Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Freeriding - skutečný požitek z lyžování

  17:05aktualizováno  17:05
Nastává čas, kdy se i poslední sníh na sjezdovkách ve Špindlerově Mlýně a na Pradědu mění na kamenité bláto. A to je chvíle, kdy nejdivočejší lyžaři berou své prkénka na záda a stoupají k lavinovým kotlům, do úzkých kuloárů a hledají v lavinových drahách zbytky sněhu, aby si ještě naposledy v této zimě zvýšili hladinu adrenalinu v těle. Jenže lyžování mimo značené cesty a trasy je na všech tuzemských horách zakázáno. Ochránci národních parků a chráněných krajinných oblastí argumentují možným poškozením přírody a rušením zvěře, Horská služba prohlašuje, že freeriding a skialpinismus provozují nezodpovědní šílenci, kteří ohrožují sebe i nevinné turisty. Jak se na to dívají sami lyžaři? (Odpovědi jsou v původním znění.)

Proč to vlastně děláte, když můžete vyrazit na sjezdovky?
Bastardo (kvůli problémům s internetovou stránkou o lyžování v krkonošských Kotelních jámách odmítá sdělit celé jméno), Jablonec nad Nisou, vysokoškolák, 22 let:
Děláme to proto, že sjezdovky jsou přecpané lidma tak, že se ani nedají pořádně využít. Projet se tam rychlostí, která by odpovídala naší chuti a schopnostem by znamenalo ohrozit ty davy turistů, kteří jezdí od lesa k lesu. To si nemůžeme a ani nechceme dovolit, a tak hledáme požitek z lyžování ve volných terénech.
Michelle (odmítá se sdělit celé jméno i věk), Praha, vysokoškolačka: 
Protože mě to baví by byla chabá odpověď. Je v tom mnohem, mnohem víc.
Je to závislost. Možná i kult. Kult revoluce v lyžování. Nejdůležitější jsou ale
pocity, pocity.... Musíte umět velmi dobře lyžovat, jinak je to o ničem. Právě
proto to asi mnoho lidi nechápe. Musíte umět nejen plout v prašanu, ale smažit
to i v krustě a upěchovaném sněhu a ještě k tomu skákat.... Je to adrenalin. Jak
se jednou do toho dostanete, nikdy nechcete přestat. Taky je to snaha
jezdit tak jako jezdí moje idoly - Francine Moreillon, Dave Swanwick, Chris
Davenport, Candide Thovex, J.T. Holmes ..... a další. Najděte si něco o nich
na internetu.
Jan Pala, Vsetín, píše články o lyžování, 28 let:
Odpověď je jednoduchá, lyžuji od třílet a postupně jsem zjišťoval, že mě nebaví hoblovat upravované mírné svahy plné různě vyspělých lyžařů. Faktem je, že do začátku devadesátých let se u nás většina středisek dala považovat za freeridová, neboť v nich absentovala strojová úprava svahů pomocí ratraků. To znamenalo, že pokud se vlekařům nelíbil rozježděný kopec, tak nahnali lyžaře, aby jej sešlapali. Dokud se tak nestalo, tak se daný svah mohl považovat za freeridový.
Posléze mě přestalo bavit jezdit také na alpských sjezdovkách, kde jsem se po půl dni lyžování začínal vyloženě nudit a hledat možnosti mimo sjezdovky. Zářnou výjimkou lyžování na sjezdovkách byl před pár lety týden v Zillertálských Alpách, kde každý den napadlo dvacet centimetrů prašanu, takže se jednalo o parádní lyžování.
K samotnému skialpinismu jsem přešel v roce 1995, kdy se naplno projevila nechuť trávit zimní dny v lyžařských střediscích zaplněných lyžaři a jejich auty. Hlavními důvody byly možnosti volného lyžování v libovolném terénu podle vlastního rozhodnutí, odstranění čekání ve frontách a podstatně hlubší zážitky. Celkem přesně platí rovnice jeden den na skialpech se rovná týdnu či deseti dnům na sjezdovkách.
Pavel Pospíšil, Praha, zaměstnanec informačního střediska, 30 let:
Ježdění ve volném terénu má svoje neopakovatelné kouzlo, které se těžko popisuje. Odmalička mě přitahovaly zasněžené kopce, vždycky jsem si přál se na ně podívat zblízka. Od čtyř let jezdím na lyžích a měl jsem rád prudké svahy, takže když jsem před lety poprvé uviděl skialpinistické vázání, které člověku umožní vše skloubit, bylo rozhodnuto. A navíc - jakmile poprvé okusíte pocit jízdy ve volném terénu, máte potřebu se tam vracet a jízda na sjezdovce pro Vás ztrácí smysl.
Jan Schauer, Černošice, vysokoškolák, 20 let:
Proč to dělám? Protože mě to baví víc než jakákoli jiná forma lyžování. Jízda na sjezdovce mě baví pouze jsou-li ideální podmínky pro carving. Tedy perfektně upravená trať, tvrdý a pevný sníh . Pokud je sníh na sjezdovce tak měkký a nelze se do lyží pořádně opřít, aniž by to nepodjelo, nebo nedobrá úprava tratě, rozoraný čerstvý sníh, tak potom mám jediné východisko - vyjet mimo sjezdovku, protože na sjezdovce mě to prostě nebaví. Ve volném terénu je pro mě jakýkoli sníh super požitkem. Jak prašan, tak i třeba těžký a zmrzlý sníh - prostě neupravený terén.
Freeriding je skvělej! Pohoda , nepřekáží vám tam nějakej Helmut, občas nějakej strom, nebo skalka, přes kterou si hupsnout - no to je prostě bomba - neznám lepší pocit! To je to co se mi líbí a navíc ta lyžařská obtížnost. Člověk rád posunuje své hranice vždy o kousek dál. Sjet zase prudší kopec, skočit vyšší skálu, obtížnější a nebezpečnější žleby – to je to co mě tam vždy táhne zpátky.
Petr Šlachta, Střítež u Českého Těšína, programátor, 26 let:
Lyžuji od malička. Za celou dobu mne nic neuchvátilo tolik jako jízda v čerstvém hlubokém prašanu. Když se k tomu ještě přidá trochu nebezpečí a krásy okolních hor, tak fakt nevím co by se tomuto zážitku mohlo aspoň vzdáleně přibližovat. Prostě ideální pohyb v ideálním prostředí. A je úplně jedno jestli člověk jede na lyžích nebo na snowboardu.


