Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Země cestovatelům zaslíbená. Gruzie s batůžkem a skoro zadarmo

aktualizováno 
Gruzie láká cestovatele z celého světa hlavně na nedotčenou horskou krajinu, skalní města, prastaré kláštery i skvělé víno. Pokud hledáte místo, kde si budete moct úplně sami užívat krásu gruzínských hor, nesmí vám uniknout národní park Lagodechi.

Černé skalní jezero | foto: Michal Hruškapro iDNES.cz

Asi nejznámějšími horskými oblastmi jsou Svanetie či Kazbegi. Národní park Lagodechi zůstává mnohými průvodci často neprávem opomíjen. Park leží v oblasti Kachetie, na hranicích s Ruskem a Ázerbájdžánem.

Fotogalerie

Kachetie je proslulá vínem, které se od toho, na které jsme zvyklí v Evropě, poněkud liší. Gruzínci ho nechávají kvasit spolu se slupkami a semínky, které z vína oddělují až nakonec. Proto má gruzínské víno typicky zakalenou barvu a výraznou ovocnou chuť. Z oddělených semínek a slupek poté vyrábí pálenku „Čača“. Litr výborného vína zde pořídíte klidně za 60 korun, stejně tak i půl litru Čači.

Cestování po Gruzii je sice poměrně chaotické, ale také levné. Když už se vám podaří najít v záplavě tradičních dopravních prostředků - maršrutek tu, kterou potřebujete, musíte si často počkat klidně pár hodin, než se naplní. Do Lagodechi se dá dostat maršrutkou například z Tbilisi za 7 lari (1 lari je asi 11,5 Kč).

Na koních k Černému skalnímu jezeru

Tip na dovolenou

Plánujete letošní dovolenou? Lákají vás známá i neznámá místa? Vyberte si dovolenou přesně podle vašich představ na Dovolená.iDNES.cz.

Nabízí se tady hned několik nádherných treků. Můžete vyrazit na některý z jednodenních, které vedou spletitou džunglí k ukrytým lesním vodopádům, a i několik vícedenních výletů. Asi nejoblíbenějším z nich je túra k Černému skalnímu jezeru, které leží přímo na hranicích s Ruskem. Cesta k jezeru a zpět zabere tři dny. Je ale možné si přímo v Lagodechi půjčit koně.

Představa projížďky na koních v gruzínské přírodě je natolik lákavá, že oželíme 160 lari (50/kůň/den, 40/průvodce/den, 5/stan/noc nebo 15/chatka/noc) a najímáme si je i s průvodcem. Pohled ze sedla na podzimem políbené, pestrobarevné lesy je okouzlující. Hned ze začátku cesty nás čeká adrenalinové brodění řeky, která nám připadá divoká a nespoutaná stejně jako tradiční tance této země. Po několika nesnázích řeku přece jen zdoláme a následuje prudké stoupání z údolí až na vrcholky kopců.

Asi v půlce cesty nám průvodce a jeho přítel najdou poklidné místo, vhodné na polední pauzu. A protože Gruzínci nejraději hodují v kruhu přátel, kde všechno patří všem, vyndávají z brašen chačapuri (gruzínský chléb plněný sýrem), klobásky a domácí víno a tím vším nás štědře hostí. Zhruba po půl hodině a dvou litrech vína je nám jasné, že je čas pokračovat dál. Cesta vede stále do strmého kopce. Pobízíme koně povelem „hačů!“ a v náročnějších úsecích sesedáme a jdeme po svých, aby si trochu odpočinuli.

Cesta k Černému skalnímu jezeru

Cesta k Černému skalnímu jezeru

Cesta k Černému skalnímu jezeru

Cesta k Černému skalnímu jezeru

Vyhlášená gruzínská pohostinnost

Po dalších dvou hodinách cesty vyjíždíme ven z lesa a otevírají se nám úchvatné výhledy na údolí pod námi. Všude kolem zlatá tráva a oranžové stromy. Blížíme se k našemu prvnímu cíli. Malá chatka s třemi místnostmi s postelemi bez matrací. Kromě nás dorazila ještě skupinka gruzínských studentů. Snad první Gruzínci, kteří umějí alespoň trošku anglicky. Do té doby jsme se domlouvali v podstatě převážně česky s ruským přízvukem. Rozuměli jsme si.

