Máte chuť na nějaký krásný podzimní výlet, přestože jste se nedávno vrátili z letní dovolené? Udělejte to, i když se to může zdát jako kacířská myšlenka. Zavedu vás na místo, které se v minulosti výrazně odlišnými názory a zvyky jen hemžilo.
Kdyby bylo možné cestovat v čase a zajet si na dovolenou do vnitrozemské Okcitánie druhé poloviny dvanáctého století, málokdo by se na tento výlet dobrovolně vydal. Tehdy tu země byla smáčená krví a nic nenasvědčovalo tomu, že si sem lidé za pár set let budou jezdit léčit nervy a kochat se vším, co po cestě potkají.
Okcitánie má jednu velkou výhodu. Není zatím tak turisticky zatížená jako třeba Paříž, Provence nebo Bretaň. Táhne se od bažinatého území Camargue ke španělským hranicím a zabírá i velkou část francouzských Pyrenejí a vnitrozemí na jihu Francie.
Vznikla totiž sloučením dvou bývalých regionů, které si možná pamatujete pod názvy Languedoc-Roussillon a Midi-Pyrénées. Hlavním městem je Toulouse, kde můžete přistát a odkud je ideální začít cestu za dobrodružstvím.
Okcitánie je doslova prošpikovaná hrady a zámky. Najdete jich tu na dvě stě padesát. My jsme se zaměřili na katarské s pohnutou historií.
Katarství je středověká forma křesťanství a jeho následovníci se považovali za představitele pravé církve Kristovy – na rozdíl od Říma, který podle nich zapomněl na čistou víru. Snažili se sice žít v souladu s přírodou, ale kastovnictví jim rozhodně nebylo cizí. Dělili se do tří skupin a ti nejvýše postavení se pyšnili titulem „dokonalí“.
Kdyby katarství přežilo do dnešních dnů a hrozilo by vám, že budete patřit do té nejvyšší vrstvy, ještě rádi byste koukali, jak se co nejrychleji společensky degradovat. Nesměli byste sexuálně žít a museli byste absolutně zapomenout na kus skvělého steaku z krav, které se pasou na nedalekých aubrackých pastvinách. Dokonalí totiž nemohli jíst nic, co vzniklo pohlavním spojením. I přes všechna tato světská příkoří byli kataři ve své víře natolik silní, že než aby ji odmítli, raději skočili do křižáckých ohňů a ještě při tom zpívali hymnu.
Jak přelstít Karla Velikého
Když se to tak sečte a podtrhne, můžeme být rádi, že žijeme tady a teď a že můžeme cestovat za tím lepším, co z každé historické doby zbylo. Jednou z perel je bezesporu opevněná citadela Carcassonne. I když musela odolávat řádění božích bojovníků, stále ji zdobí tři kilometry dlouhé hradby a padesátka věží. Vše je tak zachovalé a impozantní!
Carcassonne si právem dělá nárok na nejkrásnější hrad ve Francii.
Říká se: za vším hledej ženu. V dějinách Carcassonne tomu nebylo jinak. Jedna statečná dáma stačila na to, aby zajistila městu svobodu a ještě mu vtiskla své jméno. Pohlédnout do tváře jí můžete hned při vstupu u Narbonnské brány, kde vás přivítá její kamenný úsměv. Bývalé vládkyni města Dame Carcas se totiž povedl husarský kousek. Dokázala přelstít samotného Karla Velikého a vysvobodit tak hrad z obléhání, které trvalo dlouhých pět let.
Legenda říká, že když bylo nejhůř a hladomor sužoval město, nechala z posledních zásob vykrmit prase, které mu pak hodila přes hradby. Vyvolala tak dojem, že mají jídla na rozdávání a vojsku nezbylo nic než odtáhnout.
Na odchod ještě nechala rozeznít všechny zvony. Vojáci to prý okomentovali slovy „Dame Carcassonne“, tedy „paní Carcas zvoní“. No a od té doby městu nikdo neřekne jinak než Carcassonne.
V Okcitánii vás okouzlí nejen hrady, ale hlavně dechberoucí vesnice. Přišlo mi až neuvěřitelné, jak jsou různorodé. Nejsou ani tak daleko od sebe, a přitom je každá jiná.
Jedna je třeba celá postavená z červeného kamene a druhá ze svých zdí vyzařuje syrovou šeď, jako například La Couvertoirade, kde žije méně než dvě stě obyvatel. Většina z nich se zabývá řemesly jako tkalcovství či keramika. Při procházce zdejšími uličkami budete mít pocit, že jste se přenesli do středověku. Zvláště když zavítáte na místní hřbitov s náhrobky z dob templářů.
Vesnička La Couvertoirade
Kostel Saint Foy v obci Conques
Na seznamu nejkrásnějších vesnic Francie se pravidelně objevuje obec Conques v oblasti Aveyron s kostelem Saint Foy. Na chvíli si tu sedněte a pozorujte cvrkot. Uvidíte spoustu poutníků, kteří se zde zastavují na svatojakubské cestě. Svatojakubská mušle je dokonce znakem vesnice a pochází od ní i jméno místa.
