náhledy
Smrt není konec cesty, říkají Torajané z indonéského ostrova Sulawesi a podle tohoto hesla se také náležitě řídí. O mrtvé členy rodiny pečují ještě několik měsíců po smrti a tato péče nekončí ani samotným pohřbem. Při speciálním rituálu je vytáhnou z rakví a po pečlivé očistě jim i vymění oblečení. A zbyde čas i na rodinnou fotografii.
Autor: Profimedia.cz
Až do pohřbu bude mrtvý člen bydlet se svými příbuznými v domě. Některé rodiny stále lpí na starší tradici a nikdy nenechávají mrtvého samotného v domě. Po pohřbu mluví o svém příbuzném jako o nemocném člověku a věří, že jeho duch s nimi zůstává v jejich domě.
Autor: Profimedia.cz
S mrtvými členy rodin se zachází podobně, jako by byli nemocní. Několikrát denně se jim nosí jídlo, mění se jim oblečení a pozůstalí za nimi chodí na návštěvu do oddělené části domu, kde často přebývají několik týdnů.
Autor: Profimedia.cz
Během rituálu Ma’nene (‘Care of Ancestors’) se rakve vytáhnou z hrobů, pozůstalí si nasadí zdravotní roušky a začnou ošetřovat těla svých pozůstalých ve speciálním mauzoleu. S pomocí přípravků z nich odstraní hmyz, vymění jim oblečení, brýle a sem tam se jim do úst strčí zapálená cigareta.
Autor: Profimedia.cz
K balzamování těl se používá vodný roztok formaldehydu, který zabrání rozkládání těla. Ukládání do rakve probíhá i několik dnů po smrti a je velkou událostí, stejně jako samotný pohřeb, při kterém je rakev uložena do hrobky.
Autor: Profimedia.cz
Pozůstalí dávají do rakve oblíbené předměty nebožtíka nebo různé dárky jako například náramky, hodinky nebo diamant. Bohaté dárky ale lákají vykradače, takže rodina často o darovaných předmětech mlčí.
Autor: Profimedia.cz
Nikdo přesně neví, odkud pohřební rituály Torajanů pocházejí. Jejich jazyk byl sepsán teprve ve 20. století a většina zvyklostí tak byla předávána ústní formou. Díky holandským misionářům tvoří většinu obyvatel křesťané - protestanti a římští katolíci. Indonésie je jinak většinově muslimskou zemí.
Autor: Profimedia.cz
Torajané žijí v horách jižní části indonéského ostrova Sulawesi, který je jedenáctým největším ostrovem světa. Z Makassaru, hlavního města ostrova, trvá cesta do tarajanského města Rantepao (26 tisíc obyvatel) osm hodin autem po úzkých a klikatých silnicích.
Autor: Profimedia.cz
Oblečení se mrtvým pravidelně mění. I když byl váš dědeček slavnostně pohřbený například ve vojenské uniformě, za dva roky se může na veřejnosti objevit v pohodlné mikině.
Autor: Profimedia.cz
Pro místní obyvatele je téměř nepřípustné, aby své milované pohřbili krátce po úmrtí. Často nejsou na jejich smrt připraveni a potřebují na alespoň částečné odloučení mnohem více času než například Evropané.
Autor: Profimedia.cz