Dá se v Česku jezdit ve volném terénu, aniž by se jednalo o překročení zákona?
Bastardo:
Tím si nejsem jistý, ale myslím si, že to jde všude, kde není chráněná krajinná oblast nebo Národní park, ale nevím o žádných nechráněných horách u nás. Těžko si lze představit freeriding v Polabí...
Michelle:
V národních parcích a chráněných krajinných oblastech je to všude potíž, nevybavuju
si hory u nás, které by nebyly chráněné.
Jan Pala:
Zakázáno je to v okolí většiny lyžařských středisek, v národních parcích a podobně. Jinde to zakázáno přímo není, tudíž je to povoleno či tolerováno.
Pavel Pospíšil:
U nás je v tomto směru dost svízelná situace. Hory máme malé a navíc přeplněné. Je tedy celkem pochopitelné, že ochranáři tento druh sportu zakazují. Pokud vím, všechny terény vhodné pro freeriding se nacházejí v I. či II. zóně národního parku, kde je pohyb mimo vyznačené trasy zakázán. Pokud se člověk vydá něco sjet, musí počítat s tím, že porušuje zákon. Já s tím počítám.
Jan Schauer:
V podstatě ne! Všude v Krkonoších, a to jsou asi jediné hory, kde to lze u nás pořádně provozovat, je jízda mimo sjezdové tratě zakázaná. Tuším, že oficielně pod pokutou 10 000 Kč. Což samozřejmě nikdo nerespektuje a normálně se jezdí.
Petr Šlachta:
No tak to tedy nevím. Snad jedině po čerstvě vysněžené černé sjezdovce, což se dá považovat taky za freeride. Ale podle toho, co jsem slyšel o lesním zákonu, tak se ve volném terénu asi nesmí dělat skoro nic, ani lyžovat.
Petr Houser, Praděd, učitel lyžování,
V Česku se ve velkém měřítku nejezdí mimo upravené tratě. Ve vrcholové části Pradědu - na Ovčárně, jsou provozovatelé vleků zavázáni provozně manipulačním řádem, který vydává Správa chráněné krajinné oblasti Jeseníky, zamezit výjezdu lyžařů mimo sjezdové tratě. Tento zákaz pohybu mimo vyznačené tratě je však pro svoji atraktivnost porušován a freeriding se v omezené míře provozuje.
Libor Knot, Špindlerův Mlýn, sekretář Asociace profesionálních učitelů lyžování:
Težko mohu mluvit za jiná střediska, ale podle mého názoru je procento vyhledávačů volného terénu velmi malé. Pro freeridig vhodné středisko v Česku neznám.