Opět si všichni sedáme kolem jednoho stolu, každý vybalí jídlo, které má (a samozřejmě víno) a začíná se hodovat. Po jídle přichází na řadu pálenka Čača. Náš průvodce se ujímá role tamady. Tamada je ten, kdo pronáší přípitky. Gruzínské přípitky jsou dlouhé a je jim přikládán velký význam. Nejčastěji pijeme na přírodu, mír a lásku. S každým dalším přípitkem je zábava stále hlučnější a rozjívenější, proto se přesouváme ven k ohni a zpíváme české i gruzínské písně všech možných žánrů a navzájem se snažíme naučit naše národní tance.

První stanoviště

První stanoviště

Jeden z mnoha přípitků během oběda

Jeden z mnoha přípitků během oběda

Bujará noc, těžké ráno

Jak nám bylo v noci veselo, tak je nám ráno úzko. Již o šesté hodině ranní totiž vyrážíme dál směrem k jezeru. Naše těla rozlámaná z bujarého slavení odmítají spolupracovat a s blížícím se polednem začíná slunce nemilosrdně žhnout. Přestože koně nemáme na další den již zaplacené, je nám dovoleno se na nich dále svézt. Této nabídky chvílemi s vděčností využíváme.

S blížícím se jezerem, a tudíž i ruskou hranicí, potkáváme dva gruzínské vojáky se samopalem. Ti se k nám připojují a dohlížejí na celou naši skupinu. Zpočátku máme z ozbrojených, přísně se tvářících vojáků docela respekt. Ovšem cíl je už na dosah, a tak kráčíme dál. Jsme zhruba ve třítisícové výšce a přímo před námi se rozkládá pohraniční základna. Je zahalena v mraku a z dálky vypadá zlověstně.

Vojáci nás vedou rovnou k ní. Zde však zjišťujeme, že jakékoliv předchozí obavy byly naprosto zbytečné. Po nutné kontrole pasů si s námi totiž místní hraničáři nejen příjemně povídali, ale uvařili nám i horký čaj a kávu na zahřátí. Dva vojáci s námi pokračovali i dále k jezeru. Kolem dokola obklopeni vysokými horami s výhledem na jednu stranu do Gruzie, na druhou do Ázerbájdžánu a na další do Ruska se přibližujeme k našemu cíli.

Černé skalní jezero

Černé skalní jezero

Úchvatné jezero

Únava se stupňuje, i naši gruzínští přátelé vypadají vyřízeně. Vojáci jdou pár set metrů před námi. Jejich úkolem je zajistit, že se bezpečně vrátíme z hranic s Ruskem zpět do Gruzie (alespoň to tvrdí). Najednou se před námi objevuje jezero. Vklíněné mezi dvě hory, klidné a tmavé. Nad ním dramatickou atmosféru dokreslují černé mraky, z druhé strany na celou scenerii dopadá slunce. Nádherné místo. Hned litujeme, že jsme stan nechali ležet v chatě. S chutí se pouštíme do jídla, tentokrát už bez vína. Ovšem pouze proto, že už žádné nezbylo. Gruzínci to totiž bez vína snad ani neumí.

Cestou zpět jako by se hory porostlé suchou travou proměnily ve zlato. Paprsky klesajícího slunce vytvořily úchvatnou podívanou. Okouzlení tímto momentem si všichni sedáme na zem a sledujeme, jak slunce pomalu klesá. Čeká nás ale ještě hodina cesty zpět na horskou chatu. Ve tmě. Dvě svítilny pro deset lidí je poměrně málo, takže sestupujeme pomalu a opatrně. Po příchodu na chatu padáme do židlí a pojídáme zbývající jídlo. Naši gruzínští společníci vyrážejí ještě na další čtyřhodinový pochod zpět dolů do Lagodechi. My se s nimi loučíme a jdeme spát. Tu cestu si chceme užít za světla.

