Freeriding: nasaďte si křídla!

Lyžování není jen řezání oblouků na urolbovaných sjezdovkách, nebo běhání ve vysoustružených stopách na běžeckých stadionech, ale také dobrodružný pobyt v zasněžené přírodě a překonávání jejích nástrah. Pokud chcete něco takového zažít, připravili jsme pro vás pár tipů, jak na to a na kolik vás to vyjde.

Díky kvalitnímu oblečení, bezpečnostní výstroji a ovladatelným lyžím můžete vyrazit do terénu bez většího rizika. Ale pozor – na nepřipravené lyžaře čeká nebezpečí vždy. Proto pokud se necítíte silní v kramflecích, sežeňte si předem specializovaného instruktora.

Do terénu bez námahy
"Den instruktora je stejně drahý na sjezdovkách i mimo ně," říká Philippe Calvin z francouzského Val dIsére, který učí lyžovat v renomované škole École du ski francais. "Rozdíl je ovšem v tom, že na sjezdovky můžu vzít až deset klientů a mimo ně jen dva."

Zatímco se tedy deset klientů na sjezdovce podělí o náklady a každý zaplatí za výuku v přepočtu necelých tisíc korun, jízda v panenském terénu vyjde každého na čtyři tisíce korun.

Ježdění v prašanu pomocí lanovek, kterému se říká freeride, je nejednodušší způsob terénního lyžování. Vyžaduje jen fyzickou kondici a vedoucího, který zná místní lavinové podmínky. Veškeré vybavení je stejné jako na normální sjezdování nebo snowboarding, pouze je nutné se vybavit bezpečnostními pomůckami  (viz rámeček). Pokud chcete od lanovky kousek poodejít a jste snowboardistou, pořiďte si sněžnice, abyste se dostali, kam potřebujete.  

Velmocí freeridingu je Francie, především Chamonix pod Mont Blankem a La Grave pod La Meije.

Některé tipy na "levné" lyžování ve volném terénu v Česku najdete ZDE.

Dlouhé túry v horách
"My lyžařští instruktoři se můžeme se zákazníky pohybovat jen v areálu střediska v dosahu lanovek a první pomoci příslušníků Ski patrol, kdežto horští vůdci se naopak vydávají do opuštěných údolí a na osamocené hory," připomíná valdiserský Philippe Calvin.

Horský vůdce je přibližně stejně drahý jako instruktor, ale při vícedenních túrách je nutné mu platit navíc dopravu, ubytování a jídlo. Třídenní túra na známý vrchol tak může lyžaře vyjít až na třicet tisíc korun.

Pokud túru na lyžích berete jen jako výlet, říká se tomu skitouring.

Pokud se výstupy blíží horolezectví a občas musíte slanit skalní nebo ledové prahy, říká se takovému lyžování skialpinismus. Budete k tomu potřebovat speciální bezpečnostní vázání na sjezd i chůzi, boty sloužící jako pevné přeskáče i měkké pohorky, stoupací pásy k nalepení na skluznici a podle náročnosti vyjížďky i horolezecké vybavení. Téměř vždy se s sebou bere cepín, mnohdy lano, mačky, karabiny a další lezecké pomůcky.

Tradice v Rakousku
Zemí zaslíbenou pro lyžařské vysokohorské túry je Rakousko, kde se mu podle údajů Rakouského alpského spolku aktivně věnuje šest set tisíc lidí. Populární jsou víkendové výstupy na nějakou vysoko položenou chatu, přespání, nedělní dosažení vybraného vrcholu a triumfální sjezd do údolí.

Oblíbenými jsou například výstupy na třítisícovky Dachstein, Sonnblick, Venediger nebo nejvyšší horu země Grossglockner. V chatách s obsluhou i bez ní se platí okolo pěti set korun za noc. V takzvaných zimních prostorách, které jsou volně otevřené, se peníze házejí do kasičky přišroubované někde na stěně. Za to máte k dispozici střechu nad hlavou, deky, polštář a většinou i dřevo na zátop.

Nejslavnější týdenní túra na světě ovšem spojuje francouzské Chamonix se švýcarským Zermattem. Češi velmi často zajíždějí za skitouringem na Slovensko, skialpinismus provozují ve Vysokých Tatrách.

Ráj pro vyznavače heliski je ruský Kavkaz, kde létají bývalé vojenské vrtulníky v oblasti nejvyšší hory Elbrus.

Nejlepší lyžování v nadýchaném suchém sněhu ovšem poskytuje Aljaška. Ti nejmovitější jsou ubytovaní na lodi zakotvené u pobřeží a vrtulníkem podnikají výpady do okolních hor. Taková dovolená vyjde na několik set tisíc korun.

Vrtulníkové opojení
Sjezdy v nejvzdálenějších a nejopuštěnějších horách si lze užít bez větší námahy. Stačí naditá peněženka, nebo tučná bankovní karta. V údolí nasednete do vrtulníku a ten vás pohodlně vynese do lyžařského ráje. Horský vůdce potom se skupinou lyžařů sjíždí strmými svahy, ledovci a údolími, kam byste se jinak dostávali několik dní.