Co podle Vašeho názoru může člověk v přírodě konkrétně zničit nebo poškodit, když vyrazí do terénu?
Bastardo:
To je poněkud složitější otázka. My, jakožto lidi, co mají hory rádi, nepoškodíme nic. Známe cesty, kterými je možné projet aniž bychom cokoli poškodili. Problém je spíš v tom, že když například na Kotel vyrazí banda zhulenejch rádobysnowboarďáků, tak nekoukají na to, jestli náhodou nešlápnou na nějakou kleč, nebo tak něco. Pak můžou poškodit klečové porosty. Je-li ale dostatek sněhu, který je podmínkou freeridingu, toto nebezpečí se značně snižuje. Navíc sníh sám způsobuje asi největší procento polomů. Ježděním v lavinovém poli lze těžko zničit víc, než zničí lavina samotná, která tam bez cizího přičinění sjede několikrát do roka.
Michelle:
Může ohnout několik stromečků, když se jim neumí vyhnout a je málo sněhu a hodně stromků. To je si myslím úplně všechno.
Jan Pala:
Zničit? Vůbec nic. Poškození – pouze u freeridingu, jenž je provozován v okolí sjezdovek – pokud se tam nahrne spousta lidí a nepříliš vysoká sněhová pokrývka jejích nápor nevydrží. Tudíž může dojít k poškození mladých stromků. I když je tam obvykle vzrostlý les, tak toto je argument “ochranářů”.
Při skialpinismu? Nic. To mohou tvrdit pouze zaslepenci z řad tak zvaných ochránců přírody, kteří toho o přírodě moc neví. Pokud je sněhová vrstva přes padesát centimetrů, respektive více než metr, tak teoreticky ani prakticky nelze ani uvažovat o jakémkoliv poškození louky, či lesního porostu
Navíc se při skialpu či freeridingu bez použití vleků dají sjezdy z kopce během jednoho dne spočítat na prstech jedné ruky, což je neporovnatelně menší zátěž než sjezdovky. Každý si musí svůj kopec vyšlapat pěšky či na lyžích vlastními silami a nemá ani myšlenku na to, aby začal lámat větve stromů, kopat díry do sněhu a následně do půdy.
Pavel Pospíšil:
Největším problémem je při nedostatku sněhu ničení kleče a malých stromků hranami lyží a prken. K etice tohoto sportu by však mělo patřit, že za malého stavu sněhu se nejezdí. Pokud sníh je alespoň sto centimetrů, nevím, co bych mohl poškodit, navíc se často jezdí v lavinových drahách, kde stejně nic neroste.
Jan Schauer:
No nevím, možná, pokud je málo sněhu, tak hrozí pořezání malých stromků. Ale když je málo sněhu, tak nikdo nejezdí, protože je to o zničení lyží.
Petr Šlachta:
Pokud je hodně sněhu, více než metr, tak vlastně nic. Ovšem u nás zase tak moc sněhu bývá zřídka, takže pokud by se jelo někde přes paseku z malými stromky, tak se dá některé celkem poničit. Ve vysokém lese se ale podle mne nedá zničit nic. Přece jenom srážku lyžaře se stromem vždy vyhraje strom a stopy na něm budou neznatelné.
Petr Houser:
Freeriding přírodu v žádném případě nepoškozuje.
Libor Knot:
Mnohé horské oblasti patří do chráněných oblastí. V případě Špindlerova Mlýna a dalších krkonošských středisek do národního parku  Sekundárně tedy zasahují proti jízdě ve volném terénu i provozovatelé lanovek a případně policie. U nás - tedy ve Špindlerově Mlýně - nejen neexistuje vyhrazený prostor, ale jízda mimo sjezdové tratě je výslovně zakázána.

