Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Nejkrásnější doba na cestu do Provence je právě teď. Kvete modré zlato

aktualizováno 
V dubnu je Provence bílá díky kvetoucím třešním, v květnu červená díky vlčím mákům, během léta pak nádherně žlutá, když se rozvinou slunečnice. A v září střídá různé odstíny červeně a zeleně, jak zraje vinná réva. Jen na konci června a v červenci je modrofialová, protože rozkvete levandule, hlavní turistické lákadlo oblasti nad Marseille.

Pravá levandule (Lavandula angustifolia) kvete výraznou fialovou barvou. A jen od 800 metrů nad mořem výš. | foto: Le Château du Bois

Je sotva devět hodin ráno, když řidič našeho mikrobusu Fabrice zastavuje u políčka mezi lesem a silnicí kdesi v Provence. Na mapě byste to sotva našli, přesto sem míří neomylně. Je tu totiž několik nádherných řádků levandule. A u nich nápis „vstup zakázán“.

„Divím se, že tu ještě nikdo není,“ prozrazuje. Je to prý oblíbené místo turistických průvodců. Za fotky mezi tmavomodrými až fialovými řádky nejsou líní jet i desítky minut.

Pole bylo soukromé a s turisty mají zřejmě své zkušenosti. Mezi řádky je vstup...

Pole bylo soukromé a s turisty mají zřejmě své zkušenosti. Mezi řádky je vstup zakázán.

O levanduli se tu dozvíte vše. Muzeum založil v roce 1991 Georges Lincelé,...

O levanduli se tu dozvíte vše. Muzeum založil v roce 1991 Georges Lincelé, jehož rodina už po pět generací provozuje velkou levandulovou farmu.

Ta barva je v přírodě tak málo častá, že se prostě všem líbí. A když jste na konci června či na začátku července v Provence, těžko té kráse můžete odolat. Byť se levandule prosazuje čím dál častěji i v českých a moravských zahrádkách, ty dlouhé lány vlnící se podle terénu prostě berou dech.

Průvodkyně má v ruce zástupce hybridní levandule, kterou poznáte podle dvou...

Přitom to není pravá levandule. „Ta kvete jen ve vyšších nadmořských výškách, od 800 metrů nahoru,“ vysvětluje Rita Maurelová, průvodkyně v Muzeu levandule v městečku Coustellet.

Francouzi ji označují jako lavande fine, její botanický název je lavandula angustifolia. „Poznáte ji podle toho, že má jen jeden stonek a na něm květy v různých odstínech modré a fialové,“ dodává.

Ta nepravá levandule, v jejíž záhonech se fotíme všude kolem muzea, je hybrid. Francouzi mu říkají lavandin. Kvete v nížinách, do 800 metrů, je jen fialový a voní samozřejmě víc. Jednoduše ho poznáte podle toho, že z hlavního stonku rostou ještě dvě postranní větvičky.

Samozřejmě, že byly hybridy vyšlechtěny proto, aby daly více oleje. „Zatímco pravá levandule obsahuje méně než 1 % éterického oleje a na výrobu 1 kg je zapotřebí kolem 150 kg levandule, lavandinové hybridy obsahují kolem 3 i více procent éterických olejů,“ uvádí výrobce kosmetiky Karel Hádek v časopise o aromaterapii.

A jeho slova dokládá i průvodkyně v muzeu, kde mají největší sbírku destilačních přístrojů od 16. století do současnosti. Na jednu 30mililitrovou lahvičku esence je zapotřebí 7500 snítek pravé levandule, tedy 20 velkých rostlin, které zaberou zhruba 10,8 m2. Dělá to 3,9 kg květů levandule.

Obecně se udává, že zatímco na litr esenciálního oleje je třeba 130 kilo květů pravé levandule, lavandinu stačí jen 40 kilo, tedy méně než třetina.

Už staří Římané

Co na té levanduli pořád ti Francouzi mají? Jasně, že krásně vypadá a voní, ale není to zdaleka všechno. Když Rita v muzeu vypráví, na co všechno je dobrá, vyvstane mi v mysli obraz řeckého tatíka Kosty, který ve filmu Moje tlustá řecká svatba jakýkoliv zdravotní neduh postříká okenou. Ale humor stranou.

