Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Grand Canyon: poklusem až úplně na dno...

  12:44aktualizováno  12:44
- Úplně na dno se člověk může dostat hrou v karty nebo pitím kořalky a trvá to roky. V arizonském Velkém kaňonu to tak zábavné není: každý si na dno musí dojít po svých. Trvá to dva dny, ale jak se ukázalo, jde to zvládnout i za šest hodin. Ale probůh, jen to nezkoušejte napodobit!

Kdesi dole, kilometr pod nohama, teče řeka Colorado. To je tedy padák! Ale branka před ním, jakýsi kamenný vchod do hlubin, tolik láká. Člověk tam musí aspoň strčit nohu.

Můžete jezdit kolem Velkého kaňonu celý den, a přesto to není ono. Můžete sledovat nejkrásnější kino světa, když západ slunce polije skály zlatem a potom krví. A přesto to není ono.

Musíte dovnitř.

Dovnitř se musí.

A tak se ráno naperete lívanci politými javorovým sirupem a v osm vyrazíte ze vstupní branky. Vzhůru dolů. Ale první kroky jsou strašné. Klouže to. "Klouže to," volá zbytečně paní, která s manželem přihlíží od branky. Asi to také zkusili a teď čekají, až mrazík povolí. Stezka je pokrytá ošklivým náledím. Pomalu, jen pomalu. Ale vy tolik času nemáte. Spěcháte totiž na autobus.

To je tak: další noc u kaňonu si už nemůžete dovolit, protože by drsně nabourala celý rozpočet. Bright Angel Lodge nedává nocleh zdarma. A poslední autobus odjíždí kolem čtvrté odpoledne. Stihnout ho musíte. "Cože,vy chcete jít dolů a nahoru v jednom dni?" ptá se recepční. "Poradím vám: zapomeňte na to. Ale jestli chcete, dojděte se ještě zeptat rangerů."

"Myslíte až k řece? Ne, to nelze. Na to jsou potřeba dva dny. Musíte přespat dole," říká kategoricky ranger, strážce národního parku. "Za jeden to nejde."

Kam až to půjde

Dobrá, tak dojdu tam, kam to bude možné, jen pro ten zážitek šlapat uvnitř Velkého kaňonu, říkáte si. Ranger radí, že nejdál lze dojít k Indiánským zahradám. Sedm a půl kilometru tam a totéž zpátky. To zvládnete. A tak se ráno kloužete dolů.

Pěkná, široká pěšina, dlouhé zatáčky a neuvěřitelné výhledy. O pár hodin později, na zpáteční cestě, se tenhle úsek stane hotovým zabijákem. Římsy, útesy a věže, vodopády. Velký kaňon jako jedna z mála atrakcí světa vypadá i ve skutečnosti tak dobře jako na fotografiích. Vypadá skoro jako filmová kulisa pro natáčení filmu o sobě samém.

Kratičká zacházka: na skalních stěnách jsou staré indiánské malby. Vypadá to, že Indiáni buď neuměli kreslit, nebo kreslili jen to, co přejel parní válec: placatá želva, placatá žába a mlok mimochodník.

Led už povolil, přestává to klouzat. Ale časová ztráta je značná. Je třeba dohnat zpoždění. A tak se poprvé z chůze stává běh. Pak klušete, kdekoliv to jde.

Běžet není zase takový problém, jak by se zdálo. Shora vypadá kaňon jako strmá díra, ale uvnitř se rozšiřuje do zlomů a údolí, takže stezka je na dlouhých úsecích velmi mírná, skoro rovná.

MŮŽE SE HODIT

* Ke Grand Canyonu jezdí autobus Greyhound, ale auto dává samozřejmě víc možností.

* Ubytovat se lze v hotelích a chatách v Grand Canyon Village, počítejte ovšem s minimálně 60 dolary na noc.

* Kaňon si můžete prohlížet jen shora, z okraje, a budete spokojeni. Je skvělý. Ale můžete jít dolů až tam, kam chcete. Pokud míříte na dno, vyhraďte si na výlet dva dny.

* Výlety se nejčastěji podnikají ze South Rim (2134 m n.m.), který je otevřený po celý rok včetně víkendů a svátků. North Rim bývá otevřený jen od poloviny května do poloviny října.

* Nejvhodnější doba na túry po Grand Canyonu bývá od podzimu do jara. V létě se teploty na South Rim pohybují okolo 10 - 20 °C, ale čím níž scházíte, tím vyšší teploty - často přesahují i 40 °C.

