Gibraltar a legendy o opicích

Proč Britové hýčkají gibraltarské opice? Jedna legenda praví, že dokud budou žít v křovinách gibraltarské skály makakové, opice rodu Macaca, zůstane korunní kolonie Gibraltar britskou državou, kterou už je tři sta let. Na tento skalnatý výběžek na jihu Pyrenejského poloostrova si přitom dělá nároky i Španělsko, a tak je toto území příčinou neshod. Rozhovory mezi Británií a Španělskem o osudu Gibraltaru tak byly znovu zahájeny loni v červenci.

A zatímco Británie a Španělsko na vysoké úrovni jednají o budoucnosti této kolonie na břehu Středozemního moře, koluje mez Gibraltařany také příběh o tom, jak jejich proslulé "skalní opice" spasil před vyhubením telegram někdejšího předsedy britské vlády Winstona Churchilla. Jak se vypráví, projevil premiér svou pověstnou rozhodnost a předvídavost, když za druhé světové války, kdy zde zbylo už jen sedm opic, přikázal, aby sem byly ze severní Afriky přivezeny další.

Teď se tu makakové vyskytují v tak hojném počtu, že vědci uvažují o antikoncepčních implantátech pro některé samice. Někteří to považují za jasné znamení, že Španělé ostrouhají kolečka a nezbude jim než vyčkávat, zda jim tato středomořská výspa nepřipadne někdy v budoucnu. Ať už zní tenhle příběh jakkoliv poutavě, podle expertů neexistuje žádná známá souvislost mezi přežitím makaků a diplomatickými kontakty dvou bývalých evropských koloniálních mocností.

V současné době čítá komunita těchto polodivokých zvířat, která vábí na svahy gibraltarské skály zástupy turistů, asi 200 zvířat. Někteří makakové občas zavítají dokonce i do města, jehož obyvatelé se přes přirozené sympatie začínají jejich nevítanou přítomností znepokojovat.
Podle biologa Johna Cortese budou některým samicím, až letos přivedou na svět potomky, voperovány antikoncepční implantáty.  "Úspěšně se množí a pokud by jejich komunita zůstala bez kontroly, mohl by se jejich počet každých pět let zdvojnásobit. Teď je jich tolik, že opravdu nehrozí nebezpečí, že by Britové Gibraltar opustili," podlehl Cortes na malý okamžik mýtu.  Podle místního historika může být také Churchillova úloha značně nadsazována.

Churchillův poradce zaslal za druhé světové války do Gibraltaru telegram naznačující, že se premiérovi donesly "znepokojivé zvěsti" o těchto opicích a že si dělá "vážné starosti, aby nebyly ponechány na pospas svému osudu a nevymřely".  Podle telegramu Churchill požádal, aby opičí komunita neklesla pod 24 kusů. Do Gibraltaru byli proto dovezeni další makakové pochytaní v marockém pohoří Atlas.  Podle archiváře gibraltarské správy Toma Finlaysona nebyl Churchill jediný, kdo si dělal starosti o osud makaků.  "Fakt je, že místní činitelé již podnikli potřebná opatření," konstatoval Finlayson.

Gibraltar měl za druhé světové války obzvláště velký strategický význam, a to především vzhledem ke své zeměpisné poloze - leží v nejjižnějším cípu Pyrenejského poloostrova, v Gibraltarském průlivu mezi Středozemním mořem a Atlantickým oceánem, pouhých 20 kilometrů od pobřeží severní Afriky.

Legenda tvrdí, že dokud zůstanou na Gibraltaru makakové, udrží se tu i britská vláda.