Situace v Grozném je stále příliš nestabilní, aby přivítala zpět své fotbalové hvězdy, a tak klub hledal jinde. Bylo však těžké najít město, které by bylo ochotno hostit čečenský klub. Domovským hřištěm Tereku se nakonec stalo město Čerkesk, hlavní
město Karačajevsko-čerkeské republiky. Klub má však také v plánu odehrát alespoň jeden zápas na svém starém stadiónu. Dynamo Moskva předběžně souhlasilo, že přijede do Grozného na přátelský zápas plánovaný na 9. května, na Den vítězství.
"Návrat sportu do Čečenska je prioritou," řekl politický představitel Čečenska v Moskvě Šamil Beno. "Sport v životě Čečenska je stejně významný jako chléb a ideologie." Jedna z hvězd Tereku z let osmdesátých Chajdar Alchanov, který nyní zastává funkci čečenského ministra sportu, byl hlavním iniciátorem návratu klubu. (Alchanov je též ministrem turistiky, avšak, jak sám dodává, zatím v zemi žádná turistika není.)
Od listopadu již dokázal dát dohromady 23 hráčů, z nichž většina jsou bývalí členové Tereku nebo ti, kteří trénovali ve fotbalové škole v Grozném, která byla jednou z nejlepších na Kavkaze. V sestavě je 12 Čečenců, dalších pět hráčů jsou Rusové, kteří se však narodili v Grozném a hráli ve starém Tereku. "Všichni se
navzájem známe, protože jsme chodili do stejné školy, mnoho z nás mělo stejného trenéra," říká jeden z hráčů.
Ačkoli mnoho hráčů odešlo do ruských klubů, když začala válka, někteří zůstali a hráli při čečenských přeborech nebo za "národní" tým Ičkeria, pokud druhá strana souhlasila, že s nimi bude hrát. Ičkeria nebyla nikdy přijata Evropskou fotbalovou
federací (UEFA) a tým tak hrál jen několikrát.
Fotbal byl v Čečensku vždy společně se zápasem velmi populární. Čečenci získali v zápase dokonce zlaté medaile na posledních dvou olympijských hrách. Fotbalové kluby z Kavkazu jsou známé pro svůj přitažlivý styl, neboť kladou důraz spíše na
podívanou a obratnost než na obranu. Vzhledem k vášnivé místní podpoře měli pověst, že je velmi těžké je porazit na domácím hřišti.
Terek byl založen ve čtyřicátých letech. V roce 1990 měla republika v ruské fotbalové lize již dva kluby. Avšak problémy nastaly, když čečenský prezident Džochar Dudajev vyhlásil v roce 1991 nezávislost na Rusku. Na začátku devadesátých let se stal Groznyj velmi nebezpečným místem a ostatní kluby začaly odmítat tam jezdit na zápasy. V roce 1994 klub dobrovolně zanikl s tím, že je velmi nebezpečné hrát v Grozném.
Mnoho z hráčů hrálo po opravdu dlouhé době a trenér Tereku říká, že byl překvapen jejich obrovským hladem po hře. Pro mnoho z nich to je také první zaměstnání po dlouhé době. Často jsou jedinými, kdo v rodině vydělávají nějaké peníze, a mnohdy živí dvě až tři rodiny svých příbuzných.
Štěstím pro hráče je to, že klub má silnou finanční podporu. Alchanov, který se narodil ve stejné vesnici jako šéf čečenské proruské správy Achmad Kadyrov, přesvědčil vládu, aby vyčlenila 1,5 miliónu dolarů na financování klubu, a Kadyrov se sám stal prezidentem klubu.
Čečenská vláda předala klubu vlastnictví továrny na linoleum a jedné státní farmy. Obě jsou výdělečné, a jak dodává Alchanov, klub možná proto opraví i stadión v Grozném. Avšak ačkoli ještě nezačala sezóna, mnoho z hráčů Tereku již přitahuje v Grozném pozornost místních. Tisíce Čečenců žijí bez elektřiny, bez domovů a zaměstnání, a tak pro ně není nic tak trpké jako peníze, které klub dostal, říkají hráči. "Chléb a efektní podívaná, to je to, co lidé potřebují," řekl naopak Alchanov. "A nejlepší podívanou je sport. Ten pomůže lidem zapomenout na válku a jejich každodenní starosti."
Zdá se, že klub neohrozí fakt, že čečenští povstalci jsou proti Kadyrovovi a jeho vládě, která Terek podporuje. "Nikdo není proti sportu nebo proti fotbalu," řekl Alchanov. Vůdce povstalců Šamil Basajev byl hlavním podporovatelem fotbalu v nezávislém Čečensku a dokonce i hrál za Terek Groznyj v devadesátých letech. Basajev byl dokonce šéfem čečenské fotbalové asociace a zorganizoval několik fotbalových utkání včetně Světového poháru modžáhedů, který se konal ve stejnou dobu jako mistrovství světa ve Francii. "Průměrný hráč," tvrdí o Basajevovi Alchanov. "Rád útočil, nerad bránil."
Alchanov nevěří, že by Basajev nebo kdokoli z povstalců byl proti účasti Tereku v ruské lize. "Pokud by Itálie vyhlásila válku, v neděli by odložili zbraně a hráli fotbal," cituje trenér Tereku ukrajinského hráče AC Milán Andreje Ševčenka. "Stejné je
to i s naším národem."