Proč vlastně freeriding zakazuje Horská služba i ochranáři?
Bastardo:
Nemyslím si, že freeriding zakazuje Horská služba. Ta k tomu ani nemá pravomoce. HS může freeriding maximálně nedoporučit vzhledem k možným nebezpečenstvím s ním spojeným. Ochranáři ho zakazují, protože nemají ponětí o tom, co to ve skutečnosti znamená a jací lidé skutečně freeride jezdí.
Michelle:
Všude v národním parku se dá chodit pouze po vyznačených cestách. Horská služba nás ale nehoní.
To jsou pohodáři, co akorát zachraňujou. Honěj nás ochranáři, hnusný zelení mužíčci a chovají se k nám někdy tak, ze je to až pod lidskou důstojnost. Ochranářům se nelíbí, ze tam může někdo jiný než oni a horská služby, a že prý ničíme stromky. Že jich v Kotli na Pradědu ale je - úplně hustý hvozd....
Jan Pala:
Horská služba zakazuje freeriding apriori proto, aby nemusela případně zasahovat, respektive aby zabránila neumělům jezdit v hlubokém sněhu a lámat si nohy. Sama horská služba freeriding a skialp vesele provozuje, takže o zákazech nemůže být ani řeč. Navíc pořádá skialpinistické závody. Na sousedním Slovensku už situaci dávno pochopili a horská služba spolupracuje se skialpinisty či freeridery a koexistence je bezproblémová. I národní parky na Slovensku vyčlenily určité oblasti, kde se dají uvedené aktivity provozovat. Ne tak v Česku.
Z řad ochranářů jej zakazují jenom ti nejvíce pomatení. Směšné jsou jejich argumenty napříkladve Velkém kotli v Jeseníkách, o němž se všude uvádí, že svou výjimečnost získal díky pozitivnímu působení lavin, což je napsáno i na informačních tabulkách, v praxi ale ochranáři zakazují lyžování a snowboarding ve Velkém kotli, protože by se prý mohla uvolnit lavina. Laviny tady přitom padají vesele samovolně, aniž by jim musel někdo pomáhat.
Pavel Pospíšil:
Ochranáři z výše uvedených důvodů, Horská služba pro nebezpečí, kterému se freerider vystavuje. Tím, že sjíždí volné terény, zvyšuje riziko odtrhu lavin a tím pracovníkům HS v případě průšvihu přidělává práci. Určité nebezpečí také skýtají stopy, které za sebou zanecháváte, když odbočujete z tyčových cest, neboť vždycky se najde další, koho tím zaujmete a pojede se tam také podívat. Pokud je na běžkách, má zaděláno na problém, protože horní pasáže Krkonoš bývají často namrzlé a bez hran se nechytá. To, že se v Krkonoších často mění počasí a ne každý za mlhy trefí kam chce, ani nemusím zdůrazňovat. Uvědomme si ale, že se dopouští stejného přestupku, má se držet značených cest. Mimo ně jde každý na vlastní riziko. Odmítám názor, že pohybem v lavinovém svahu ohrožuji druhé. V zimě za lavinové situace bývají všechny údolní a rizikové cesty uzavřeny. Když se na ně někdo vydá přes zákaz, musí s rizikem laviny počítat.
Jan Schauer:
Horská služba se bojí lavin a vůbec zranění někde v nepřístupném terénu, a ochranáři omílají pořád to své nesmyslné, tedy eroze a ničení porostů. Laviny a zranění, samozřejmě hrozí, pokud jde však o zkušené jezdce, riziko je v obou případech malé.
Petr Šlachta:
Horská služba asi proto, aby měla co nejméně starostí, což je pochopitelné, a možná i proto aby jim jiní lidé nerozjezdili prašanová místa. U ochranářů mi to připadá jako snaha o zviditelnění se.

