Jídlo je svátek
Typický Francouz nikdy neodbývá své jídlo. Obědy i večeře jsou pro něj svátek, pravidelný rituál, na který je třeba hlavně hodně času. Přestože i do Francie dorazil McDonald, staromilští Francouzi stále obědvají dobré dvě hodinky a večeří alespoň tři. Nejlépe s rodinou nebo s přáteli, protože sedět u stolu sám je smutné a nudné.
Francouzi milují také pikniky a každou volnou chvíli vyrážejí autem do přírody, kde si klidně u silnice vyndají stolky, židle, tašky s jídlem, usadí se pod nějakým stromem a tři hodiny hodují a povídají si. "Jídlo je náš obřad, který se dědí z rodičů na děti, ale uspěchaná moderní doba se hlásí o slovo, a tak stále více Francouzů musí hlavně obědy v pracovní dny značně krátit," vysvětluje Jean Bodain z Perpignanu.
Francie nade vše
A hned pokračuje s popisem typického Francouze, který jen nerad opouští rodnou a milovanou Francii. Má to své důvody. Francouzi jsou obrovští patrioti, což místy hraničí až s šílenstvím ve stylu co je naše, to je nejlepší.
Francouz dobře ví, že francouzsky se až na pár výjimek domluví jenom ve Francii a vyhlášenou francouzskou kuchyni najde zase jen doma ve Francii. Ale nijak zvlášť kvůli tomu nestrádá, neboť země Galského kohouta je pestrá a veliká, má Středozemní moře i Atlantik, krásné a divoké Pyreneje či malebné Alpy, "anglickou" a deštivou Bretaň i "německé" Alsasko. A k tomu romantickou Provence, gurmánské Gaskoňsko, vinařské Burgundsko, slavnou Champagne, prostě tucty zajímavých míst na dovolenou, takže Francouz má stále co nového objevovat. Tak proč by se měl stresovat v cizině.
Kdy je stará bageta
Tip na dovolenouVyberte si z pestré nabídky zájezdů do Francie na dovolená.iDNES.cz |
K snídani Francouzi milují čerstvé croissanty, ale dávají si je hlavně ve svátek. Běžná rána se spokojí s plátkem chleba s máslem a (či) marmeládou. Croissanty patří na nedělní rodinný stůl, většinou se servírují dva na osobu a jí se buď samotné, nebo s džemem, případně se namáčejí do kávy. "Nikdy se však nejí namazané máslem, což dělá spousta Evropanů, ale Francouzi nikoliv," upozorňuje Bodain.
A ještě jedna drobnost – snídaně se ve francouzštině řekne malý oběd.
Jinak se francouzský stůl neobejde bez typických baget, které se pečou od rána do večera každý den v týdnu, neboť, jak říká pekař z lázeňského městečka Ax-les-Thermes Antoine, tři hodiny stará bageta už je všechno možné, jen ne čerstvá bageta. A tak se musí pro pečivo chodit dvakrát denně.
Bageta se musí kupovat dvakrát denně, neboť po pár hodinách je už "gumová".
Jak se vyznat ve víně
Typický Francouz nikdy nebude pít jakékoliv víno. Samozřejmě i ve Francii frčí pětilitrové krabice stolního vína, které je mnohem kvalitnější než u nás. Střední vrstva však stále dává přednost vínu v lahvích, v cenách kolem čtyř eur už koupíte výborná vína.
Každá oblast produkuje jiná vína, která se konzumují k jiným jídlům. Na skleničku champagne se chodí ještě před večeří, slavné chablis patří k mořským plodům a ústřicím (i k nim si ovšem můžete dát champagne, ideálně blanc de blancs, což je champagne připravené pouze z hroznů chardonnay). Ale pokud si Francouz zajde na prvotřídní ústřice, vybere si k nim muscadet. K foie gras zase volí sladší víno a tak dál a tak dál... Francouz aby se v tom vyznal.
V poledne a v podvečer jsou všechny hospůdky plné, Francouzi milují jídlo venku a ve společnosti.
