V Brazílii je, zdá se, všeho nadbytek.
Vlny se valí, jako by chtěly spláchnout celou Jižní Ameriku. Slunce zásadně žhne.
Dívky velmi oblých tvarů se vlní pláží a vypadají, jako by se jejich tatínek jmenoval Rubens. Jen látky se tady očividně nedostává: Brazilky dokázaly, že plavky mohou být užší než dentální nit.
Zato pláž nemá konce, ujedete po ní třeba 400 kilometrů. Pořád dopředu a pořád jen vlny, písek, bikiny a kokosové palmy.
Fortaleza je vlastně obyčejné brazilské město. Nábřeží obepíná několik tuctů sněhobílých mrakodrapů štíhlých jako tanečnice samby. U jejich nohou se na pláži lenivě protahuje Atlantik, teplá koupel i s pěnou. Z hotelu jdete v plavkách přímo na pláž.
Večer dopijete poslední caipirinhu, pálenku z cukrové třtiny s citronovou šťávou a ledovou tříští, a jdete se převléknout, protože v Pirata baru, nejznámějším podniku ve městě, kde mají pro hosty obrovskou pirátskou loď i starou brazilskou ulici, právě otvírají. Pak zatoužíte po samotě a klidu.
Obojí je hned za městem. Kolem Fortalezy je Brazílie bez pralesů.
Je to Brazílie barevných písečných dun a palmových hájů. Načervenalých skal a větru, který nikdy neustane.
Je to Brazílie malých rybářských vesnic, plachetnic a osmahlých kluků hrajících s virtuozitou Ronalda footvolley, jakýsi volejbal nohama. Míč létá vzduchem, kterým se nese vůně smažených ryb.
|
Krok za krokem kolem Fortalezy PLÁŽE
Abyste nebyli na pláži překvapeni: v Brazílii se opravdu hodně jí, muži mají rádi pořádný kus masa, a tak nejsou dívky tak štíhlé, jak bychom si mysleli. Překypují zaoblenou krásou. ZLOMENÁ KÁNOE
POD PLACHTAMI
Kameru a foťák nechte pod ručníkem, tam mají ještě šanci. Pokud si je vezmete na loď, opláchne vám je první vlna. PÍSEK NA PAMÁTKU
ČESKÁ BRAZÍLIE
NAHORU, DOLŮ
|
Kolem Fortalezy jsou jich stovky, jsou většinou velmi široké, ale můžou se od sebe velmi lišit. Například ve Fortaleze je jedna pláž, jmenuje se Praia do Futuro, kde je oceán světlejší než jinde a je slaný tak, až trošku připomíná Mrtvé moře. Dál od města najdete samotu a divoké útesy.
Sem je třeba zajet. Kdysi odříznutá rybářská osada Canoa Quebrada, Zlomená kánoe, se stala před lety cílem hippies a umělců. Pak je vystřídali obyčejní turisté, ale svého ducha si zachovala. Okolí je skvělé, malebné a celkem pusté: lidí tady nikdy není moc. 
Plachta dodává romantiku, to je známá věc. Pokud je na tak zvláštní lodičce, jakou je místní skořápka zvaná jangada, platí to dvojnásob. Je to vlastně jen prkno s plachtou. Za mírný poplatek se můžete svézt, kolem pláží čekají chlapíci, až vás uloví. 
V zemi písku vás nepřekvapí, že tam mají písečné i suvenýry. Barevný písek městnají nějakým zvláštním způsobem do skleniček a pohárů tak, že z něj dělají malebné obrázky. Většinou na nich bývá zapadající slunce, palma a domeček - nebo znak fotbalových klubů Botafogo či Fluminense. 
Ještě před časem u nás Fortalezu nikdo neznal, přestože je to páté největší město Brazílie. Ale to se změnilo ve chvíli, kdy sem Čedok zahájil přímé lety. Lze tady pořídit dovolenou za téměř stejné peníze jako na Kanárských ostrovech. Je ale exotičtější. I pro turisty cestující na vlastní pěst se Fortaleza stala odrazovým můstkem do Brazílie. A tak nepřekvapí, když vás tady někdo osloví neumělým "ahoy". 
Kraj kolem Fortalezy připomíná Saharu. Nejoblíbenějším vozidlem jsou malé červené písečné dunovky. S nimi lze absolvovat terénní jízdu dunami. Jako když jedete autokros. Když se vás zeptají, zda to má být "con emocao", s emocemi, řekněte ano, i když si později občas budete připadat jako na stěně smrti. V dunách se také jezdí po písku jako na snowboardu.