* Mimo zimu lze dole spát v kempu pod širákem. Zvlášť v létě si vezměte hodně vody, dolní část kaňonu je opravdová poušť a v létě tam bývá přes 40 stupňů. Dolů můžete vyrazit i na mulách. Za těžké peníze se můžete proletět nad kaňonem také vrtulníkem, ale je to zbytečné vyhazování dolarů.

* Je nutné - často pít, ikdyž cestou na určitých odpočívadlech narazíte na vodní fontánky, musíte si vzít vodu s sebou. Vhodné jsou iontové nápoje. Z potravin ovoce, sušené ovoce, oříšky, slané pečivo... Je nutné doplňovat vodu a sůl.

Někde se občas dokonce zvedá tak, že začne stoupat. To je opravdu zvláštní, zvlášť uvážíte-li, že vlastně jdete vzhůru, abyste se dostali dolů... Před jednou takovou rovinkou ale kaňon ukáže, že také umí cenit zuby.

Jákobův žebřík 

To místo se jmenuje Jákobův žebřík. Je to opravdu žebřík. To není svah, to je mrtvák. Stojíte na vršku skalní stěny a pod špičkami je hloubka. V ní se vine čárka stezky, nekonečná řada zatáček visících skoro ve vzduchu. Představte si šikmou věž v Pise, na ní klikaté schodiště zvenčí a ještě bez zábradlí. Tak to je Jakubův žebřík. Ale nakonec to jde celkem dobře a bezpečně.

To jen pohled shora byl strašný. Čas je skvělý, otočka - tedy Indiánské zahrady, kde kdysi Indiáni pěstovali kukuřici a fazole - je už na dohled. Čas je dokonce šokující. Papírový průvodce praví, že sestup sem by měl trvat tři hodiny. Co ale dělat, když to stihnete za něco přes hodinu? Pokušení jít dál až na dno je silné.

Ale dojít v jednom zátahu až k řece a zpět není přece možné, říkali to rangeři i recepční. A stojí to černé na bílém v místním průvodci: "Nepokoušejte se sejít z vrcholu na dno a zpátky v jediném dni. Mnoho lidí, kteří to zkusili, vážně onemocnělo nebo zemřelo." Napsáno anglicky, německy, francouzsky a japonsky, takže to asi myslí vážně.

Až na dno

Ale pokušení je příliš silné. A tak po kamenech překročíte místní Rubikon, malý potok, a vyrážíte dál. Směr: dno Velkého kaňonu a řeka Colorado. Snaha chytit odpolední autobus, ušetřit dolary, a přesto vidět co nejvíce, je dobrý bič. To se pak běží dobře.

Kaňon se mění. Není už ani stopy po sněhovém poprašku či borovicích. Nahoře byl leden a sníh, tady je květen a slunce. Je teplo. Bunda skončila v batůžku, svetr kolem pasu, džíny už jsou vyhrnuty ke kolenům.

Tady dole už je poušť. Sem tam kaktus, nízké trávy. A sucho. Když totiž nahoře prší, sem dopadnou kapky jen občas. Vypaří se dřív, než spadnou na dno.

Skaliska už jsou menší, kulatější, okraj kaňonu přes ně dávno není vidět. Kdo došel až sem, má za sebou takových deset kilometrů, geologicky však urazil stamiliony let. Velký kaňon je živá učebnice dějin planety. Vápencové útesy na vrcholu jsou dnem mělkého moře, které před 200 miliony let zalévalo Arizonu. Když sestoupíte o pár stovek metrů níž, střídá je 240 milionů roků starý pískovec.

Arizona byla kdysi také pouští a vítr udusal obrovské duny, které pak zalilo moře. Indiánské zahrady však zase z bahna, které se usadilo na dně moře před 550 miliony let. Za miliony let se plošina, z níž měl vzniknout kaňon, roztahovala horkem, smršťovala chladem - a praskala. Řeka Colorado byla skvělým kráječem. Na proříznutí cesty potřebovala něco mezi šesti a pětadvaceti miliony let.

Váš čas se ale počítá na hodiny. Autobus odjíždí odpoledne a nečeká. A tak když dorazíte až na dno, není čas na oslavy. Colorado je překvapivě úzká řeka, stříbřitě šedivá a hrozivě rychlá. Fotky, sebrat kameny na památku, projít se po břehu. Čelem vzad a vzhůru. Nahoru je to těžší.

Chodit v kaňonu, to je horolezení naruby. Nejdřív se jde dolů a když toho člověk začíná mít celkem dost, začne teprve lézt nahoru. Znovu kráčí známými místy Ďáblovou vývrtkou, Indiánskými zahradami, Břidlicí boha Višnua, Červenou zdí.

