Situace je složitá, ovšem pouze zdánlivě neřešitelná.
V blízkém okolí Jizerských hor nalezneme oblasti s krásnou krajinou, zachovalou přírodou, oblasti jako stvořené pro pěší turistiku a téměř celoroční cyklistiku. Snad nejvděčnějším krajem pro vnímavého návštěvníka je Frýdlantsko. Přívětivá pahorkatina nejzazšího českého severu pozvolna vyznívá přes státní hranice do teplé Lužické nížiny. Síť značených turistických stezek umožňuje pohodlné výlety po celém Frýdlantském výběžku. Také pro cyklistu může být tato dosud nepoznaná země ideálním prostorem. Nejen zpevněné lesní a polní cesty s minimálními výškovými rozdíly, ale také zdejší silnice třetí třídy, ony "okresky" se zanedbatelným automobilovým provozem, jakož i četné obecní komunikace umožňují volbu trasy podle představ a fyzických možností cykloturistových.
Frýdlantsko je od Liberce zdatnějším cyklistům bez větších problémů dostupné po vlastní ose, pro ostatní je ideální kombinací osobní auto nebo vlak. Počínaje letoškem začala na Frýdlantsku vznikat síť značených cyklistických tras a stezek. Její osou je "Pohodová cyklotrasa", která bude vedena údolím a okolím řeky Smědé, od Bílého Potoka až po Andělku. Trasa vzniká z iniciativy měst a obcí výběžku, s podporou Správy CHKO Jizerské hory a ve spolupráci se Společností pro Jizerské hory, o.p.s.. Nezbytné (a nemalé) peníze poskytla Evropská unie z fondu Phare prostřednictvím Agentury regionálního rozvoje v Liberci. Trasy jsou vedeny tak, aby umožnily poznání největších pozoruhodností historie a přírody zdejšího kraje.
Dnešním příkladem mohou být Heřmanice, hraniční obec v nejbližším jizerském podhůří jihozápadně od Frýdlantu. Obec, kdysi výstavná, ležela na úzkokolejné železnici spojující Frýdlant s městy Reichenau (dnes polská Bogatynia) a Zittau (Žitava). V poslední třetině právě uplynulého století padla trať za oběť povrchové těžbě uhlí na polské straně hranice a posléze nebohá "Heřmanička" zanikla docela. Také státní hranice se stala nepropustn ou a Heřmanice se postupně vyvinuly do podoby klidné, poněkud izolované vesnice. Řada původních usedlostí slouží nyní k rekreaci. I zásluhou chalupářů se v obci zachoval jedinečný soubor hornolužické hrázděné lidové architektury. Pozoruhodná je i okolní příroda. Protože jsme na teplém Frýdlantsku, v nadmořské výšce okolo tří set metrů a navíc na bohatších půdách, vyvinula se zde náročnější lesní společenstva s duby, habrem nebo lípami, mnoha druhy keřů a bylin. V podloží se vyskytuje olivinický nefelinit, čedič, který tvoří také zajímavou přírodní památku - Kodešovu skálu - na začátku obce. Mimořádně zajímavým místem je bývalý čedičový lom na vrchu zvaném kdysi, snad podle majitele, Riegersberg, nyní také po zdejším učiteli Kodešovi, který se stal před válkou obětí německých ordnerů. Lom je v majetku velké těžební společnosti, je však opuštěn a vzorně vyklizen. Jeho dno je zatopeno několika mělkými jezírky a celá lokalita je vpravdě učebnicí geologie a biologické sukcese (procesu postupného osídlování území rostlinami a živočichy). Mohutné a dosud nestabilní stěny lomu jsou tvořeny krásně vyvinutými čedičovými sloupci a vytvářejí rámec zarůstajícímu dnu s mnoha zajímavými rostlinnými druhy vázanými na vodu i vyloženě suchomilnými. Také mnoho živočichů zde postupně nachází svůj domov.
 Nedaleko Bedřichova, jednoho z center Jizerských hor, vznikly nové turistické stezky. |
