Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Frísové, nejmenší národ v Německu

  20:32aktualizováno  20:32
Ta zem je rovná jako dlaň a když chcete k moři, musíte vylézt do kopce na hráz. Pevnina a oceán tu splývají a linie pobřeží se během staletí měnila častěji než jinde hranice států. Tady na zelených podmáčených loukách, ve stálém boji s mořským živlem, který byl i hlavním zdrojem obživy, se po dva tisíce let udržel na malém kousku pobřeží a na přilehlých ostrovech malý národ Severních Frísů. Od vítězné války s Dánskem patří území Severních Frísů stejně jako celé Šlesvicko-Holštýnsko k Německu. Němců na fríském pobřeží přibývá a Frísové mizí. "Asi deset tisíc lidí tu ještě dnes mluví některým z fríských jazyků. Před šedesáti lety jich bylo ještě třikrát tolik," říká Fiete Pingel ze Severofríského institutu, který je v městečku Bredstedt.

Celkový počet Severních Frísů se pohybuje kolem padesáti tisíc, velká část z nich však byla už germanizována. Stejně jako jiní představitelé menšiny si Pingel nestěžuje na nějakou diskriminaci, menšina je chráněna ústavou spolkové země Šlesvicko-Holštýnsko. Pingel však připouští neobvyklost přístupu Spolkové republiky, která na celostátní úrovni Frísy, stejně jako například Lužické Srby, za národnostní menšinu neuznává.

Ale to, s čím Pingel opravdu zásadně nesouhlasí, jsou návrhy opoziční Křesťansko-demokratické unie, podle nichž by se všichni obyvatelé Spolkové republiky měli podřídit "německé většinové kultuře". "Co nám tady budou vykládat o většinové německé kultuře. My jsme tady u nás většinová kultura," říká zvýšeným hlasem Pingel.

Svůj boj o přežití mají Severní Frísové komplikovaný i tím, že těch zhruba deset tisíc lidí mluví sedmi různými dialekty severofríštiny. "Jsou to takřka samostatné jazyky, takže když se sejdou lidé z dvou různých ostrovů a mluví na sebe svými dialekty, nerozumějí si," uvádí Pingel.

"Mám-li fríštinu nějak přiblížit, pak lze říci, že nejpodobnější jí je stará anglosaština," dodává. Přesto nevidí Severní Frísové svoji situaci beznadějně. "Prožíváme v posledních letech něco jako národní obrození," tvrdí s hrdostí v hlase Dörte Flor, donedávna učitelka na jedné z místních škol, kde se ještě učí fríština. "Není to nic masové, nejsou to tisíce, ale stovky lidí, zato velice zapálení," říká Flor o nadšencích, kteří se snaží obnovit národní život. Úspěchem je to, že se rozšiřuje výuka fríštiny na základních školách a začíná se s pokusným vyučováním v předškolních zařízeních.

Existuje rozhlasové vysílání a pomáhá i internet. "Samozřejmě, problémem je uplatnění jazyka. Když děti vyjdou ze základní školy, na fríštinu už nenarazí," konstatuje Flor. V různých dialektech malého jazyka vycházejí i knihy, ale i když si nějakou chcete v některém knihkupectví v severofríských městečkách koupit, dá to prodavačům velké hledání, než nějakou objeví.

Ale Severní Frísové, to není jen jazyk. Jsou to svérázné kroje, zvláštní kuchyně i pálenky do místní větrné zimy. Je to i architektura domů z červených pálených cihel, která má blíže k Holandsku, kde v severní části země žije několik set tisíc západních Frísů. V posledních desetiletích se Frísko z jedné z nejchudších částí Spolkové republiky změnilo v prosperující region - největším zdrojem příjmů se stala turistika. "Je to dvousečné. Samozřejmě s turisty přišly peníze a lidé se odsud nestěhují. Ale davy turistů také přispívají k rychlé asimilaci," konstatuje Pingel.

Bohatí Němci, někteří až z Berlína, na pobřeží vykupují fríská stavení. "Člověk si řekne, že aspoň nespadnou. Ale taky už nikdy nebudou fríská," poznamenává Pingel a na otázku, jak dlouho tu Severní Frísové ještě budou krčí rameny: "Uvidíme". Ostrov Föhr je místem, kde má žít Severních Frísů nejvíce. Ulice městečka Wyk, hlavního města ostrova, mají vánoční atmosféru, které dodává na působivosti i architektura červeno-bílých fríských domů. Studený vítr roztáčí kola fríských větrných mlýnů. Po Frísích však ani památky. Žádný nápis, i v hospodě zní jen němčina. Jen u pekařství se dvě starší dámy zdraví podivnými slovy. Frísky.
 

Tradiční fríský kroj.

Autor:



Nejčtenější

Sovětské mapy světových měst byly jako Wikipedia a Google Maps v jednom

Sověti byli pečliví: takhle detailně zmapovali New York (vpravo) a přístavní...

Podle sovětských civilních map vlastních oblastí se spolehlivě bloudilo. A to byl záměr, měly totiž mást Západ i za...

Hitparáda turistických přešlapů. Čím zaručeně naštvete místní obyvatele

Turista si užívá krmení volně žijících hyen v Hararu v Etiopii.

Chtějí toho vidět co nejvíc a v neposlední řadě jsou důležitým zdrojem příjmů. Z pohledu místních obyvatel jsou však...



Nejkrásnější partie Krounky. Parádní výlet s ferratou, kterou zvládnou i děti

Krounka v Otradově

Doslova pohlazením po duši je putování údolím říčky Krounky na Chrudimsku. Nejhezčí pasáž pojmenovaná Šilinkův důl je...

Les nad Kateřinkami ukrývá tajemný pomník. Nikdo neví, kdo ho vztyčil

Vojtěch Mai objevil žulový pomník, který ve stráni nad Kateřinkami stojí...

Nikdo neví, proč tam je, ani kdo ho nechal postavit. Přitom ve stráni nad libereckými Kateřinkami stojí odhadem dobrých...

Český skialpinista nepřežil 300 metrů dlouhý pád ve Vysokých Tatrách

V Nízkých Tatrách zahynuli dva skialpinisté z Česka (26. listopadu 2017)

Český skialpinista ve čtvrtek nepřežil dlouhý pád ve Vysokých Tatrách na Slovensku. Informovala o tom horská záchranná...

Další z rubriky

OBRAZEM: Jezdí po světě a maluje 3D. Leon Keer lidi baví i nutí přemýšlet

Nic k proclení, Aruba: Kombinovaná malba na podlahu a zeď vznikla na ostrově...

Leon Keer je světový umělec pouličního 3D umění. Do povědomí ho vystřelila malba Lego terakotové armády, kterou...

Naříznutý kámen a Kraví jeskyně. Nenápadné, ale skvělé atrakce v Kolumbii

Přírodní úkaz, kterému se říká jednoduše La Piedra - tedy Kámen.

Kolumbie přitahuje návštěvníky především díky plážím a koloniálním městům na karibském pobřeží nebo kávovníkovým...

Apokalypsa v dinosvětě: Největší Jurský park minulosti postraší i pobaví

Obří monstra před lety děsila návštěvníky, nyní hnijí v lese a člověk by nad...

Obří monstra před lety děsila návštěvníky, nyní hnijí v lese a člověk by nad nimi spíš zaplakal. Podívejte se na fotky...

Najdete na iDNES.cz