Gibraltar - tajemné místo na konci Evropy

  13:30aktualizováno  13:30
Přijíždíme ke španělsko–anglické hranici. Před námi se pomalu vynořuje z ranního oparu vrcholek gibraltarské skály, která střeží úžinu oddělující Evropu a Afriku z monumentální nadmořské výšky 426 metrů. Tuto malou enklávu o rozloze necelých 6 km2 si na jihu Španělska stále drží Britové. Ale dávno jsou už pryč časy generála Franca, kdy byla hranice mezi Anglií a Španělskem na několik let úplně uzavřena. Nebylo to však poprvé, kdy byl Gibraltar izolován od okolního světa.

Svou soběstačnost si mimo jiné uchovává díky strategicky položenému přístavu a vlastnímu letišti. Mimochodem napadlo vás, jak vlastně vznikl název Gibraltar? Zkuste vyslovit berberské označení této skály: „Jbel Tarik“…

A jak se tedy dostat na území Gibraltaru, kterému místní mazlivě přezdívají „Gib“? Přechod přes hranici je spíše formální – stačí celníkům zamávat pasem a plynule pokračovat přes letištní runway do města. Nemusíte se obávat, že by vám nad hlavou přistávala či odlétala letadla – přechod runwaye je řízen semafory pro pěší i pro automobilisty.

Na Gibraltaru panuje čilý silniční ruch – ale nečekejte, že tu auta jezdí vlevo! Na anglické osídlení ukazují jiné drobnosti. Při svých toulkách po exkluzivní Main Street či v postranních klikatých a strmých uličkách narazíte na typicky anglické telefonní budky či poštovní schránky, nebo zahlédnete britské vlajky – ať už vyvěšené či nakreslené na kamenných schodech špinavých uliček.

Příjemná mladá Španělka vám v informačním centru vysvětlí, že pro nákupy na Gibraltaru potřebujete gibraltarské libry, které mají ovšem stejný kurz jako ty britské. Velmi rychle tu postřehnete směsici anglického a španělského vlivu, setkání evropské a africké kultury. Své stopy tu zanechali Maurové, Portugalci, Španělé i Britové, tedy národy, které se tu v dlouhé historii Gibraltaru vystřídaly.

Přestože vás informační letáčky budou lákat na různé atrakce v dolní části města, jako je mešita, botanická zahrada, návštěva muzea či pozorování delfínů, nejzajímavějším místem stále zůstává vrcholek gibraltarské skály. Jelikož vás čeká přibližně 400 výškových metrů, je na vás, jaký způsob dosažení vrcholku skály zvolíte.

První možností je lanovka, která stojí asi 6 liber, případně 7 liber, pokud se chcete svézt i dolů. Dalším způsobem dopravy jsou mikrobusy, které vyjdou o něco levněji a které s vámi vyšplhají úzkými a klikatými cestami až nahoru a zastaví všude, kde si budete přát. Anebo se spolehnete na své nohy a vyšplháte na vrchol zcela zdarma.

Pokud se vydáte na sever, dorazíte k hradu Moorish Castle, kde vás zarazí hlídač v budce u závory a bude na vás vymáhat poplatky. Lépe je tedy vydat se směrem opačným a stoupat nahoru pod lanovkou – tam totiž brzy narazíte na místní asi nejpopulárnější atrakci – bezocasé opice makaky, druh, který se volně vyskytuje v severní Africe. Tato zvířátka si místní vláda mimořádně opečovává, jelikož se traduje legenda, že dokud zůstanou na Gibraltaru makakové, udrží se tu i britská vláda. Takže všude narazíte na varující tabule, které hlásají zákaz krmení a hlazení makaků.

Přesto se najdou neposlušní turisté, kteří jim nabízejí pamlsky a dokonce je i nechávají pít z PET lahví. Takovými turisty zkažené opice pak reagují na barevné a šustivé obaly a sáčky a lehce vám je vytrhnou z ruky nebo i z kapsy. Od útočiště makaků můžete pokračovat podél hradeb až na vrchol. Přijíždějící mikrobusy a kabinky tu chrlí stále nové skupinky turistů. Všichni touží po nádherném výhledu na území Gibraltaru, španělskou zem, krásné gibraltarské pláže a na moře, kde z oparu občas vykoukne africká pevnina.

