane k ní, Gruzíni rozbombardují dům. Tohle není vtip. Stařenka Eteri bydlí i po roce ve stanu, na novou krávu nemá peníze a ráda by konečně umřela.

Nejspíš přehlížím historické souvislosti. Nepochybuji o tom, že když Rusko zahájilo protiofenzivu, chovalo se ke Gruzínům taky krutě. Jenomže jedno je, alespoň podle mě, jisté. Loňský konflikt zahájil Saakašvili, spojenec Evropské unie a NATO. Kdyby tehdy nepřijeli na pomoc Rusové, nezbylo by z Jižní Osetie nic. A proto trvám na té první větě: Gruzínský prezident musí být psychopat.



Nejčtenější

Brány a soutěsky Strážovských vrchů. Neskutečný výlet pro milovníky skal

Panoramatický rozhled ze zříceniny Súľovský hrad

Skalní města bývají vyhledávaným cílem turistů. Súľovské skály vám pak k malebnosti přidají bonus v podobě...

Ať žijí duchové. Podívejte se, kde skřítkové a tesaři vylezli z mechu

A ještě jeden snímek z poválečných oprav chátrající památky

Vy cizáci, zmizte! Tak odháněl ze svého hradu rytíř Brtník nezvané hosty. Dnešní hrad Krakovec je ovšem na hosty dobře...



Silný žaludek a trpělivost s sebou. Na co se připravit při cestě do Indie

Hmyzí trus a znečištěný vzduch zabarvily původně bílou hrobku Tádž Mahal v...

Do druhé nejlidnatější země světa míří na přelomu roku tisíce cestovatelů. Indie je pestrobarevná a hlavně...

Byl jsem ve všech zemích světa dvakrát, tvrdí cestovatelský rekordman

Babis Bizas na návštěvě Crozetových ostrovů v roce 2013

Řecký cestovatel Babis Bizas se na svou první cestu vydal v roce 1976 ve věku 22 let. Od té doby se v podstatě...

Nenápadný klenot Saského Švýcarska. Údolím Křinice těsně před zavíračkou

V kaňonu Křinice

Ideální doba pro návštěvu Českého nebo Saského Švýcarska nastala právě teď. Letní humbuk je definitivně pryč a blíží se...

Další z rubriky

Jak dostat mrtvého blíž k nebi. V Sagadě dávají rakve na skálu

Tradice zavěšování rakví na skály je v Sagadě stará až dva tisíce let.

Filipínská Sagada je jedním z míst, kde stále můžete zahlédnout rituální pohřbívání z dob dávno minulých. Odlehlé...

Silný žaludek a trpělivost s sebou. Na co se připravit při cestě do Indie

Hmyzí trus a znečištěný vzduch zabarvily původně bílou hrobku Tádž Mahal v...

Do druhé nejlidnatější země světa míří na přelomu roku tisíce cestovatelů. Indie je pestrobarevná a hlavně...

Podzimní balada v Tatrách. Dokonalý výhled z Barance vyváží náročnou dřinu

Vrchol Barance

Štíty pocukrované jinovatkou, modrá obloha bez bouřek, téměř nekonečná dohlednost a námaha bez potu. To vše čeká na...



Najdete na iDNES.cz