Proti helikoptérám v horách mají námitky ochránci přírody a mnohdy i místní lidé, a tak je heliskiing ve většině Evropy zakázaný. Jedna z mála zemí, která ho povoluje, je Itálie.

Organizace takového sjezdu proto vypadá následovně: zaplatíte v Chamonix, odjedete mikrobusem do italského Courmayeru, přesednete do vrtulník a ten vás vynese na francouzsko-italský hraniční hřeben, sjedete prašanem do francouzského Chamonix. Podobně je tomu i v nedalekém La Rosiere. Z jednu jízdu na tamní ledovec Rutor ve výšce tři a půl tisíce metrů nad moře zaplatíte skoro pět tisíc korun.

Tememarková výstroj

Volná pata
Ne všichni lyžaři jsou příznivci divokých sjezdů. Mnozí si raději užívají romantického putování krajinou. K tomu se hodí vázání s volnou patou a pohodlné teplé boty. Jestli raději sjíždíte, anebo máte rádi historický styl lyžování, pořiďte si telemarkovou výstroj. Zatáčky se projíždějí v pokleku, do kopce se chodí důstojně vzpřímeně.

Pokud tíhnete spíše k běžkám, je pro vás to pravé ořechové backcountry. Tímto anglickým slovem se označují hodně široké běžky s hranami, bytelné kotníkové boty a masivní vázání do terénu, kde nejsou projeté žádné běžecké tratě. Jestli tam najdete nějaké stopy, tak budou nejspíše od medvěda.

Základnou backcountry lyžování a lyžařské turistiky vůbec je Skandinávie. Jezdí se tu vícedenní túry od srubu ke srubu, kde lyžař jednou za týden potká dřevorubce nebo lovce kožešin na sněžném skútru, a jinak je v lesích a na zamrzlých jezerech sám. Většina srubů je otevřených a přespání je v nich bezplatné.

Fortelné terénní běžky jsou ovšem oblíbené i ve Spojených státech, které jsou baštou lyžařské tradice a za normální se tu na rozdíl od Evropy dosud pokládá jízda v terénu a ne na upravené sjezdovce.

BC-běžky jsou vhodné i pro většinu českých a slovenských hor, kde se kvalita sněhu mění po každém ujetém kilometru.

Bezpečnostní vybavení pro terénní lyžování

Lavinový vyhledávač 7-12 tisíc Kč
Skládací lopata od 2 tisíc Kč
Lavinová sonda 1-2 tisíce Kč
Postříbřená fólie 200 Kč
Lékárnička 500 Kč
(Vhodná je i světlice a lampička s chemickým světlem)

S čím do terénu?

Freeriding
Běžné sjezdové lyže typu all mountain (od 2-12 tisíc) nebo prašanové speciály fatman, též powder nebo big (10-30 tisíc), přilba (1-3 tisíce), chránič páteře nebo celého těla (2-20 tisíc)

Snowboarding
Běžný snowboard (5-20 tisíc) nebo prašanový speciál swalow (15-30 tisíc), sněžnice (2-5 tisíc), teleskopické hůlky (1-4 tisíce), přilba (1-3 tisíce), chránič páteře nebo celého těla (2-20 tisíc) 

Telemark
Telemarkové lyže (5-10 tisíc), stoupací pásy (2-3 tisíce), speciální vázání (1-4 tisíce) a boty (5-9 tisíc)

Back country
Široké BC-běžky do terénu (2-4 tisíce), kotníkové boty (1-5 tisíc) shodné s vázáním (okolo 1 tisíce) 

Skitouring
Skialpinistické lyže (7-20 tisíc), bezpečnostní vázání s přepínáním na chůzi (5-12 tisíc), stoupací pásy (2-3 tisíce), teleskopické hůlky (1-4 tisíce), skialpinistické boty (4-11 tisíc), turistický cepín (1-2 tisíce). Na ledovci navíc 30 m horolezeckého lana (1-3 tisíce), smyčky a karabiny (cca 2 tisíce)

Skialpinismus
Stejné vybavení jako na skitouring, navíc základní horolezecké pomůcky mačky, dva cepíny, přilba, karabiny, smyčky, skoby, vklíněnce, lano, slaňovací a jistící brzda. 

Poznámka: v přehledu je uvedeno pouze zvláštní vybavení. K běžné lyžařské výbavě se počítá batoh, oblečení, brýle, hůlky, ochrana proti slunci a pomůcky pro orientaci v terénu. Na náročné nebo vícedenní túry bivakovací vybavení, čelová svítilna, vařič, jídlo a pití. Ceny v tabulce jsou za nové vybavení, bazarové se dá pořídit i za pětinu ceny.

Freeride

Freeride

Skialpinismus: Malá Fatra - Suchý vrch

Skitouring: Malá Fatra - přejezd hřebene

Skitouring: Malá Fatra - přejezd hřebene

Telemark