náhledy
Na snímku viidíte Blood Falls (Krvavý vodopád) ve východní Antarktidě. S proudem rudé vody, vytékající ze sněhově bílého Taylorova ledovce, si vědci lámali hlavu téměř století. Vodopád objevil v roce 1911 geograf a geolog Thomas Griffith Taylor, který přežil známou Scottovu expedici Terra Nova na Antarktidu v letech 1910 - 1912. Experti nakonec zjistili, že rudý proud je napájen vodou bohatou na železo z podzemního jezera, vzdáleného několik kilometrů od jazyku ledovce. V extrémně slané vodě pod 400 metrů silnou vrstvou ledu pak vědci dokonce objevili mikroorganismy, které k přežití potřebují jen látky, vznikající z chemických reakcí železa a síry.
Autor: Profimedia.cz
Moeraki, Nový Zéland. Jsou to obří kulovité balvany, které leží mezi výběžkem pláže Koekohe na pobřeží Otago na Jižním ostrově mezi rybářskými vesnicemi Moeraki and Hampden. Odborně se nazývají septárie a vznikly asi před 50 – 70 miliony lety při tektonické činnosti na mořském dně tak, že se kolem nějakého růstového centra - např. fosilie - hromadily minerální látky. Pro tyto útvary, jichž je v této lokalitě enormní množství (některé zdroje hovoří i o tisících kamenech), je charakteristická síť prasklin. Tyto praskliny stejně jako původ balvanů vědci stále zkoumají.
Autor: Profimedia.cz
Ostrov Surtsey. Sopečný ostrov Surtsey, vzdálený 33 kilometrů jižně od Islandu, před rokem 1963 neexistoval. Právě v tomto roce totiž vznikl vulkanickou erupcí na nedalekých Vestmanských ostrovech. Na počátku měl rozlohu asi 259 hektarů, časem díky vodě a větrům erodoval na méně než polovinu. Na ostrov, který se stal v roce 2008 přírodní památkou UNESCO a který islandská vláda přísně chrání, mají přístup na povolení pouze vědci.
Autor: Profimedia.cz
Racetrack Playa, Údolí smrti, USA. Vyschlé solné jezero leží v severní části Mohavské pouště ve východní Kalifornii. Záhadou, s kterou si vědci lámou hlavu už od roku 1915, jsou kameny z vápence a syenitu, z nichž některé váží i stovky kilogramů a po vyschlé planině se samy pohybují, bez zásahu člověka. Za sebou přitom zanechávají zřetelné dráhy. Kameny se dají do pohybu vždy jednou za dva nebo tři roky, a většina stop zůstane zachována následující tři nebo čtyři roky. Kameny s drsným dnem vytvářejí rovnější stopy, ty s hladkým dnem putují různými směry. Jednou z teorií, která tento fenomén vysvětluje, jsou silné větry v konstelaci s dešti, které rozmáčí hlínu, takže je kluzká. Novější teorie pak kalkulují např. s tenkou ledovou krustou, která se prý za jistých klimatických a větrnostních podmínek kolem balvanů vytvoří nebo s prameny, které se v určitých propadlinách za specifických podmínek nepravidelně objevují.
Autor: Profimedia.cz
Magnetický kopec na severozápadním okraji města Moncton v kanadské provincii New Brunswick je příkladem tzv. gravitačního kopce. Zjednodušeně řečeno to znamená, že zvedající se a klesající terén vytváří optickou iluzi opačné gravitace. Pozorovatelům se tady jeví, že auto jede na neutrál pozadu do kopce a stejně tak že voda v přilehlé odvodňovací strouze teče do kopce. Kopec přitahuje davy návštěvníků a zvědavců od 30. let minulého století, místní úřady z toho učinily atrakci a zájemci si mohou asi kilometr dlouhý úsek projet za poplatek. Obdobný "magnetismus" vykazují i některé kopce v Česku, badatelé se např. zabývali kopcem u horské osady Kačerov v Orlických horách, někteří odborníci dokonce tvrdí, že tam objevili zvláštní elektromagnetické vlnění.
Autor: Profimedia.cz
Gejzír Old Faithful, Yellowstonský národní park, USA. Gejzír je jedním z 300, které se na ploše asi 900 tisíc hektarů tohoto parku nacházejí, je však tím nejznámějším. Erupce Old Faithful se opakují po sobě v rozmezí 30-120 minut, nejčastější periodou je hodina. Během asi čtyř minut gejzír vystříkne 30-60 tisíc litrů horké vody až do výše 60 metrů. Geologové se stále snaží objasnit zákonitosti intervalů erupcí.
Autor: Profimedia.cz
Pamukkale, Turecko. Pamukkale leží ve vnitrozemí asi 14 kilometrů od města Denizli nad údolím řeky Menderes. Toto údolí a vůbec celé koryto řeky Menderes vzniklo tektonickým zlomem, a proto je v jejím okolí velké množství termálních pramenů. Také Pamukkale (což znamená v překladu bavlněný zámek) vzniklo působením termálního pramene, voda stékala po úbočí a její nánosy vytvořily za 14 tisíc let toto dílo přírody.
Autor: Profimedia.cz
Jezero Maracaibo, Venezuela. Díky kombinaci vysoké vlhkosti, polohy a střetávajících se větrů od hor a moře, představuje jihozápadní cíp tohoto lagunového jezera místo s nejvyšším výskytem blesků na světě (250 blesků na čtvereční kilometr za rok). Během více než 200 nocí v roce tak oblohu ozařuje jeden blesk za druhým, někdy až 25 blesků za minutu, vrchol pak přichází v květnu a říjnu.
Autor: Profimedia.cz
Longyearbyen, Norsko. Na Špicberkách, norském souostroví ležícím v Severním ledovém oceánu severně od Grónska, nikdy nezapadá od 20. dubna do 23. srpna slunce. Na snímku vidíte barevné domečky v Longyearbyenu, hlavním městě ostrovů, osvícené půlnočním sluncem.
Autor: Profimedia.cz