Gruzie, země hor a zahrad, neztrácí optimismus

  12:21
To podstatné se nemění. Prastaré chrámy na svazích Kavkazu připomínají návštěvníkům, jak dávné jsou dějiny Gruzie. Pobřeží působí jako botanická zahrada plná pestrobarevného ovoce. A Gruzínci se hodně smějí a rádi pijí bílé víno. Pětimilionová Gruzie se však nadále točí v bludných kruzích postsovětského chaosu. "Stále není úplně jisté, zda do budoucna obhájíme svoji plnou nezávislost," říká Alexandr Rondeli, gruzínský politolog.

"Pořád existuje možnost, že se zase staneme provincií Ruska. Na druhou stranu: pomalu, pomaloučku jdeme vpřed," dodává. Země s pověstí kraje pohostinných horalů prožila v minulém desetiletí několik převratů a válek, ve kterých přišla o část svého území - Abcházii a Jižní Osetii. Prezidentu Eduardu Ševardnadzemu, sovětskému ministru zahraničí Gorbačovovy éry, se alespoň podařilo vrátit zemi stabilitu a udržet ji v očích Západu ve skupině demokratických zemí. To samo o sobě je významný počin.

Mnoho Gruzínců i západních expertů si ovšem myslí, že měl dokázat víc. "Ano, nyní již mohu bez obav vycházet na ulici i po setmění. Ale to je opravdu málo, trvá to vše již příliš dlouho," říká Margarita, tbiliská novinářka. Má štěstí - má práci. Tak jako všechny postsovětské země (s výjimkou Pobaltí) se Gruzie musí vyrovnávat s obrovským odlivem schopných lidí - kdo mohl, odešel do Ruska či někam jinam.

Podle některých odhadů jde o statisíce, možná až milion lidí. Pro malou Gruzii to znamená pohromu. "Gruzínci jsou trpěliví, věří, že bude lépe," říká Margarita. "Bojím se ale, aby je tahle doba celkově nezměnila. Někdy mám pocit, že z jejich tváří trochu zmizel úsměv," dodává. Z Tbilisi dál dýchá atmosféra starého města vzdělaných lidí, města, které vždy stálo na rozhraní Evropy a Asie. Pod alejemi mohutných stromů a v úzkých uličkách starého města korzují lidé ochotní bavit se dlouho s kýmkoliv o čemkoliv. Jak velí místní zvyk, jsou oblečeni většinou pečlivěji než - například - návštěvník ze střední Evropy.

Balkony domů se ztrácejí za hradbou květin a vinné révy. Staříci pod nimi hrají se zápalem šachy a občas nostalgicky vzpomínají, jak dobře se jim žilo v éře Sovětského svazu. Gruzínci dnes říkají: "Rusové nám pořád do něčeho mluvili, takže ta nezávislost je docela dobrá věc." A zároveň dodávají: "Tehdy v sovětské éře jsme si žili jako králové. A dnes nemáme nic. Tak k čemu to je?" Politolog Alexandr Rondeli ovšem podotýká, že spojenectví s Ruskem či budování "nového" SSSR si nikdo moc nepřeje. "Lidé jsou nesmírně zklamaní z ekonomické pohromy. Válka v Čečensku však Gruzii ukázala, že orientace směrem do Evropy je jediná možnost," říká. Stát je slabý, s výjimkou policistů, kteří od řidičů téměř na každém kilometru vybírají za prohřešky domnělé i skutečné často neskutečné pokuty. "Nikoho nezajímáme a nikdo po nás nic nechce a po nikom nemůže nic chtít," říká David, mladík ze západogruzínského města Zugdidi, které je pod kontrolou vlády v Tbilisi spíše jen teoreticky, stejně jako další vzdálenější regiony. "Jsme svými pány, žijeme z toho, co vypěstuj eme na zahradě," říká.

Velkolepé gruzínské domy připomínají spíše hrady, na jejich verandách po večerech popíjejí starousedlíci čaču, pověstnou domácí kořalku značné síly, či domácí víno. Po zdech se v úrodnějších částech země, ke kterým Zugdidi patří, plazí vinná réva a dole mezi záhony zeleniny a ovocnými stromy pobíhají domácí zvířata. Stát se rozpustil v chaosu minulých let a lidé si znovu zvykají spoléhat se jen a jen na sebe tak jako v minulosti. Nedaleko za Tbilisi, tam, kde dříve bývalo centrum dávných gruzínských říší, je lehké uvěřit, že země vskutku patří do Evropy. Do městečka Mccheta na soutoku dvou řek se lidé přicházejí poklonit do chrámů, které patří k nejstarším na světě, do centra gruzínského křesťanství, které místní vládci přijali již ve 4. století. Kněží zpívají táhlé modlitby, babičky klečí v přítmí kamenných kostelů, jež přežily vpády ničitelů, ať Mongolů před mnoha staletími, či bolševiků poměrně nedávno. Gruzínci jsou na své dávné tradice nesmírně hrdí - na unikátní písmo, starobylý jazyk i zvyky předávané z generace na generaci.

"Tradice jsou důležité, ale k čem nám jsou, když se jimi příliš neřídíme?" poznamenává se smíchem Liana Džakeliová, lingvistka a bohemistka. Její předci, významní šlechtici, kdysi před staletími vládli oblasti na jihu dnešní Gruzie. Je si jista, že svébytnost Gruzínců a schopnost ctít zvyky předků nakonec zemi vyvedou na správnou cestu. "Vše chce čas, vše zase bude dobré," říká. "Deset dvacet let v našich dějinách nic neznamená."
 

Typický obrázek z východní Gruzie.

Autor:

Nádraží Praha Vršovice

  • Nejčtenější

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  27.3 14:07

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Vstup zakázán! Ostrovu Morgan vládnou tisícovky pokusných makaků

25. března 2024

Mohutné duby porostlé chomáči lišejníků, husté křoviny a šest úzkých písečných pláží. Morgan Island...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

KVÍZ: Poznáte země světa podle jediné fotografie?

22. března 2024

Existují místa, která jsou tak výjimečná, že se dají zařadit pouze do jedné konkrétní země. Poznáte...

Mnohem lepší než Thajsko. Kambodža vás okouzlí vstřícností i památkami

21. března 2024

Kambodža byla loni zvolena asijskou vedoucí kulturní destinací. My jsme si její návštěvu...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Nejpomalejší rychlík světa. Ledovcový Express nabízí úchvatnou jízdu

25. března 2024

Tentokrát jsme se za švýcarskými panoramaty vydali s vlaky Rhétských drah, tedy typicky červenými...

Děravé království v údolí Loiry. Nejen zámky, ohromí skalními domy i koktejly

28. března 2024

Premium V některých se pěstují houby, v jiných zpracovávají jablka, v dalších farmáři chovají bource...

Sedadlo v třinácté řadě v letadlech nehledejte. Chybí tu i další čísla

28. března 2024

Třináctka má v Evropě pověst smolného čísla. Pokud se vám ale podařilo zasednout v letadle na...

Láska na druhé sousto. Japonská kuchyně je plná nástrah i úžasných chutí

28. března 2024

Seriál Když jede člověk do Japonska, nevezme si s sebou zásobu paštik, to se rozumí tak nějak samo sebou....

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  27.3 14:07

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...