Absint nebo pastis
Francouzi už také neholdují absintu, byť tento nápoj se ve Francii proslavil a pijáci absintu jsou tradičním obrázkem staré Francie (absint měl mít údajně vliv na prohloubení duševní choroby malíře van Gogha). Absint byl totiž po tlaku vinařské lobby ve Francii na dlouhá léta zakázán a povolen byl až v 90. letech minulého století.
Co se naopak pije často a vydatně, a to hlavně na jihu Francie, je pastis, slavný anýzový likér, který se ředí vychlazenou vodou a jedna sklenka je příjemně osvěžující.
V Bretani se pije lehký jablečný cider a pak už jen víno, víno a víno, nejčastěji červené, ostatně právě červené víno je důvodem dobrého zdraví Francouzů. Lékaři dokonce mluví o takzvaném francouzském paradoxu – přestože se v zemi sní kvanta bílého pečiva, tučných sýrů a červeného masa, Francouzi se dožívají dlouhého věku, za což může pravidelná konzumace červeného vína.
A ještě jeden nápoj stojí za zmínku – slavný aperitiv Kir je kombinací bílého vína a rybízového likéru créme de cassis, pokud místo vína přidáte champagne, získáte kir royal.
Francouzi víno hojně konzumují, což má pozitivní vliv na jejich zdraví.
Van Gogh a jeho milovaný absint. Dnes se ovšem na jihu Francie pije spíše pastis.
Žádný "doggy bag"
Další důležité pravidlo platí pro návštěvu restaurací, pokud nejde o bistra či pizzerie, neměli byste si objednávat jen jedno jídlo. Pokud nejste hladoví, nebo máte jenom na něco chuť, nechoďte do restaurace, například v boulangerie najdete spoustu věcí na zub, od sladkého pečiva až po výtečné slané koláče quiche.
Při návštěvě restaurace se předpokládá, že si dáte celé menu, tedy salát, hlavní jídlo a dezert.
A ještě dvě drobnosti – Francouzi nikdy nežádají "doggy bag", aby si odnesli nedojedené jídlo. To se prostě nechává na talíři. A pokud jdete do restaurace s přáteli a dělíte se společně o placení, nikdy se nepočítá, co kdo měl, ale pokud jste ve třech, rozdělí se účet na tři stejné části. Spropitné se zpravidla nenechává, neboť je už započteno v ceně (přirážka za obsluhu činí 12-15 procent), takže v kavárně či v baru nemusíte nechávat ani cent. Pokud jste v lepší restauraci a jste s jídlem a obsluhou spokojeni, pak můžete nechat spropitné ve výši tří až pěti procent.
Stejně jako v případě vína mají Francouzi i stovky druhů sýrů: měkké, tvrdé, voňavé i páchnoucí, ale všechny výtečné.
Gurmánská maturita
Francouz si nikdy nenechá ujít sezonní produkty. V létě vyráží s košíky a v gumovkách do bretaňského moře, aby si zde za odlivu nasbíral typické slávky, které jsou nejlepší vařené ve vodě s červeným vínem. Na podzim se zase vydává do lesů na sběr jedlých kaštanů, které se pečou jako chuťovka před jídlem.
Francouz také holduje regionálním specialitám, jako jsou slané bretaňské palačinky s vajíčkem, sýrem či šunkou, provensálská bujabéza (správně se podává jako dva chody - nejprve vývar a pak až ryby), lanýžové speciality od lanýžového krále Clémenta Bruna, cassoulet z Langedocu (fazole s vepřovou klobásou a kachním masem) či stovky druhů sýrů, zvláště kozích, které jsou například ve formě malých kuliček plněné olivovou tapenádou či medem.
Prostě a jednoduše Francouzi byli vyvoleni jako největší gurmánský národ světa a jsou jím dodnes. Milují žáby, šneky, prasečí nožičky či syrové ústřice. A mají tak vrozené to, z čeho my musíme složitě skládat gurmánské maturity.