Fotogalerie

Levanduli znali už staří Římané. Kromě toho, že jim voněla, používali ji jako lék na chrapot a kašel. Koupel z levandule měla uklidňující účinky, zbavovala od bolesti hlavy i svalů.

Ve středověku se o ní tradovalo, že je to dobré afrodisiakum, které zajistí věrnost a přitáhne milence. Podle jiného zdroje prý nosili angličtí farmáři levandulové květy pod čepicemi, protože věřili, že to pomůže proti bolestem hlavy a úpalu. Mnoha lidem pomáhá od bolesti při revmatu.

Provensálci z ní udělali modré zlato díky rukavicím pro francouzskou královnu Kateřinu Medicejskou. Ve městě Grasse se tehdy vyráběly kožené rukavice pro všechny, ale aby urozenému nosíku kůže nezapáchala, navoněl ji rukavičkář Galimard esencí z levandule. A když po letech kožené výrobky nahradila levnější umělá kůže, rozjela se naplno výroba parfémů.

Pojízdný destilační přístroj se snadno koňmo přemístil z horských pásem od...

Pojízdný destilační přístroj se snadno koňmo přemístil z horských pásem od levandule do nížin ke zrajícímu ovoci. V Provence se toho vypilo hodně, líčí průvodkyně Rita.

Rozkvétající levandule sklízeli muži, ženy i děti od pěti let.

Květy levandule sklízeli muži, ženy i děti od pěti let. Záhony s modrou léčivkou však nebyly vyrovnány v řadách na polích, rostly divoce na horských svazích.

Síta do destilačních kotlů, na které se vrstvila levandule

To není mexický klobouk, ale síta do destilačních kotlů, na která se vrstvila levandule

Než se podařilo vyšlechtit hybrid, rostla levandule jen na horských svazích. A sběrači modrofialových kvítků se dost naběhali, než vydělali slušný peníz. Přesto byli schopni za den nasbírat až 700 kilo léčivky. Do zástěry většinou pobrali sedmikilovou otep rostlinek a vypláceni byli podle počtu plných zástěr.

Jenže v kotli nad ohněm uměli Provensálci získat ze 400 kilogramů levandulových květů jen litr esenciálního oleje. Destilace trvala okolo tří hodin. V parních destilačních přístrojích se dá litr esence získat ze 130 kilo pravé levandule a trvá to 45 minut, maximálně hodinu.

Pytlíčky se sušenou levandulí jsou samozřejmě na každém trhu. Na tom slavném v...

Pytlíčky se sušenou levandulí jsou samozřejmě na každém trhu.

Měděné destilační kotle v muzeu dávají tušit, jaká to byla dřina. Oheň se udržoval přímo pod obří nádobou, takže určit přesnou teplotu dost dobře nešlo. Přitom levandulové květy dávají nejvíc své esence v páře při 105 stupních Celsia.

Parní kotel výrobu zázračné vodičky zdvojnásobil. Mohl být napěchován kvítky až na dno a pára se přiváděla bočními trubkami. A zatímco do jednoho kotle šla pára na destilaci, druhý se mohl vyklidit a vyčistit a znovu napěchovat.

Ovšem podnikaví Provensálci uměli využít destilační přístroje pro všechno. „Tenhle na obřích kolech cestoval tam, kde ho právě bylo nejvíc zapotřebí,“ ukazuje průvodkyně Rita.

Zatímco na začátku léta ho koně vytáhli do hor ke sběračům modrého zlata, na konci s ním sjeli do nížin, když zrálo ovoce. Vypálené bylo v Provence stejně populární jako v okolí Vizovic. Díry v destilačních kotlích dávají tušit, jak příběh s pojízdnou destilérkou skončil. Ruka zákona dopadla, protože Provensálci z domácí pálenky neplatili daně.

Že je levandule drahá bylinka dodnes, se přesvědčujeme v obchůdku muzea, které patří rodině Lincelé. Pěstování slavné léčivky se věnuje už od roku 1890, aktuálně ji pěstuje a prodává pátá generace.

Jejich firma Le Château du Bois obstará ročně desetinu celofrancouzské produkce esenciálních olejů z pravé levandule. Pěstují ji v provincii Haute Provence, v nadmořské výšce 1100 metrů na asi 90 hektarech. Aby měl olej stále stejnou kvalitu, každých deset let všechny rostliny vykopou i s kořeny a spálí je.

