Goa - tak trochu jiná Indie

  • 2
Hledáli někdo v Indii místo k pravému odpočinku, případně preferuje pobyt na pláži a nepohrdne levnými nápoji, neměl by minout Gou. Bývalá portugalská kolonie (do roku 1961) skýtá zcela odlišný obrázek od zbytku Indie - křesťanské svatostánky, žádná sari, chlazené pivo na každém kroku, milí obyvatelé. To vše zasaženo do palmových hájů a rýžových políček. Odpočinkem jsme nepohrdli ani my. Na motorkách jsme projeli celou provincii křížem krážem a objevili kouzlo cestování po vlastní ose.

O atmosféře malinkatých vesniček a jejich obyvatelích se těžko vypráví a ještě hůře píše. Podobně ale i o koloniální atmosféře hlavního města Panaji a velkoleposti barokních katedrál ve Staré Goe, nemluvě o barevnosti blešího trhu v Anjune a osvěžení, které prináší ranní koupel po joggingu na dlouhých bílých plážích... A tak zpátky na zem: to pravé bohatství, kterým Goa oplývá, se skrývá ve fenni - lahodným Goa oplývá, se skrývá ve fenni, lahodné a mocné palence z kešu oříšků.

Modré hory

Cílem expedice, která na svou cestu vyrazila 17. srpna, je zdokumentovat a přiblížit socioekonomické i kulturní poměry v zemích jižní Asie (tedy v Pákistánu, Indii, Bangladéši a Nepálu). Účastníci expedice chtějí poznat životní styl obyvatel, demografické problémy, stav historických památek a pozitivní i negativní dopady rozvoje cestovního ruchu v oblastech. Podrobnosti o expedici se dozvíte na stránkách http://www.cestomanie.cz/expedice

Nejvyšší část Západního Ghatu, ležící na pomezí státu Karnataka, Kerala a Tamil Ndu, zvaná Nilgiris - Modré hory, je naší další zastávkou na cestě jižní Indií. Značnou část území zabírají národní parky, v jejichž pralesích se skrývají tygři, sloni , leopardi, krokodýli, asijští bizoni, množství opic a jiné havěti. I naše projížďka parkem Mudumalai sestávala z pozorování stád citalů, pávů a veverek. Jako zlatý hřeb nám byl předveden párek bizonů (ale tygr tu byl prý spatřen pouhý měsíc a půl před naší návštěvou).

Z parku přejíždíme poprvé v Indii narvaným autobusem do města Ooty. Dvacetikilometrová cesta serpentínami s převýšením 1200 metrů a dech beroucími výhledy do údolí trvala dvě hodiny. V ooty nás překvapuje citelné ochlazení a upravená botanická zahrada. Po zdolání nejvyššího vrcholu Dodabetty (2637 m), sestupujeme do nížin. A ne jen tak ledajakou dopravou - romantickou úzkokolejkou, v čele se stoletou parní lokomotivou, jedeme úzkými soutěskami, tunely a čajovými plantážemi na okolních kopcích. Z deštivých hor (končící jihozápadní monzun nás pěkně zmáčel) jsme spadli na vyprahlé pláne Tamil Nadu, které na svůj vodní příděl teprve čekají.

Radost a smutek Kalkaty

V bývalém hlavním městě Britské Indie končí naše první putování Indií. Město honosící se titulem "kulturní metropole", je asi nejpůsobivějším městem,  které jsme navštívili. Zatím jsme však jeho kontrastující atmosféru nestrávili natolik, abychom ji mohli přiblížit.