Kde se v Česku jezdí nejvíc?
Bastardo:
Podle mě se nejvíce jezdí v Krkonoších a v Jeseníkách, ale konkrétní místa uvádět nechci. Jinak je velice populární Slovensko, kde je to povolené (obě Fatry, žlaby na severních svazích Chopku a tak dále). Největší extrémy teď jezdíme v Alpách, například ve Švýcarsku jsme si dávali celkem slušný svahy a jumpy. Jinak solidní byl i skok v Kotli, který měl celkové převýšení asi sedm mjetrů. Něco podobného bylo i teď ve Švýcarsku, ale byla to převěj, takže to vypadalo jako větší extrém.
Michelle:
Freeriderů zase tak moc není. Vím, že se často jezdí v Krkonoších v Kotelních jámách a v různých
šluchtách pod lanovkama, třeba v Peci pod lanem na Sněžku, sjíždí se ze Studniční hory a tak podobně. Velmi slavný
je Kotel v Jesenikách, vedoucí do Karlova. Tam jezdi fůra lidi na prkně i na dvou prknech.
Skákala jsem pres vodopády Bílé Opavy, když byly zamrzlé, a také Labské jámy.
Jan Pala:
Nejvíce zřejmě v Krkonoších, kde ale nejezdím, jelikož mě to tam nebaví. Dále potom některé oblasti v Jeseníkách a Beskydech. V jiných pohořích jejich profil neumožňuje plnohodnotnou jízdu ve volném terénu.
Své nejoblíbenější oblasti nikdo u nás neprozrazuje, jelikož nechce, aby se mu tam nahrnuly davy lidí. Tedy jen lokalita – Beskydy.
Pavel Pospíšil:
V Česku jsou to jednoznačně Krkonoše, které jako jediné skýtají tu a tam pěkné sjezdy. Jezdí se na Luční hoře, na Kotli, v Obřím dole, v Labském dole, Modrém dole, Bílém Labi, Vysokém kole, Stohu, Sněžných jamách, za dobrých podmínek se dá sjet Sněžka, zajímavě vypadají i stráně na polské straně. Z ostatních pohoří snad jedině Hrubý Jeseník.
Nejneobvyklejší věc se mi podařila paradoxně na Božím Daru asi v sedmnácti, kdy jsme si na lyžích s jedním kamarádem nic netuše vytvořili vlastní zkratku do Jáchymova. Ocitli jsme se v nějaké strži, která hraničila s pralesem a různými více či méně smyslnými technikami postupovali píď po pídi dolů. Bylo to úplně otřesné, ale neobvyklé... . V té době jsem o nějakém skialpinismu neměl ani potuchy.
Jan Schauer:
V Čechách se jezdí nejvíc určitě v Krkonoších a trochu také v Jeseníkách v okolí Pradědu. Krkonoše poskytují mnoho možností. Nejjednodušší je asi jezdit z Medvědína vpravo i vlevo od lanovky, což je oblíbené hlavně mezi snowboardisty. Z Lysé hory v Rokytnici jsou docela dobré lehké sjezdy. V Peci pod Sněžkou je řada lehkých sjezdů po loukách vedle sjezdovek. Na všechno ostatní lepší je třeba použít už vlastní nohy a vylézt na kopec po svých. Největší klasikou jsou sjezdy Kotelních jam. Tento vcelku jednoduchý sjezd hlavním žlebem v Malé Kotelní jámě lze zpestřit výjezdy do stran na skalky a nějakou skočit. Další sjezdy jdou vcelku všude z hlavního hřebene od Vysokého Kola až po Sněžku. Ještě z Kozích Hřbetů ve Špindlu a ve stržích pod Labskou boudou je pár hezkých sjezdů.
Nejneobvyklejší lyžovačku v Čechách jsem zažil asi v Praze na Petříně.
Petr Šlachta:
Snad asi v Krkonoších. Vím, že kámoši sjeli nějakou haldu v létě, ale to je asi trochu mimo.
 