Jestli jste si z nádhery Carcassonne sedli na zadek, nevíte, co vás čeká v červeném městě Albi. Jen z katedrály svaté Cecilie vylezete tak po třech hodinách. Přece byste předčasně neutíkali z největšího cihlového chrámu na světě a zároveň největší malované katedrály v Evropě.
Interiér skutečně připomíná ilustrovanou Bibli. Nečekejte však žádnou divočinu, nýbrž vysokou eleganci. Na výzdobu totiž byly použity jen tři barvy: lombardská modř, zlatá a stříbrná. Když už malby zabírají celých osmnáct tisíc metrů čtverečních, neudiví vás, že se před vámi rozvine pohled na největší zobrazení posledního soudu na světě. Myslíte si, že tři rekordy jednomu objektu stačí? Kdepak, čeká tu na vás ještě čtvrtý. Má podobu 135 vápencových soch od burgundských mistrů.
Město Albi leží na řece Tarn. Celé centrum města bylo postaveno z cihel vyrobených z načervenalého jílu, vytěženého právě z této řeky.
Interiér katedrály svaté Cecilie ve francouzském městě Albi
Byli jste už někdy na Eiffelovce? Pokud se projedete po nejvyšším lanovém mostě v Evropě, po viaduktu Millau, dostanete se ještě výše, a to přesně do 343 metrů nad zemí. Když využijete celou jeho délku, ujedete téměř dva a půl kilometru. Pokud chcete most obdivovat spíš s nohama na zemi, využijte k tomu některou z vyhlídkových plošin.
Tento ocelovobetonový krasavec ovšem není jedinou atrakcí města Millau. Zejména ženy si tu přijdou na své, když navštíví Mekku všech rukavičkářů – manufakturu Causse Gantier. Právě tady vyrábí své nejjemnější kousky Chanel, Dior, Hermes i Louis Vuitton. Když se trefíte do správného času, uvidíte šičky přímo při práci. Ale pozor, fotoaparáty nechte v kabelce! Tady jsou i nitě výrobním tajemstvím.
Viadukt Millau vede nad údolím Tarnu a spojuje Clermont-Ferrand s Béziers a Narbonnem.
Provensálské Arles je dramaticky spjaté s Vincentem van Goghem, přímořské Antibes s Pablem Picasem a Albi je navždy svázané s Henrim de Toulouse-Lautrecem. Zainvestujte do sebe deset eur (260 korun) a běžte do muzea prohlédnout si jeho originály. I když se dožil pouhých šestatřiceti let, vytvořil spoustu úchvatných děl.
Za svůj krátký život neměl rozhodně na růžích ustláno. Od dětství byl malého vzrůstu a měl zdeformované kosti, které mu po dvou zlomeninách – ve třinácti a čtrnácti letech – přestaly úplně růst. Pánbůh mu na jedné straně vzal, ale na druhé se mu bohatě odměnil. Lautrec totiž dostal do vínku geniální malířské nadání. Proslavil se nejen kresbami, ale především svými plakáty.
Obec Roquefort, která se táhne podél hory Combalou, zná díky slavnému stejnojmennému sýru celý svět. Tradice výroby tohoto bílého, lehce slaného, drobivého a mírně vlhkého sýra s typickými zelenými žilkami plísně je stará přes tisíc let. Dokonce i mezi prehistorickými relikviemi regionu byly objeveny sýrové cedníky. Bochník sýra, jak ho známe dnes, váží mezi dvěma a půl až třemi kily a je vysoký asi deset centimetrů.
Henri de Toulouse-Lautrec: Sedící klaunka (1896)
Sýry v přírodních jeskyních Combalou v Roquefort-sur-Soulzon
Roquefort samozřejmě není jediným známým modrým sýrem. Určitě jste někdy ochutnali i Bleu d’Auvergne, Stilton či Gorgonzolu. Ačkoli se podobné sýry vyrábějí i jinde, evropské právo stanoví, že pouze sýry zrající v přírodních jeskyních Combalou v Roquefort-sur-Soulzon mohou nést název Roquefort. Plíseň, která ze sýra činí hotový poklad, se nachází v půdě místních jeskyní.
V každém lepším českém supermarketu zakoupíte balení s typickou zelenou etiketou Roquefort Société 1863. A teď můžete vykonat exkurzi přímo v jejich sklepích, která pochopitelně končí v podnikové prodejně. Tady na vás čeká velké překvapení. Další dva typy ovčích sýrů, které se k nám vůbec nedovážejí. Ptejte se po Cave des Templiers s černou nálepkou a Caves Baragnaudes se zlatou etiketou.
Může se hoditDopřejte si půldenní lodní výlet po Canal du Midi. Vyhlídkové lodě odplouvají od mola v blízkosti hlavního vlakového nádraží, kde lze koupit i lístky. Vstup do sklepů v obci Roquefort stojí sedm eur. Prohlídka trvá zhruba hodinu. Ve sklepě je 10 °C, teplé oblečení s sebou. V ALBI si dejte večeři v La Table du Sommelier. Až budete v Toulouse, nezapomeňte navštívit muzeum kosmonautiky Cité de l’Espace a také Aeroscopia Museum. Nejlepší katarské hrady, které stojí za vidění Lastours Chateau de Montségur Quéribus Minerve Puivert Gastronomické speciality Okcitánie Armagnac Ragout d’escoubilles Aligot Cassoulet |
