Snídaně v pekle
Noc pod hvězdami byla úžasná a ráno jsme se probrali před sedmou hodinou, když už pěkně pálilo slunce. Tady v poušti je snesitelně jen tak do půl deváté a potom přijde pekelný žár, který trvá ještě několik hodin po setmění.
Momentálně jsme u dun dále na východě ve vesničce Merzouga a kolem půl jedné v noci je 33°C, ale už to vnímáme jako "chladno". Teploty měřené autem jsou zatím jen do 45°C, ale teploměr ve stínu v kokpitu motorky ukazoval během dne i 57 °C. Kovové věci jsou rozpálené tak, že se o ně člověk spálí a písek je tak žhavý, že po něm nemůžeme chodit bez bot.
Středa 23.06. Docela teplíčko
Snídani před berberskými stany pro nás za relativně dostupný peníz připravili lidé, kterým tato část pouště patří. Užívali jsme si podlouhlých "langošů" smažených v oleji a namáčených do fíkové marmelády a pochopitelně tradičního berberského čaje, na kterém je už většina výpravy totálně závislá.
Středa 23.06. Den začíná snídaní připravenou berbery před jejich stany
Středa 23.06. Sláva stín, můžeme na chvíli zastavit
Přestaň se opalovat
Zbývalo nám 60 km do M´Hamidu. Kousek jízdy po vyschlém jezeře, troška kamení, ještě více kamení a ukrutné kamení s pískem. Posledních asi 20 km bylo už doslova očistec - obávaný prachový písek "feš-feš" v množství, které už nebylo zábavné.
Kluci se drželi statečně a odmítli sundat kufry, což je první věc, která se v písku dělá. Kufry naprosto změní těžiště motorky a jízda s nimi je opravdu o hodně těžší a v kritických situacích prostě nemožná.
Středa 23.06. V poušti není GSM signál, dnes odesíláme fotky a repo do idnes přes satelit
Čtvrtek 24.06. Fanánek pojede zbytek dnešní cesty s kamerou na helmě
Po druhém pádu jsem si už nadával, proč jsme ty zatracené kufry nesundali. Noha mi zůstala zaklíněná pod motorkou a musel jsem potupně čekat, až si mě někdo všimne a pomůže mi. Na vysílačku jsem nedosáhl a jen jsem slyšel, jak mi Radek z projíždějícího landcruiseru říká, ať se přestanu opalovat na pláži, vstanu a jedu.
Ale padali jsme všichni, s našimi motorkami (snad s výjimkou XT) je jízda ve fešfešových kolejích peklo. Tady jsme si opravdu sáhli do našich rezerv a někteří hodně hluboko.
Středa 23.06. Průjezdy jemným pískem jsou adrenalinovou záležitostí
Noid "spojkuje"
A pochopitelně přišla i první technická závada, Noidovo F800GS prostě nejelo. Motor běžel, ale motorka nejela. Pravděpodobně spojka. V terénu to člověk ani nevnímá, že "spojkuje", ale spojka se spálí raz dva. Každopádně jsme byli ještě několik kilometrů fešfešového terénu daleko od pevné pisty.
Martin s Fanánkem v závěru vyrazili dopředu do M´Hamidu s mým telefonem, protože jsem neměl signál a byli jsme domluvení s kamarádem, že na nás bude čekat a ukáže nám novou offroadovou cestu do Merzougy, těsně u alžírské hranice.
Středa 23.06. Noidovi v písku odešla spojka, na kurtě musíme dotáhnout stroj do 6 km vzdálené vesnice
Mezitím doprovodný tým zapřáhl osmistovku za toyotu na kurtě a Vašek se pokusil chvíli odšlapávat v písku, jen nenašli potřebnou synchronizaci s autem a asi i díky vysílení několikrát nehezky padal. Naštěstí nás zachránil Petr, řidič Toyoty, který si nazul náhradní motocyklové boty a motorku do cíle etapy na laně dovezl. Pochopitelně se to také neobešlo bez pádů.
Ve vesnici jsme motorku položili před dveřmi místního kováře (mechanique generale) a po asi dvou hodinách práce a několika telefonátech, kterými jsme ověřili, že novou spojku bychom sem nedostali dříve než za 3 dny, nám Petr a Radek oznámili, že motorka pojede a spojka dokonce bude fungovat v omezeném rozsahu. A možná i v plném.
Dojeli jsme po silnici 100km do Zagory a už když jsme se blížili, předjížděl jsem našeho známého z dílny Sahara Garage, který když mě poznal, málem spadnul z mopedu.