Máte nějaký zážitek s ochranáři, policisty nebo horskou službou v souvislosti s freeridingem?
Bastardo:
Měli jsme menší problémy po otištění článku Michala Komárka v MF DNES ohledně naší internetové stránky o freeridingu, ale přímo v terénu se nám ještě nic nepřihodilo.
Michelle:
Jednou mě chytnul chlápek na Mísečkách kousek od sjezdovky, když jsem jela v prašánku. Chtěl
mi dát pokutu, ale podařilo se mi ujet.
Zatím jsem se nesetkala s nikým, kdo by mě chytil, ochranáři jezdí standardně, ale ne tak rychle jako my. Když mě chytnou na svahu, vždy jim ujedu. Horší je to dole. Neumím moc rychle běhat. V přeskáčích je to špatné.
Také mě párkrát chytili v Rokytnici. Naštěstí na svahu, takže jsem ujela. Pak to ale řekli někomu od lanovky, a ten na mě při nastupováni vylítnul z kabiny jako čertíček. Zrovna jsem byla v dost pohodové náladě, tak jsem se tomu jen smála.
Jan Pala:
Z hlediska skialpinismu mám s horskou službou pozitivní zkušenosti. S ochranáři špatné jenom z doslechu od kamarádů v souvislosti s Lysou Horou v Beskydech – i tam se však jedná o problém pomatenců mezi ochranáři, kteří si dali za úkol zlikvidovat veškeré lyžování v uvedené lokalitě.
Policisté? Pouze jednou na Slovensku se mě u Popradského plesa ptal po sjezdu z Rysů obtloustlý slovenský pohraničník vystupující z gazíku, zda jsem nepřijel z Polska.
Pavel Pospíšil:
V souvislosti s freeridingem ne. Být ochranářem, asi bych také nelezl na vlastní riziko do uzavřených dolin a pár dnů čekal na to, abych někomu dal pokutu. Tento sport naštěstí provozuje málo lidí, kteří se k přírodě chovají korektně a ochranáře respektují, ale nevyhledávají
Jan Schauer:
Tak o tento zážitek jsem naštěstí přišel. Jenom na Medvědíně na mě někdo z lanovky volal, že mě chytí a zaplatim pokutu. … samozřejmě nechytil!
Petr Šlachta:
U nás naštěstí žádný. Jednou ve francouzském Val Thorens nás nepustil kvůli možnému strhnutí laviny lyžařský učitel do žlebu, kde zrovna jeli jeho kolegové.

