Dnes je Galtür klasickým lyžařským střediskem, nicméně stále malým, milým a velice běžkařským. Nacházíme se na hranicích rakouského Tyrolska a Švýcarska. Když přijedete po zhruba šesti a půl hodinách autem od Prahy, cesta tady zkrátka končí.
Pokud byste chtěli nechat auto doma, můžete dojet vlakem asi po osmi a půl hodinách do čtyřicet kilometrů vzdáleného Landecku, který údolí otevírá. Z Landecku si můžete vzít autobus, který je pro turisty zdarma. Minete ještě známější, větší, nablýskanější, ale také dražší a rušnější lyžařské středisko Ischgl.
Mezi Ischglem a Galtürem jezdí autobusy snad každých deset minut. Výrazně tak ubírají automobilovému provozu a umožňují lyžařům užít si svahy a stopy se vším, co k tomu patří.
Průvodkyně ze Zlína
Během naší návštěvy s Běžkotoulkami jsme měli štěstí, že jsme natrefili na instruktorku lyžařské školy Kateřinu, která sem jezdí už přes patnáct let a zná to tady mnohdy lépe než domácí. Místní přírodu upřímně miluje a během dne nám ráda ukázala svoje oblíbená místa.
První výlet, na který jsme spolu vyrazili, byla divoká procházka na sněžnicích. Chvíli jdete po zimní vycházkové cestě, které se v Rakousku označují jako Winterwanderweg, chvíli pak jdete lesem nebo hlubokým sněhem zavátých luk.
Se sněžnicemi a průvodcem prošmejdíte i místa, kam byste si jinak sami netroufli. Je to návrat do dětství, kdy jste bezcílně bloudili neznámými místy a objevovali jejich zákoutí jen pro sebe.
Dojdeme k lesní kapličce a Kateřina má pro mě překvapení. Vytáhne pálenku, nalije štamprle a nakrájí špek. Myslel jsem, že je to výjimka. Dva Valaši se sešli v tyrolských Alpách. Ono to ovšem takto probíhá normálně. Pokud je vycházka večerní, Kateřina ještě rozdělá na sněhu oheň a zpátky se s klienty vrací s loučemi.
Stopa pohádkovým údolím
Jako z pohádky je i romantická lesní cesta údolím říčky Trisana směrem do zmíněného Ischglu. Údolí je sevřené, což nám poskytuje úplně jiný zážitek než rovinaté okruhy nebo náhorní plošiny. Míjíme četné ledopády a meandry říčky, ve které jsou dokonce vidět pstruzi. V kaňonu je pouze jedna stopa, ale to vůbec nevadí.
V Galtüru mají čtyřicet kilometrů běžeckých stop a šest kilometrů zimních turistických stezek.
Romantická lesní cesta údolím říčky Trisana
Zimní Wanderweg a běžkařské stopy jsou často spojené. Část je vyhrazena pro pěší, část má vyříznutou stopu a část uhlazený manšestr. Lidé si tak nepřekáží, tolerují se a zábavu si nakonec užijí všichni. Tak to má být.
O sto let zpátky
Pocit dokonalé zimní pohádky umocňuje koňské spřežení, které projíždí městečkem a vozí turisty. Ostřílený harcovník Magnus nás vezme do kočáru a začne nám vyprávět o svých koních.
Koně pochází z Tyrolska. Jde o plemeno Haflingerů. Jsou velmi robustní, dobře snášejí zimu a jsou silní a temperamentní. První silnice, která vede údolím směrem do Landecku, byla postavena kolem roku 1860. Tehdy se tu jezdilo s koňmi. Po nich to byla poštovní bryčka, také tažená koňmi, mnohem později pak přijely poštovní autobusy. První silnice v tomto směru byla postavena až kolem roku 1880. Do té doby se údolí osídlovalo jen z druhého směru od Švýcarska.
A my se tímto druhým směrem vypravíme na běžkách. Je to úžasná, zhruba sedm kilometrů dlouhá trasa údolím naší známé říčky až k přehradě Silvretta. Skvělá stopa vede přes mírné stoupání, kolem je klidná příroda, po obou stranách nás hlídají hřebeny hor. Idylka.
Poslední úsek do svahu hráze přehrady je docela náročný. Přece jen jsme se vyškrábali až do výšky 2 040 metrů. Přehrada využívá energie vody stékající z vrcholků hor k výrobě elektřiny. Celou dobu jsme v podstatě jeli po silnici, kudy se v létě s oblibou prohánějí motorkáři. Můžete tudy přejet na druhou stranu pohoří do údolí Montafon. V zimě ovšem pouze na lyžích. Jsme tedy opravdu na konci světa.
V Galtüru mají čtyřicet kilometrů běžeckých stop a šest kilometrů zimních turistických stezek. Do Ischglu je to dalších deset kilometrů, takže pokud započítáte cestu zpátky, můžete tady klidně můžete najet až šedesát kilometrů.
Trasy se upravují každý den a pokud toho ještě večer nemáte dost, můžete si dát pár koleček na osvětleném okruhu mezi městečkem a lyžařskou školou.
Historická lyžařská škola
Velkým fenomén v Galtüru je místní lyžařská škola. Před třemi lety oslavila 90. výročí vzniku, patří tedy k nejstarším lyžařským školám vůbec. Mohou se tu učit všichni od malých dětí po dospělé. Škola nabízí výuku snowboardingu, běhu na lyžích, telemarku, skitouringu nebo chůze na sněžnicích. Dokonce tu mají k dispozici speciálně vyškolené instruktory pro lidi s postižením. Soustředí se tu hlavně na děti a také lanovky jsou tomu přizpůsobené.
Samotný Galtür má 45 kilometrů sjezdovek, celé údolí, které zahrnuje i zmíněný Ischgl, pak 380 kilometrů. To je délka jako z Prahy do Ostravy.
Specialitou je lyžařské safari, což je takový celodenní výlet pro lyžaře. Vede krásnou krajinou, zahrnuje výjezd lanovkou, jízdu za pomoci rolby, k níž je přivázáno lano, sjezd lesem, jízdu vláčkem, průjezd taxíkem starou vodní štolou, kde se dříve vyráběla elektřina a spoustu dalších sjezdů. To zní opravdu dobrodružně.
Večer s přáteli
Tam, kde se v zimě proháníme na běžkách, se v létě vesele pasou krávy. A tak jsou tady, jako všude v tyrolských Alpách, vyhledávanou specialitou různé druhy místních sýrů.
Můžete si je tu vyzkoušet například v nezvyklé formě sýrového fondue. Do kotlíku s roztavenou směsí sýrů a dalších ingrediencí namáčíme různé dobroty, od ovoce a zeleniny až po místní šunku. Někomu stačí jen chleba.
Se sněžnicemi a průvodcem prošmejdíte v Galtüru i místa, kam byste si jinak sami netroufli.
Určitě vyzkoušejte takzvané sousto pro dospělé, což je kousek chleba namočený nejdříve ve višňové pálence a pak teprve v sýru. Kdo to ještě nezná, vyzkoušejte to. Ovšem pochopitelně ne sami. Fondue je společenská záležitost a veliká dobrota. Večer s přáteli je stejně příjemný jako všechny ty sportovní zážitky během dne.
Galtür je vlastně stále malá vesnička jako ve svých turistických začátcích, jen je tu v podstatě v každém domě hotel, penzion nebo pokoje k pronajmutí. A taková poklidná atmosféra rozhodně stojí za návštěvu.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