Jogging na autobus

Dělá krátké přestávky, doplňuje kalorie pojídáním hrstí směsi oříšků, čokolády,vloček a rozinek. Je překvapen, jak si tělo za deset minut odpočine. Předbíhá rangera stoupajícího nahoru. "Kam to joggujete?" Pravdivá odpověď, že na autobus, by jej asi porazila.

Pomalu už nemůže, Jakubův žebřík, to je spíš skřipec. Poleká jej velké zvíře na římse metr nad jeho hlavou. Ježíš, puma! Kdepak, obyčejná horská koza, která dává najevo, jak je jí ten člověk pod ní lhostejný. V poslední třetině jde do tuhého. Oříšky a rozinky už moc nepomáhají. Teď už dopředu žene jen vůle a jízdní řád autobusu.

Jak by bylo krásné odhodit batoh a třeba i tělo. Nohy by to samy snad už nějak vyšly. Konečně je vidět branka. Je po druhé hodině. Je opravdu hezké stát zase na rovině. "Tak kde jste až byl?" ptají se v hotelu. Dolem, říkáte? Pětadvacet kilometrů s kilometrovým převýšením za šest hodin? Come on, nechte toho...

Všechny nože Arizony...

Ve čtyři odjíždí autobus do města Flagstaff. Je příjemné jen sedět a vychutnávat vítězství nad kaňonem. Ale duch kaňonu má dlouhé prsty a už vymýšlí pomstu. Druhý den ráno se po seskoku z palandy flagstaffského hostelu zabodávají do stehen všechny nože Arizony. Jako by do každého stehna dala koňara celá fotbalová jedenáctka naráz.

Výkřik. Pád na zem. Matka všech bolestí.

Poklusem z kopce setřesené a výstupem namožené stehenní svaly snesou jen chůzi po rovině.

A tak Flagstaff následující dny může sledovat podivného cizince, který po schodech dolů chodí zásadně pozadu a divně křiví ústa.


 

Slavný Grand Canyon leží v těsném sousedství indiánských rezervací Havasupai a Hualapai

Grand Canyon, Arizona, USA

Grand Canyon, Arizona, USA. Dole protéká řeka Colorado.

Grand Canyon, Arizona, USA

Grand Canyon, Arizona, USA

Grand Canyon, Arizona, USA

Autoři: , ,




Nejčtenější

"V den mých pětadvacátých narozen jsem se ráno podíval na svou kočku a uvědomil...
Moje kočka si žila lépe než já, říká muž, který brázdí svět bez motorů

V pětadvaceti opustil dobře placenou práci a rozhodl se věnovat své vášni – pomalému cestování. Dave Cornthwaite ukrajuje kilometry na paddleboardu, kajaku,...  celý článek

Přistání na řece Hudson
Zázrak na řece Hudson. Přistání, které se zapsalo do letecké historie

Úžasná přirozená ranvej. Široká, rovná. Ne příliš rušná. Až na to, že její povrch tvoří vodní hladina, na níž neplánovaně přistál airbus se 150 pasažéry. Po...  celý článek

Tyrkysová hladina jezera Iskanderkul
Odpočívejte, vodky popijem. Tádžické Fanské hory překypují vstřícností

Fanské hory v severozápadní části Tádžikistánu jsou vyhlášené svými tyrkysovými jezery a dechberoucími scenériemi. Díky své kráse byly hojně navštěvovány již v...  celý článek

Další z rubriky

Karaoke z Islandu
Přijeďte a zlomíte si jazyk. Nejtěžší karaoke píseň má přilákat turisty

Že je váš rodný jazyk komplikovaný a turisté vás nedokážou ve vaší řeči ani pozdravit? Udělejte z toho výhodu. Originální karaoke písnička s komplikovanými...  celý článek

Pohled z Ostré na hřeben mezi Ostrou a Zadnou ostrou
Podzimní ráj bez lidí. Projděte si nejhezčí celodenní túru ve Velké Fatře

Slovenské pohoří Velká Fatra je opravdu velké. Naplánovat tady jednodenní výšlap, který by ukázal tyto pusté a divoké hory v celé své kráse není jednoduché....  celý článek

V Kerkyře na Korfu je nejmenší přistávací ranvej v jižní Evropě
VIDEO: Káva a letadla nad hlavou. Pohodová atrakce na řeckém ostrově

Na Korfu je jedna z nejmenších přistávacích ranvejí v jižní Evropě. Piloti musí mít speciální výcvik, neboť z jedné strany je moře a z druhé nejvyšší hora...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.