Lyžování pod Mont Blancem
Pakliže je zrovna špatná sezona, v duchu té gigantické hoře poděkujte. "Díky, že tu stojíš a trochu cloníš výhled. Nebýt toho, že jako obrovská lednice kondenzuješ páry z teplého Atlantiku, asi by letos z lyžování nic nebylo." Mont Blanc v odpověď bíle zadýmá, když vypustí do vzduchu trochu čerstvého prašanu.
Taková byla situace v polovině letošního ledna, uprostřed "šílené“ zimy, kdy teplota vzduchu šplhala nad dvanáct stupňů, ale na hoře Les Grandes Platieres (2480 metrů) skřípal pod lyžemi čerstvý sníh. Když už není skoro nikde, lyžař-fanatik by měl trochu sněhu nalézt alespoň ve Flaine (čti flén).
Proč fanatik? Protože přesně pro tento druh návštěvníků je středisko zařízeno. Flaine se na Zemi zjevilo v roce 1968 jako UFO a přistálo v kotlině uprostřed pohoří Grand Massif, kde předtím stála jen jedna horská bouda. UFO ve skutečnosti o deset let dříve navrhl slavný architekt Marcel Breuer v duchu školy zvané "Bauhaus". Jeho záměrem bylo, aby Flaine rozkvetlo v jakési kulturní středisko na sněhu.
Ach, ty paneláky
Ehm. Tak tohle jaksi nevyšlo. Ne že by chyběla snaha. Ta kubistická skulptura s obrovským okem hned vedle kabinové lanovky, to je ženská hlava od Picassa! Ta ztřeštěná Rubikova kostka nad restaurací, to je Vasarely. Tady to je zase Debuffet.
Jenže ani slavná jména nezabrání tomu, aby se tu Čech necítil jako uprostřed natáčení Panelstory.
Na počátku šedesátých let zde nejlepší francouzští architekti postavili "panelové sídliště" přímo pod sjezdovkou. Na své si tu přijdou hlavně zájemci o jízdu mimo vyznačené sjezdovky.
V podstatě jsou dvě možnosti. Buďto se tu budete cítit jako na stanici Chodov, nebo přijmete výklad, že stojíte uprostřed něčeho, co už se dá nazvat uměleckou památkou. Takže: syrové paneláky jsou jako "černé diamanty“ a odrážejí skalnatou siluetu hor. Ne, nejste v Tiraně. Toto náměstí je Forum, kde se soustředí obchodní i kulturní život umělého města. Koneckonců, jde jen o lyžování.
A to je hlavní. Takže je moc dobře, že sem nesmějí auta. Mladé maminky s dětmi v teple na sluníčku (Flaine je ve výšce 1600 metrů) mávají manželům, kteří přímo z "Fóra“ vyrážejí na lyžích o tisíc metrů výše. A kdo chce trošku tradice, zajde na jídlo do malebné restaurace Cascade, kam jej zdarma odveze sněžný skútr majitele.
Okolní kopce hostí 73 lanovek a vleků, z nichž se lze rozjet i do vedlejších středisek Samoëns, Morillon, Les Carroz a Sixt (ta vypadají na rozdíl od Flaine zcela tradičně), takže v ideálním případě lze využít až 265 kilometrů sjezdovek. Kdyby byla všechna střediska propojena jako Flaine, Alpy by se daly celé přejet na sjezdových lyžích.
Hurá mimo sjezdovku
Nejhojněji se využívají červené dráhy Lucifer, Faust a Mephisto (není na nich nic ďábelského) a modrá Cristal či Rubis (pozor, horní část není právě jednoduchá). Náš lyžař-fanatik si však přijde na své hlavně mimo značené dráhy, totiž na množství "off-piste“, které se linou mezi nimi.
Francie je zemí zaslíbenou pro ty, kteří mají sklon vnímat kopec jako jednu velkou sjezdovku. Flaine tvoří obrovský kotel plný terénních vln, které činí z lyžování stejně tak sportovní jako estetický zážitek. Tedy pokud je dost sněhu. Když je ho málo, skrývají se za vlnami nebezpečné pukliny.
Flaine je doslova protkán průrvami a jeskyněmi, což z něj dělá nesmírně zajímavou lokalitu pro speleology. Nikdo by tedy neměl být překvapen, že když si pozdě odpoledne vyjede na Les Grandes Platieres, vychutná temně oranžový Mont Blanc a cestou dolů udělá krátkou přestávku při kraji sjezdovky - tak z jedné takové průrvy vyleze jeskyňář a zeptá se: "Kolik je hodin?“
Může se hodit
Leťte letadlem Bydlete v domě se saunou |