Pochopitelně jsme se stavili na čaj u nich v dílně a nechali jim vydělat nějaké peníze čištěním filtrů apod. Jediná zásadnější oprava, která byla opravdu potřeba, bylo vyklepání a zanýtování levého kufru na Martinově XTčku, který při jedné kolizi dostal plný zásah.
Mechanici nám ráno odevzdali bezvadně srovnaný kufr se zasilikonovaným dnem a za práci si vzali asi 250 Kč. My jsme noc strávili v zahradě blízkého hotelu - k velkému potěšení jednoho kanadského hosta, protože se tým rozhodl pro menší garden párty asi do tří hodin ráno. Tým to doslova stmelilo, protože se vyjasnilo několik sporných věcí a názorů a navíc jsme výrazně potlačili vliv škodlivých bakterií, které by nás mohly zevnitř ohrožovat.
Středa 23.06. Přejíždíme hory a blížíme do Zagory
Středa 23.06. Kdo hledá, najde samolepu naší expedice
Průšvihy
Ve čtvrtek ráno jsme se vyfotili u dílny našich mechaniků, vybrali nějaké peníze v bance a vyrazili na 350km přejezd do největší atrakce pouštního Maroka - opravdového cípu Sahary - vesničky Merzouga s obří dunou Erg Chebe.
Během natáčení na různých více či méně kamenitých cestách postihl tým další defekt - na Fanánkově čtyřkolce praskl řemen variátoru. Prakticky nic z něj nezbylo.
Naštěstí měl náhradní a Petr opět po půlhodině práce odevzdával funkční stroj. V tom momentu řešil problémy i Vašek, který dostával zprávy z domova, že se namísto zkoušky muzikálu rekreuje v Maroku, i když byl z první zkoušky omluvený. Jenže to někdo neřekl režisérovi a Vašek byl opravdu "na prášky". Doslova šílel.
V zajetí písečné bouře
Nakonec se nám podařilo pokračovat. Při teplotách mezi 40-50 stupni to nebylo tak pohodové, ale kdo má rád pouště, tady si přišel na své. Skoro celou cestu jsem jel ve stupačkách, protože člověk není tak unavený a oblečení mnohem lépe větrá. Ale i tak to bylo únavné.
Na závěr nás před Risani dostihla menší písečná bouřka, která se na posledních kilometrech před Merzougou změnila na mnohem větší. Jeli jsme jako v mlze a písek fučel z boku do brýlí a do tváří.
Čtvrtek 24.06. Před Merzougou projíždíme písečnou bouří
Dojezd do Merzougy byl už naštěstí jen za silného větru. Ubytovali jsme se v opuštěném aubergu na kraji dunového pole a vyrazili jsme si nafotit a natočit nějaké záběry při západu slunce na dunách.
Klasika, co neomrzí
Je to strašně profláknuté, ale bez toho to prostě nešlo. Vypustil jsem na své motorce tlak v pneu na 1.0 vpředu a 1.4 vzadu a kupodivu se ukázalo, že upravená motorka jezdí po dunách tak, že jsem poprvé mohl dojet až k velké duně vzadu a najíždět asi do čtvrtiny její výšky.
Stěny byly pořádně vysoké a Fanánek na čtyřkolce projížděl výš, ale zase si musel dávat pozor na boční náklony, protože čtyřkolka jezdí úplně jinak.
Čtvrtek 24.06. Offroady jsou v Maroku kouzelné
Když máš boty a štěstí, nic se ti nestane
Totálně vyřízení jsme dojeli na večeři, kterou už tým téměř dojedl, ale s pocitem, že se nám dostalo náležité odměny za celodenní přesun, který moc zábavný nebyl.
Ale scenérie v offroadech byly krásné. Duny jsou prostě duny a je to naprosto jiný adrenalin. Během zpracovávání fotek najednou vyskočil Tomáš Matějovský a dost šokovaně ukazoval na velkého škorpiona, který si to rázoval pod naším stolem.
Začali jsme ho fotit a škorpion asi z blesků šílel a běžel od rohu k rohu - než ho zabil zásah plechovkou piva a následně rána klackem jednoho z arabů, kteří z něj byli také docela vedle. Měl asi 7 cm délku a úzká klepeta a rozhodně to nepřispělo k bezpečné náladě na spaní pod širým nebem.
Ale škorpioni k písku patří a jak říkal jeden berber před pár dny - když máš boty a štěstí, nic se ti nestane. Tak jdeme spát a když bůh dá, pošleme opět další reportáž.
