Celkový počet Severních Frísů se pohybuje kolem padesáti tisíc, velká část z nich však byla už germanizována. Stejně jako jiní představitelé menšiny si Pingel nestěžuje na nějakou diskriminaci, menšina je chráněna ústavou spolkové země Šlesvicko-Holštýnsko. Pingel však připouští neobvyklost přístupu Spolkové republiky, která na celostátní úrovni Frísy, stejně jako například Lužické Srby, za národnostní menšinu neuznává.
Ale to, s čím Pingel opravdu zásadně nesouhlasí, jsou návrhy opoziční Křesťansko-demokratické unie, podle nichž by se všichni obyvatelé Spolkové republiky měli podřídit "německé většinové kultuře". "Co nám tady budou vykládat o většinové německé kultuře. My jsme tady u nás většinová kultura," říká zvýšeným hlasem Pingel.
Svůj boj o přežití mají Severní Frísové komplikovaný i tím, že těch zhruba deset tisíc lidí mluví sedmi různými dialekty severofríštiny. "Jsou to takřka samostatné jazyky, takže když se sejdou lidé z dvou různých ostrovů a mluví na sebe svými dialekty, nerozumějí si," uvádí Pingel.
"Mám-li fríštinu nějak přiblížit, pak lze říci, že nejpodobnější jí je stará anglosaština," dodává. Přesto nevidí Severní Frísové svoji situaci beznadějně. "Prožíváme v posledních letech něco jako národní obrození," tvrdí s hrdostí v hlase Dörte Flor, donedávna učitelka na jedné z místních škol, kde se ještě učí fríština. "Není to nic masové, nejsou to tisíce, ale stovky lidí, zato velice zapálení," říká Flor o nadšencích, kteří se snaží obnovit národní život. Úspěchem je to, že se rozšiřuje výuka fríštiny na základních školách a začíná se s pokusným vyučováním v předškolních zařízeních.
Existuje rozhlasové vysílání a pomáhá i internet. "Samozřejmě, problémem je uplatnění jazyka. Když děti vyjdou ze základní školy, na fríštinu už nenarazí," konstatuje Flor. V různých dialektech malého jazyka vycházejí i knihy, ale i když si nějakou chcete v některém knihkupectví v severofríských městečkách koupit, dá to prodavačům velké hledání, než nějakou objeví.
Ale Severní Frísové, to není jen jazyk. Jsou to svérázné kroje, zvláštní kuchyně i pálenky do místní větrné zimy. Je to i architektura domů z červených pálených cihel, která má blíže k Holandsku, kde v severní části země žije několik set tisíc západních Frísů. V posledních desetiletích se Frísko z jedné z nejchudších částí Spolkové republiky změnilo v prosperující region - největším zdrojem příjmů se stala turistika. "Je to dvousečné. Samozřejmě s turisty přišly peníze a lidé se odsud nestěhují. Ale davy turistů také přispívají k rychlé asimilaci," konstatuje Pingel.
Bohatí Němci, někteří až z Berlína, na pobřeží vykupují fríská stavení. "Člověk si řekne, že aspoň nespadnou. Ale taky už nikdy nebudou fríská," poznamenává Pingel a na otázku, jak dlouho tu Severní Frísové ještě budou krčí rameny: "Uvidíme". Ostrov Föhr je místem, kde má žít Severních Frísů nejvíce. Ulice městečka Wyk, hlavního města ostrova, mají vánoční atmosféru, které dodává na působivosti i architektura červeno-bílých fríských domů. Studený vítr roztáčí kola fríských větrných mlýnů. Po Frísích však ani památky. Žádný nápis, i v hospodě zní jen němčina. Jen u pekařství se dvě starší dámy zdraví podivnými slovy. Frísky.
 Tradiční fríský kroj. |
