Slušné Vánoce a další sezona ještě mohou vše zachránit, přinejmenším v nejvyhlášenějších místech. Níže položená bez zázemí hor přes dva či dvaapůl tisíce metrů již ale jistě promýšlejí katastrofické scénáře.
Naše hory? Po dvou mizerných sezonách se v předminulé a minulé trochu zahojily, podnikatelé si pomohli od nejhorších dluhů a s lepšími pocity dále investovali především do zasněžovacích systémů. V současných teplotách ale děla s němou výčitkou stojí a s nimi i celý lyžařský byznys. Podobně obchod: loni a předloni se konečně více prodávalo a i letos zkraje podzimu panovala slušná lyžařská nálada. Ta se nyní, kdy by nákupy vánočních lyžařských dárků měly vrcholit, poněkud vytrácí. Lid lyžařský, nyní jakoby letargický, uvnitř však netrpělivý a natěšený, ale reaguje citlivě jak lakmusový papírek: sníh a zahájení sezony v něm pak najednou vybudí obrovskou aktivitu a vše se rychle rozjede.
Rozjede se to opravdu? Co všechny ty zvěsti o oteplování? Není už tady?
Tuto polemiku přenechejme odborníkům a připomeňme si, že končící dekáda začínala podobně špatně, že zima 97/98 byla rovněž bídná, a že kroniky pamatují i horší extrémy. Starší z nás mají sice sklon vzpomínat na ladovsky boubelaté zimy se sněhem všude, ale ono je to občas jako se vzpomínkami na školu či vojnu, které časem zkrásní. Někdy ve 20. letech se počátkem ledna na krkonošském Kotli nad Dvoračkami dokonce vznítila tráva. Vánoce 1924 byly nejenom u nás, ale i v Alpách „po více než 50 letech úplně bezesněžné, teplé a zelené,“ píše kronikář. A jiný zápis z toho roku: „Smutné vánoce pro lyžce, nádherné pro turistu. Blankyt modrý, slunce praží, 22° R v poledne, v kraji moře mraků...“
Věřme (co jiného nám taky zbývá), že se vše najednou zlomí a příroda si ten sníh nebo alespoň mráz vynahradí. Oddalovaný požitek pak bude o to větší.
 Budeme místo lyžování hrát golf? |