Gibraltarská skála ale nabízí i další zajímavosti, jako je jeskyně sv. Michaela či vojenské muzeum. Uvnitř skály se navíc skrývají podzemní tunely, které je také možno navštívit.

A když už máte pocit, že jste viděli opravdu všechno, můžete se během hodinky pěší chůze ocitnout opět dole ve městě a koupit si tu nějaký suvenýr (třeba plyšového makaka) či si na chvíli odpočinout na pláži.

Pak už nezbývá, než nechat gibraltarskou skálu, jeden ze sloupů Herkulových, které označovaly konec světa, za zády, proběhnout hranicí a minout kolony aut, které se tu tvoří. Skála nám opět mizí v mlžném oparu a my opouštíme toto tajemné místo – ještě v Evropě a přitom tak blízko Africe, anglické a přitom se silným španělským vlivem, místo nepříliš rozsáhlé, ale v případě nebezpečí plně soběstačné.

Legenda tvrdí, že dokud zůstanou na Gibraltaru makakové, udrží se tu i britská vláda.

Autor:


Nejčtenější

Ať žijí duchové. Podívejte se, kde skřítkové a tesaři vylezli z mechu

A ještě jeden snímek z poválečných oprav chátrající památky

Vy cizáci, zmizte! Tak odháněl ze svého hradu rytíř Brtník nezvané hosty. Dnešní hrad Krakovec je ovšem na hosty dobře...

Brány a soutěsky Strážovských vrchů. Neskutečný výlet pro milovníky skal

Panoramatický rozhled ze zříceniny Súľovský hrad

Skalní města bývají vyhledávaným cílem turistů. Súľovské skály vám pak k malebnosti přidají bonus v podobě...



Silný žaludek a trpělivost s sebou. Na co se připravit při cestě do Indie

Hmyzí trus a znečištěný vzduch zabarvily původně bílou hrobku Tádž Mahal v...

Do druhé nejlidnatější země světa míří na přelomu roku tisíce cestovatelů. Indie je pestrobarevná a hlavně...

Podzimní balada v Tatrách. Dokonalý výhled z Barance vyváží náročnou dřinu

Vrchol Barance

Štíty pocukrované jinovatkou, modrá obloha bez bouřek, téměř nekonečná dohlednost a námaha bez potu. To vše čeká na...

Emigrace v evropském provedení. Iry vyhnal do světa hladomor a strach

Interaktivní prohlídka Cobh Heritage Centre, muzea emigrace, je jako cesta o...

Irsko je jednou z mála zemí, kde historie není dobou dávno minulou, ale je živá a hmatatelná se všemi událostmi, lidmi...

Další z rubriky

Emigrace v evropském provedení. Iry vyhnal do světa hladomor a strach

Interaktivní prohlídka Cobh Heritage Centre, muzea emigrace, je jako cesta o...

Irsko je jednou z mála zemí, kde historie není dobou dávno minulou, ale je živá a hmatatelná se všemi událostmi, lidmi...

Jak fotit podzim. Mlha a nízké slunce umí čarovat, naučte se to taky

Foťte proti slunci a najděte si takovou pozici, kdy je slunce ideálně zakryto...

Podzim patří k fotograficky nejvděčnějším ročním obdobím. Zejména krajináře láká k výpadům do terénu vybarvené listí,...

OBRAZEM: Infračervená Evropa. Svět, který vidíme, ale nevnímáme

Pařížský fotograf Pierre-Louis Ferrer objevil kouzlo infračervené fotografie v...

Pařížský fotograf Pierre-Louis Ferrer objevil kouzlo infračervené fotografie v roce 2010 při studiích na vysoké škole....



Najdete na iDNES.cz