Může se hodit

Jak se do Gruzie dostat

  • Kromě přímých letů z Prahy je možné využít levnější variantu z některého z polských letišť či z Budapešti. Zpáteční letenka se pak dá pořídit již za 900 Kč. My letenku koupili z Budapešti i se zavazadlem za 2000 Kč na osobu. Doprava z Prahy do Budapešti a zpět pak vyšla na zhruba 700 Kč.

Jak cestovat po Gruzii

  • Tradičním dopravním prostředkem je maršrutka. Jezdí jich hodně a na většinu míst, kam budete potřebovat, se dostanete bez problému. Oproti autobusům u nás vycházejí v přepočtu na počet kilometrů poměrně levně. Další možností je vlak, my jsme ho využili při cestě z Batumi do Tbilisi. Cesta trvala 5 hodin, stála 18 lari a ve vlaku byla bezplatná wi-fi a komfort jako v první třídě.

Co si dát k jídlu

  • Gruzínské jídlo je vynikající. Různé druhy „chlebů“ plněných různými druhy sýrů, tradiční šašlik (grilované maso), nebo výborné polévky si nesmíte nechat ujít.

Kde spát

  • Všude najdete ubytování „u někoho doma“, kde je hlavní výhodou i výborné jídlo od hostitelky a za dobré peníze. Takové ubytování bývá za 20 lari i s jídlem. Noc v hostelu stojí od 25 lari za noc.

Ceny

  • Ceny v Gruzii jsou o něco nižší než u nás. To platí zejména pro ubytování a jídlo v restauracích.
Gruzie, NP Lagodechi

Gruzie, Národní park Lagodechi. Zdroj: www.openstreetmap.org

Autoři:



Nejčtenější

Dvě mrtvoly v rokli. V Mexiku zavraždili cyklisty na cestě kolem světa

Zavraždění cyklisté Krzysztof Chmielewski z Polska (vlevo) a Holger Hagenbusch...

Je to případ, který opět připoutal pozornost světové veřejnosti k eskalující epidemii násilí v Mexiku. Tamní policie...

Z plynárny ve skalách bude penzion. Nový majitel neodolal kouzlu místa

Objekt bývalé plynárny v Hřensku.

Sto let starý kamenný dům v Hřensku schovaný v úzké skalní rokli, který původně sloužil jako plynárna, získal nový...



Další velepočin lezce Ondry. V Rumunsku zdolal dvě nejtěžší cesty

Adam Ondra vylezl v norském Flatangeru nejtěžší sportovní cestu světa, a zavedl...

Český lezec Adam Ondra opět posunul hranice nejen své, ale i všech svých soupeřů: zdolal hned dvě nejtěžší cesty...

Na Vltavu vypluly benátské gondoly, parašutista podletěl most

Slavnosti Navalis na Vltavě v Praze (15. května 2018)

Vltava v centru Prahy v úterý večer patřila Svatojánským slavnostem Navalis. Letos je zpestřily dvě válečné gondoly z...

Plasty jsou i v nejhlubším koutě Země. V Mariánském příkopu našli igelitku

Plasty v Mariánském příkopu

Přívalu plastového odpadu neunikl ani nejhlubší kout světových oceánů: bezmála 11 kilometrů hluboký Mariánský příkop....

Další z rubriky

Válka turistických průvodců v Bruggách připomíná spor taxikářů s Uberem

Belgické Bruggy bývají často označovány jako „Benátky severu“. Ilustrační snímek

V malebném belgickém městě Bruggy se rozhořela bitva mezi certifikovanými turistickými průvodci a těmi, kteří nabízejí...

Corregidor: největší kasárny světa v Manilské zátoce rozstříleli Japonci

Jeden a půl kilometru dlouhá kasárenská budova, svého času největší na světě.

Corregidor je ostrov prorostlý džunglí. Kdysi tu bývala největší kasárenská budova na světě a Američané zde sváděli...

Voniaca a Hradová: objevte nedotčenou krásu Slovenska na Muráňské planině

Národní park Muráňská planina

Přímo za humny slovenského Tisovce objevíte nejkrásnější a přitom nejméně navštěvovaná místa Národního parku Muráňská...

Najdete na iDNES.cz