Může se hodit

Muzeum levandule: Musée de la Lavande, Coustellet

Doprava: Do Marseille přímou leteckou linkou společnosti Volotea

Coustellet je asi 20 km od Avignonu a 80 km od Marseille, nachází se v národním parku Luberon

Esenciální olej používají hlavně na kosmetiku, parfémy a něco málo do potravinářského průmyslu. Polštářky s voňavou levandulí do prádla tady nehledejte. Cena by byla příliš vysoká. I tak na trzích v každém městě vidíme pytlíčky s fialovými kresbami za pět eur jeden. Hybridu, samozřejmě.

„Skutečný esenciální olej z pravé levandule je stále vzácný a luxusní produkt,“ uvádí firma na svém webu. Produkce tohoto pokladu je omezena na 15 tisíc kilo za rok na celém světě.

Byť slovo lavandin tady zní ze všech stran s odsudkem, roste tato hybridní levandule všude kolem. A když sedím ve stínu před muzeem a čekám, za deset minut se najde jediný pár turistů, který vidině focení ve fialovém záhonu odolá. Pro ostatní je to ta pravá fotka z Provence.





Nejčtenější

Útočiště zde ovšem najdou i následovníci květinových dětí. Nepotřebují nic. Jen...
Chleba z banánů a radost ze života. Na Havaji jsou naštěstí všichni divní

Rozvalit se na lehátku a nechat o sebe pečovat, to je častá možnost, jak si užít dovolenou na Havaji. Jak se na sopečných ostrovech v Tichém oceánu žije na...  celý článek

Campari na led, v tomto případě na ledovou tříšť. Lehce nahořklé a osvěžující
Módní Aperol slaví úspěch. Recept na skvělý aperitiv je ale starý 100 let

I když je Itálie kolébkou mnoha slavných aperitivů připravených z cinzana, martini, campari a dalších hořkých a kořeněných bitterů, mladí lidé z celé Evropy si...  celý článek

Medvěd s uloveným lososem
Aljaška, z které mrazí. Lososí hostina pro medvědy na vlastní oči

Jeden z nejúžasnějších zážitků v pozorování zvířat, jaký se dá na naší planetě v divočině zažít, je tažení lososů, na které čekají hladoví medvědi a nedočkavě...  celý článek

„Dnes už jsou bicykly o něčem jiném. Mají kola 29 palců, všechno je lehké z...
Hurikán, přepadení a 107 defektů. Jako první Čech objel svět na kole

Deset let příprav, tři roky dobrodružného cestování a pak dvě desítky let vzpomínání. V září uplyne 20 let od chvíle, kdy jeden z nejznámějších českých...  celý článek

Dvaaosmdesátiletá Nina při tangu s devadesátiletým Oscarem v Buenos Aires (18....
Argentinské tango od srdce. Je jim 172 let a tančí na mistrovství světa

Vášnivé tango tančí už od 40. let minulého století. Devadesátiletý Oscar a dvaaosmdesátiletá Nina se v srpnu společně zúčastnili světového mistrovství v tangu...  celý článek

Další z rubriky

Medvěd s uloveným lososem
Aljaška, z které mrazí. Lososí hostina pro medvědy na vlastní oči

Jeden z nejúžasnějších zážitků v pozorování zvířat, jaký se dá na naší planetě v divočině zažít, je tažení lososů, na které čekají hladoví medvědi a nedočkavě...  celý článek

Pláž v řeckém Nafpliu je malá, kamenitá, ale krásná.
Pozdní léto u moře. Pět prověřených tipů v Evropě a blízkém okolí

Menší vedro, nižší ceny a většinou žádné davy návštěvníků jako v červenci či srpnu. To jsou ve zkratce hlavní výhody dovolené u moře na přelomu léta a podzimu....  celý článek

Útočiště zde ovšem najdou i následovníci květinových dětí. Nepotřebují nic. Jen...
Chleba z banánů a radost ze života. Na Havaji jsou naštěstí všichni divní

Rozvalit se na lehátku a nechat o sebe pečovat, to je častá možnost, jak si užít dovolenou na Havaji. Jak se na sopečných ostrovech v Tichém oceánu žije na...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.