SLOVNÍČEK POJMU:

Freeriding – sjíždění svahů mimo sjezdovky, technika i výstroj je podobná jako u sjezdového lyžování
Skialpinismus – turistické lyžování kombinující prudké výstupy i sjezdy s hřebenovými túrami, někdy i přenocování na sněhu, speciální výzbroj zahrnuje přepínatelné vázání pro chůzi i sjezd, stoupací pásy, někdy cepín, horolezecká železa, lano…
Extrémní sjezd – skoky přes skalní pásy, sjíždění ledopádů
Telemark – technika a vybavení na pomezí mezi turistikou na běžkách a skialpinisme
Lavinová dráha – svah, kudy obvykle padají sněhové nebo zemní laviny, na jaře se v nich drží dlouho sníh
Jáma, kotel, amfiteátr – místní názvy pro půlkruhové prudké svahy v hřebenových partiích hor
Kuloár, žleb, žlab, rokle – několik metrů široká strmá údolíčka obklopená skalami

České stránky o freeridingu a skialpinismu:

http://freeskiing.kgb.cz – privátní stránka Jana Schauera

http://www.skisports.cz  - závodní a rekreační alpské lyžování

http://ski.wallmark.cz – freeriding na Moravě

http://astro.mff.cuni.cz/Michaela/freeride.htm – privátní stránka Michelle

http://www.uvt.n.cz – skitouring

http://www.volny.cz/palicvs/ - privátní stránka Jana Paly

Autor:




Nejčtenější

Sedlo Zbojská
Divoký výlet do historie. Malý Slovenský ráj zbojníka Jakuba Surovca

Ve stínu legendárního Juraje Jánošíka působil v 18. století na Slovensku zbojník nemilosrdného jména Jakub Surovec. Jeho domovským rajonem byla oblast...  celý článek

Karaoke z Islandu
Přijeďte a zlomíte si jazyk. Nejtěžší karaoke píseň má přilákat turisty

Že je váš rodný jazyk komplikovaný a turisté vás nedokážou ve vaší řeči ani pozdravit? Udělejte z toho výhodu. Originální karaoke písnička s komplikovanými...  celý článek

Před letošní cestou na Gašerbrum I. měl obavu, zda v něm výstup nerozvíří...
Bál jsem se, že na Gašerbrumu najdu parťákovy ostatky, říká Marek Holeček

Letos poprvé vylezl jihozápadní stěnou na osmitisícovku Gašerbrum I. Před čtyřmi lety tam při druhém společném pokusu tragicky zahynul jeho parťák Zdeněk...  celý článek

Značka na golfovém hřišti v Austrálii upozorňující na přítomnost žraloků.
Už žádné další útoky žraloků. Australské pláže budou hlídat drony

Austrálie vyšle na pláže bezpilotní letouny s kamerami, aby hlídaly výskyt žraloků u pobřeží a okamžitě vysílaly poplach pobřežní hlídce a na chytré hodinky...  celý článek

Tisíc vojáků se střetlo u Slavkova u Brna. Připomněli si rok 1805, kdy...
Kde se psala historie. Procházka za bitvou tří císařů v okolí Slavkova

V dalším díle seriálu Cesty kulturní krajinou jsme tentokrát zamířili do krajiny okolo Slavkova u Brna. Na komentovanou procházku s ruční kamerou jsme se...  celý článek

Další z rubriky

„Dnes už jsou bicykly o něčem jiném. Mají kola 29 palců, všechno je lehké z...
Hurikán, přepadení a 107 defektů. Jako první Čech objel svět na kole

Deset let příprav, tři roky dobrodružného cestování a pak dvě desítky let vzpomínání. V září uplyne 20 let od chvíle, kdy jeden z nejznámějších českých...  celý článek

Turisté na vrcholu Sněžky
Přírodní „Václaváky“ v Česku. Fenomén, který nechceme, ale máme

Patří mezi nejkrásnější místa v Česku, mají ale jednu velkou vadu na kráse: v sezoně je lepší se jim vyhnout. Velká parkoviště, restaurace, kiosky a přetížené...  celý článek

Kostelík na Byšičkách se nám v dáli ukáže již z oken motorového vlaku. To se...
Na tajemné Byšičky po stopách pochmurné balady o umrlcově nevěstě

Půvabné Podkrkonoší v sobě nese tajemný náboj. Tady se na odlehlých samotách dlouho udržela lidová forma komunikace s duchy zemřelých. A v tomto kraji též...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.